Pražský filharmonický sbor připravil hudební zážitek s Ebenem, Dvořákem a Janáčkem

Pražský filharmonický sbor založil v r. 1935 pod jménem Český pěvecký sbor sbormistr a pedagog Jan Kühn, mezi přední světová tělesa se zařadil za vedení prof. Josefa Veselky (sbor vedl od r. 1959 celých 23 let až do svého odchodu do Říma). Za jeho éry vystupoval sbor např. v římské Accademia nazionale di Santa Cecilia, Teatro la Fenice v Benátkách či v milánské La Scale, stal se světovými dirigenty žádaným tělesem a byl přejmenován na Pražský filharmonický sbor. V současnosti vede (od r. 2007) sbor Lukáš Vasilek a na prestižním turné v USA bude PFS spoluúčinkovat s Českou filharmonií při provedení Glagolské mše Leoše Janáčka 5. prosince a samostatně vystoupí v Carnegie Hall následující den 6. prosince.

„Chtěli jsme ukázat to nejlepší z české tvorby, zároveň ale představit i skladby, které se provádějí vzácněji. Vedle vrcholných kompozic Dvořáka, Janáčka a Martinů proto zazní i vynikající díla od Petra Ebena a Jana Nováka,“ uvádí k dramaturgii programu zvolené jak pro tuzemské podzimní koncerty, tak pro prestižní vystoupení v USA Lukáš Vasilek. Dílo Antonína Dvořáka nemohlo vzhledem k americkému turné chybět, bylo však jediné, které v dramaturgii zastupovalo 19. století. Na program koncertu, který má reprezentovat tuzemskou sborovou tvorbu v USA v Roce české hudby a v roce 200. výročí narození Bedřicha Smetany, nebyl zařazen ani jeden Smetanův sbor.

Výběr skladeb byl ovšem velmi významně ovlivněn výročími letošního podzimu, zejména 35. výročím „Sametové revoluce“ a pádu totalitního režimu v tehdejším Československu. „…Na repertoáru tak nemohou chybět skladby Bohuslava Martinů, který jako jeden z mála evropských skladatelů dobyl tzv. Nový svět, a jehož díla premiérovaly nejslavnější americké orchestry pod vedením světových dirigentů. Zařazením skladeb Petra Ebena, Bohuslava Martinů a Jana Nováka, tedy autorů, jejichž životy a tvorbu poznamenal komunistický, respektive nacistický režim, se koncert stává rovněž součástí kulturních akcí, připomínajících listopadový Den boje za svobodu a demokracii a Den studentstva,“ uvádí se na webových stránkách festivalu Dny Bohuslava Martinů.

Program koncertu zahájilo působivé Pražské Te Deum 1989 Petra Ebena, jímž skladatel oslavil pád komunistického režimu v tehdejším Československu a nástup svobody demokracie v naší zemi. Sugestivní kompozice, jejímž hlavním tématem je motiv gregoriánského chorálu, je psána pro smíšený sbor, 2 sólové trubky, 2 trombony, tympány a bicí nástroje. Vynikající výkony podali v sólových instrumentálních partech členové České filharmonie – trubky rozezněli krásnými tóny Stanislav Masaryk a Marek Vajo, trombony Robert Kozánek a Karel Kučera, citlivé dynamiky docílili na své nástroje tympánista Daniel Mikolášek a u bicích také člen PFS Mikhail Pashyev.

Následovala druhá verze duchovní kantáty Leoše Janáčka Otče náš pro smíšený sbor, tenorové sólo, varhany a harfu z roku 1906, kterou skladatel vytvořil ještě před svými vrcholnými mužskými sbory. Napsal ji původně pouze s doprovodem klavíru pro brněnskou Ženskou útulnu jako hudbu k živým obrazům, které tato charitativní instituce provedla v brněnském divadle v r. 1901. Živé obrazy byly inspirovány cyklem polského malíře Józefa Felikse Męcina-Krzesze, zachycujícím rolníky v situacích reflektujících modlitbu Otčenáš.

O pět let později Janáček kantátu nově instrumentoval do podoby, v níž nyní zazněla v podání PFS. Otčenáš má 7 proseb Janáčkem spojených do pěti, které jsou pojaty jako jednotlivé části skladby a jejichž text se neustále opakuje v různém provedení. Hudební výraz a celkové uchopení textu modlitby v sobě rozhodně nenesou pokoru, naopak až ultimativně vyznívají v nekompromisní apel, a to především v pasáži „Chléb náš vezdejší dejž nám dnes“, přednášené celým sborem. Pavel Černoch zazpíval svůj náročný tenorový part obdivuhodně. Krásný byl zvuk harfy, kterou rozezněla Jana Boušková. Varhany, na něž hrála na pódiu Daniela Valtová Kosinová, místy zbytečně hučely a jednotlivé tóny občas v tomto zvuku zanikaly.

Po přestávce otevřel druhou polovinu koncertu cyklus pěti smíšených sborů a cappella Antonína Dvořáka V přírodě, op. 63, na texty stejnojmenné sbírky Vítězslava Hálka, významného básníka, prozaika a dramatika poloviny 19. století. Z jeho rozsáhlého cyklu zhudebnil r. 1882 Antonín Dvořák pět básní: Napadly písně, Večerní les rozvázal zvonky, Žitné pole, Vyběhla bříza běličká a Dnes do skoku a do písničky.

Čtyři písně o Marii pro smíšený sbor a cappella Bohuslava Martinů: Zvěstování, Sen, Snídání Panny Marie, Obraz Panny Marie na texty moravských lidových písní ze sbírky Františka Sušila, byly zkomponovány v letech 1933–1934. Půvabné písně napsal Martinů současně s prací na Hrách o Marii a jsou jakýmsi “vedlejším produktem” této opery. Obraz Panny Marie je nejrozsáhlejší z nich, zhudebňuje legendu vztahující se k polské Čenstochové, jednomu z nejvýznamnějších poutních míst Evropy, k její slavné ikoně (tzv. Černá Madona).

Večer uzavřelo dílo brněnského skladatele Jana Nováka, který vzhledem ke své emigraci po r. 1968 zmizel z obecného povědomí, uvádění jeho díla je velmi sporadické. PFS ovšem s díly Jana Nováka zkušenost má, jeho Testamentum a Exercitia mythologica nahrál s Pavlem Kühnem (Supraphon 1995). Originální až extravagantní Testamentum z r. 1966 na latinský text je psáno pro smíšený sbor, sóla a 4 lesní rohy. Jedná se o zhudebnění textu Novákova současníka, německého spisovatele, překladatele a latiníka, rektora univerzity v Tübingenu Josefa Eberleho, který své latinské texty publikoval pod pseudonymem Iosephus Apellus.

Mottem skladby (přesný název je Testamentum Iosephi Eberle – Apellae Testamentum) je citát z Petronia „Consonuere cornicines funebri strepitu – Trubači zahráli pohřební nápěv“. Skladba má sloky různého charakteru, sbor se ve svém zpěvu vyrovnává s pozemským životem, sólistické party mají charakter ´předzpěváků´, rozsáhlé vstupy lesních rohů různými motivy reagují na situace v textu. V něm se střídá sarkasmus a břitký humor, což se odráží ve zvratech tempa, rytmu, výrazu i dynamiky, proto v úvodu začíná první horna na vysokém tónu jako ironický smích, proplétá se s dalšími třemi lesními rohy v překvapivých harmoniích i disonancích. V závěru skladby přichází ovšem závažné poselství: „Kéž vy máte lepší svět, v němž člověk není k člověku jako vlk k beránkovi“.

Hudební poryvy Novákovy kompozice končí sugestivním šepotem připomínajícím meluzínu, která prosviští mezi zavírajícími se dveřmi. Obsazení instrumentalistů bylo excelentní – hornový kvartet hráčů České filharmonie tvořili sólohornista České filharmonie Jan Vobořil a jeho vynikající kolegové Kateřina Javůrková, Mikuláš Koska a Jindřich Kolář. Nesnadné Novákovy party hráli bravurně, krásnými, plnými tóny, v dokonalé souhře a zvukové vyrovnanosti od nevyšších poloh k nejnižším a v působivé dynamice. 

Pražský filharmonický sbor podal ve všech skladbách vysoce profesionální výkon. Naše přední vokální těleso je technicky bezchybné, přesné v jednotě provedení, zpívá čistě, krásným kultivovaným zvukem. Kvality jednotlivců byly jasně patrné v sólových výstupech v Novákově Testamentu, v němž všichni čtyři sólisté ze sboru podali plnohodnotné pěvecké výkony. Bohužel anonymní. Jejich jména nebyla v programu uvedena, ačkoliv party, především mezzosopránový, jsou rozsahem a charakterem v této skladbě významné. Lukáš Vasilek řídí smíšené pěvecké těleso jasnými a pregnantními gesty. Dirigoval všechny skladby zpaměti s přehledem a jistotou. Po této stránce Pražský filharmonický sbor potvrdil svoji dominantní pozici tuzemského vokálního tělesa.

Nedostatkem však byla malá srozumitelnost zpívaného textu, která se nejvíce se projevila v písních Antonína Dvořáka.

Dramaturgie koncertu Poklady českého sboru přinesla sice výlučně díla českých autorů, ale s akcentací dějinných událostí 20. století a s důrazem na duchovní rovinu. Raritní skladby Janáčkovy a Novákovy jsou v tomto kontextu zajímavé, jejich zařazení je záslužné a může být pro českého posluchače objevné. Ale vzhledem k americkému turné a vyvrcholení Roku české hudby by byl žádoucí hlubší dramaturgický záběr, tím spíše, že celá produkce není časově nijak předimenzovaná. Jestliže může na programu koncertu určeného pro New York figurovat atypický Janáček, rozhodně tam mohl být typický Smetana. Minimálně jeho posluchačsky a pěvecky velmi vděčné a oblíbené Tři ženské sbory neměly při 200. výročí narození zakladatele české národní hudby v Carnegie Hall chybět.

Koncert PFS Poklady českého sboru znovu poukázal na zásadní slabiny současné vokální produkce obecně. Minimální srozumitelnost zpívaného textu a nedůslednost ve výslovnosti není jen problémem Pražského filharmonického sboru, ale táhne se v posledních letech i dalšími sborovými a sólistickými výkony jako červená nit. Bez srozumitelného textu však postrádají vokální kompozice svůj smysl a sebekrásnější zvuk jejich skutečnou výpovědní hodnotu nikdy nenahradí.

Poklady českého sboru s Pavlem Černochem
28. listopadu 2024, od 19:30 hodin
Kostel svatého Šimona a Judy, Praha

Program:
Petr Eben: Pražské Te Deum 1989
Leoš Janáček: Otčenáš, JW IV/29
Antonín Dvořák: V přírodě, op. 63, B126
Bohuslav Martinů: Čtyři písně o Marii, H 235 
Jan Novák: Testamentum

Účinkující:
Pavel Černoch – tenor 

Sólisté PFS:
Mariana Ambrožová – soprán
Ludmila Kromková – alt
Bronislav Palowski, Martin Slavík – tenor
Mikhail Pashayev – baryton
David Malát, Lukáš Sládek – bas

Stanislav Masaryk, Marek Vajo – trubka
Robert Kozánek, Karel Kučera – trombon
Daniel Mikolášek – tympán
Mikhail Pashayev – bicí
Jana Boušková – harfa
Daniela Valtová Kosinová – varhany
Jan Vobořil, Kateřina Javůrková, Mikuláš Koska, Jindřich Kolář – lesní roh

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr a dirigent

Koncert se konal ve spolupráci s festivalem Dny Bohuslava Martinů