Jan Novák, český skladatel klasické, filmové a scénické hudby, se narodil 8. dubna 1921 v Nové Říši v tehdejším Československu. Od svých sedmi let se učil hrát na housle a po pěti letech přidal ke svému hudebnímu vzdělávání i klavír. V roce 1938 se začal věnovat kompozici. Vystudoval klasické gymnázium.
Po maturitě, v roce 1940, studoval skladbu u profesora Viléma Petrželky a hru na klavír u profesora Františka Schäfra na brněnské konzervatoři. Studia mu na dva a půl roku přerušila druhá světová válka, kdy musel jakožto příslušník „ročníku 21“ odejít na nucené práce v Německu. Z totálního nasazení na sklonku války uprchl. Konzervatoř tedy dokončil až v roce 1946.
Následně krátce studoval u profesora Pavla Bořkovce na pražské Akademii múzických umění, dále studoval i na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. V roce 1947 získal stipendium Ježkovy nadace a odcestoval na stáž do USA. Během svého působení v Americe se v roce 1947 setkal na festivalu Tanglewood Music Center s tamějším skladatelem, libretistou, klavíristou a dirigentem Aaronem Coplandem. V New Yorku se posléze seznámil dokonce s českým rodákem, skladatelem Bohuslavem Martinů, který byl Novákovi celoživotním vzorem. Byli si blízcí až do smrti Martinů v roce 1959.
V roce 1948 se Novák vrátil ze stáže v USA do své rodné země jakožto připravený skladatel a pianista s charakteristickými rysy a dokonalou technikou. Vybudoval si v Československu významné jméno. Inspiroval se hudbou Bohuslava Martinů, Igora Stravinského a jazzem. Ovšem komunistický režim tento styl hudby nepodporoval a Novák socialistickou ideologii nepřijal. Byl tak kritizován za abstraktnost, formalismus a prázdný artismus. Spory s režimem vygradovaly do Novákova vyloučení ze svazu skladatelů.
Za ženu si vzal v roce 1949 klavíristku Elišku Hanouskovou. Společně hrávali koncerty na dva klavíry. Manželům Novákovým se narodily dvě dcery.
V srpnu 1968, když byl Novák na zájezdu s Kühnovým smíšeným sborem v Itálii, přišla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Domů už se Novák nevrátil. Zvolil raději svobodný život v emigraci. Zanedlouho se podařilo i jeho ženě s dcerami odcestovat do Vídně, kde se celá rodina opět shledala. Z důvodu Novákovy emigrace byla jeho hudba v Československu zakázána a nové skladby Čechoslováci uslyšeli až po pádu komunistického režimu.
V pozdějším věku se věnoval studiu latiny, kterou na gymnáziu neměl zcela v lásce. Jazyk si nakonec oblíbil do té míry, že pořádal v Brně latinské kroužky, psal v latině i verše a jazyku se též musely věnovat obě jeho dcery.
Sebeupálení Jana Palacha mu bylo inspirací pro zkomponování skladby Ignis pro Joane Palach, která vznikla během Novákova pobytu v Dánsku.
V roce 1977 se usadil v Novém Ulmu a od roku 1982 vyučoval na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu.
Zkomponoval hudbu k několika filmům. Spolupracoval s režiséry Karlem Kachyňou, Jiřím Trnkou, Karlem Zemanem, Jiřím Brdečkou a s mnoha dalšími. Napsal též hudbu divadelní, například Umučení našeho Pána Ježíše Krista, Romeo a Julie, César, Totální kuropění a další.
Mezi jeho nejznámější skladby patří Capriccio z roku 1958. Tato skladba má dvě verze: pro violoncello a klavír či pro violoncello a malý orchestr.
Zemřel ve věku 63 let 17. listopadu 1984 ve svém domě v Novém Ulmu v Západním Německu. Tělo Jana Nováka bylo na jeho vlastní přání pohřbeno v letech 1984–2011 na hřbitově Borgo Sacco v Roveretu. 4. dubna 2011 byly jeho ostatky přesunuty do hrobu v čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně.
