Operní a baletní díla Bohuslava Martinů (4)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Léta v Americe a návrat do Evropy
Od vzniku Alexandra uplynulo dlouhých čtrnáct let do chvíle, než se Bohuslav Martinů znovu pustil do komponování opery. Pobyt ve Spojených státech, kam se uchýlil před nacismem, jej inspiroval k napsání řady jeho nejvýznamnějších skladeb včetně jeho symfonií, které mu přinesly světový věhlas. Hekticky zběsilý, ale vždy nepochybně inspirativní New York mu dal příležitost učit na prestižní Mannes College The New School for Music (učili tam například i George Enescu a George Szell) a na dalších významných školách. Jeho symfonie hrály nejprestižnější americké orchestry a byly posluchači i kritikou výborně přijímány. Jedinou výjimkou díla určeného pro jeviště, které v té době napsal, byl balet Škrtič (The Strangler). Škrtiče Martinů napsal v roce 1948 na objednávku slavné americké tanečnice a choreografky Marthy Graham. Dílo na téma Oidipus a sfinga, k němuž libreto vytvořil Richard Ferguson, uvedl v srpnu 1948 přední světový choreograf Eric Hawkins v New London ve státě Connecticut. Na své první uvedení ve skladatelově rodné vlasti čekal Škrtič dvaačtyřicet let, 30. září 1990 jej inscenoval v rámci festivalu Moravský podzim v Brně Luboš Ogoun, dirigentem byl Tibor Varga.

Ke změně došlo až po slavné newyorské jevištní premiéře Veselohry na mostě, kterou nastudovali studenti Mannesovy školy. Konečně se zjistilo, že proslulý symfonik má i schopnosti napsat výborné dramatické dílo, a začaly mu přicházet nabídky v tomto směru. Svoji aktivitu projevila instituce, v těch dobách stále ještě nová – televize. Úspěch jevištního provedení Veselohry na mostě způsobil, že Martinů dostal nabídku zkomponovat operu pro newyorskou televizi NBC.

Televizní operu What men live by (Čím žijí lidé) napsal Martinů na námět Pohádky o ševci Lva Nikolajeviče Tolstého. Operu poprvé uvedla televize v květnu 1953, scénického ztvárnění se dočkala poprvé na National Music Camp v Interlochenu ve státě Michigan o rok později a poté ji uvedla The Hunter College Opera v New Yorku. Česká premiéra pod názvem Jak žijí lidé byla 9. května 1964 v Plzni, kde ji v režii Bohumila Zoula nastudoval Bohumír Liška.Dne 17. prosince 2014 uvedl Jiří Bělohlávek na koncertě České filharmonie toto dílo spolu se Slovanskými tanci ve světové premiéře koncertního provedení. V hlavní barytonové roli ševce Martina Avdějiče se představil Ivan Kusnjer.

Mimořádný úspěch Martinů přinesla jiná opera, rovněž na ruský motiv, operní zpracování Gogolovy Ženitby (The Marriage). Nejvýznamnější současný znalec života a díla Bohuslava Martinů hudební skladatel Aleš Březina napsal: „Martinů očekávání do něj vložená nezklamal, složil dílo veselé, zpěvné, lehce plynoucí a hudebně srozumitelné. Ve stálém výrazu, volbě malého komorního orchestru, v jednoduchosti zápletky, v převážně tonální skladbě a v dalších elementech se v mnohém vrátil ke své práci z třicátých let.“

Premiéra televizní inscenace byla 7. února 1953, dirigentem byl Peter Herman Adler. Hned následujícího dne vyšla nadšená kritika v New York Times. Její autor Olin Downes vysoce hodnotil dílo i provedení, velmi pochválil i skladatelovo libreto, „v němž se nijak neztratil půvab originálu“. V říjnu téhož roku následovala premiéra v Hamburku (dirigent Horst Stein), následovaly soubory v Oslu, Sankt Gallenu a dalších městech. V Brně ji uvedl Václav Nosek v českém překladu další významné propagátorky díla Bohuslava Martinů Evy Bezděkové. Divadelní premiéře v režii Václava Věžníka, která se konala 22. května 1960, předcházela ve výroční den prvního televizního uvedení ve Spojených státech, 7. února 1960, televizní inscenace, pro kterou režiséři Petr Freiman a Karel Berman použili Noskovu orchestrální nahrávku. Hlavní roli Podkolesina zpíval pozdější významný sólista berlínské Komische Oper Vladimír Bauer, hrál jej Přemysl Kočí. Ženitba se hrála a hraje na četných českých i zahraničních operních scénách. Do Prahy dorazila až v roce 1962, kdy ji uvedlo Operní studio JAMU. V roce 1989 uvedl dirigent Uwe Zimmermann v Brémách revidovanou verzi díla a v anglickém originále byla u nás poprvé provedena v Brně v roce 2009 v inscenaci dirigenta Jakuba Kleckera a režisérky Pamely Howard.Martinů sice šel v USA od úspěchu k úspěchu, ale zastesklo se mu po Evropě. „To víte, přece je to zde jako druhý domov, a ne takový spěch jako ve Státech,“ píše v dopise do své vlasti. Guggenheimova nadace mu poskytla stipendium na novou operu. Martinů se seznámil s činohrou svého přítele Neveuxe Plainte contre l’Inconnu (Žaloba proti neznámému). Hra, shodou okolností opět na ruský motiv (Neveux byl z matčiny strany částečně ruského původu a narodil se v ukrajinské Poltavě), ho velmi zaujala. Rozhodl se, že příběh o tom, kterak čtveřice lidí, jež v životě potkalo neštěstí či zklamání, se rozhodně podat žalobu proti Bohu, převede do operní podoby. U nás byla Neveuxova činohra uvedena velmi úspěšně v olomouckém divadle v režii Michaela Taranta v roce 2012. Bohužel dílo, na kterém Martinů společně s Neveuxem usilovně pracoval, zůstalo nedokončeno. Fragment opery Žaloba proti neznámému koncertně provedla Filharmonie Brno v prosinci 1980 za řízení Václava Noska se sólisty Janáčkovy opery.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na