Koncert byl výborně připraven nejen po interpretační stránce, vzorně byl vybaven i jeho programový bulletin. Ke všem skladbám byly připojeny kompletní texty, včetně jejich překladů do češtiny a angličtiny. Navíc se na titulkovacím zařízení nad pódiem objevily uvedené texty znovu v češtině a angličtině. Posluchači tedy kromě obsahové stránky mohli posoudit, jakou roli věcná stránka textu ve skladbě vlastně sehrává. Nebylo to totiž vždy tak, že hudba byla tvořena s cílem, aby její průběh postupoval v duchu popisnosti předmětné podstaty textu. Někde tvořil jen pozadí poetiky hudebního díla. Ono odstínění rolí textu v dramaturgii večera pokládám za neobyčejně zajímavý faktor ovlivňující vnímání koncertu.
Pražský filharmonický sbor se společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v první části koncertu věnoval tvorbě estonského skladatele Arvo Pärta, jenž v letošním roce oslavil devadesáté narozeniny. Zazněla jeho smyčcová verze kompozice Summa a vokálně-instrumentální Salve Regina. Každá ze skladeb zastupovala zcela odlišné skladatelovo tvůrčí období.
Zrod skladby Summa je datován rokem 1968, Salve Regina byla dokončena v roce 2002. Hranicí mezi strmě kontrastními kompozičními metodami autora je osmiletá tvůrčí odmlka v letech 1968–1976, kdy na základě studia středověkého organa a heterofonie, dále pak gregoriánského chorálu, renesanční polyfonie a vrcholného baroka vzniká nový meditativní styl „tintinnabuli“ zasahující nejen hudbu, ale i životní styl autora. Kompoziční podstata nového principu je postavena na setkávání hlasu melodického (tzv. M hlasu), který je trvale obklopován v blízkosti ostinátně probíhající linií tintinnabulli (T hlas). V popsané metodě došlo k dalšímu vývoji tím způsobem, že se může v jedné skladbě setkávat více M hlasů s více T hlasy. Centrická statika je dodržena.
Taková je též geneze skladby Salve Regina. Skladba Summa svým minimalistickým průběhem novou cestu jen z dálky naznačuje. Možná právě proto dirigent Lukáš Vasilek obě skladby pojal jako dvoudílný cyklus a nepřál si potlesk po první z nich. V obou však svrchovaně dodržel jejich hlavní interpretační požadavek – klidovost a kontemplativní ponor. Silný vliv na vyznění Summy přinesly smyky smyčcového tělesa v duchu stylu barokních vzdechů. Popsaný efekt vnesl do hudby silnou emoci. V kompozici Salve Regina Arvo Pärt zhudebňuje jednu z nefrekventovanějších modliteb pocházejících z tzv. mariánských antifon. V interpretaci této skladby sborem se zvukově velmi osvědčila slabá dynamika, jež dala skladbě charakter intimního vyznání víry. V instrumentální sféře se barevně představila především celesta.
Další skladbou programu byl cyklus Chichesterské žalmy Leonarda Bernsteina, dokončený v roce 1965. Je tedy skladbou vzniknuvší po autorově nejslavnějším díle, muzikálu West Side Story z konce padesátých let. Chichesterské žalmy provedl Pražský filharmonický sbor, dětský sólista Vojtěch Krása (člen Kühnova dětského sboru) a SOČR. Textový základ skladby tvoří postupně žalmy č. 108, č. 100, č. 23 (tj. Hospodin je můj pastýř, známý z Dvořákových Biblických písní), č. 2, č. 131 a č. 133. Zmíněné žalmy jsou rozvrstvené do tří větších celků. Dílo je opulentně instrumentováno, do zvuku symfonického tělesa vstupuje celá řada bicích nástrojů. Některými svými rytmickými pasážemi připomínaly West Side Story. Stejně jako zmíněný muzikál je i tato skladba kombinací tonálních i atonálních částí. Nejniternější náladové polohy dosahovala ve zhudebnění žalmu Hospodin je můj pastýř, jež jímavě podal chlapec z Kühnova dětského sboru Vojtěch Krása a s ním se střídající Pražský filharmonický sbor. Bernsteinův opus si vydobyl na pražském koncertě velkého uznání díky jisté interpretaci i textového poselství v samém závěru díla: Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně.
Druhá polovina večera patřila koncertnímu provedení baletu se zpěvy Svatba od Igora Stravinského. Dílo je spojeno svým inspiračním zdrojem s autorovým starším baletem Svěcení jara. Tento zdroj pramení z ruské lidové kultury a zvyků. Klavírní verze Svatby vznikla v roce 1917, v tomto bodě je od Svěcení jara mladší jen o čtyři roky, další verze (instrumentované), se od Svěcení vzdalují výrazně více. Na koncertě byla provedena obvyklá varianta pro čtveřici sólových pěvců, smíšený sbor, čtyři klavíry a bicí nástroje. Nutno předeslat, že Svěcení jara i Svatba jsou silně spojeny s choreografií baletu a bez tance tak ztrácí mnoho ze své estetické informace. Jako důsledek tohoto faktu lze zaznamenat, že jsou odlišné požadavky na hudební interpretaci jevištní a pódiové verze Svěcení jara a potažmo i Svatby.
Textovým základem Svatby jsou ruské lidové písně, jež svou jednoduchou ilustrativností prostředí rustikálního lidového svatebního veselí vykazují fakt, že nemají žádný další obsahový cíl. Jsou tedy jen prostředníky hlasové rytmizace, podporující zvukovost dané skladby. Ta pak probíhá jako spojený řetěz vzájemně podobných lidově stylizovaných tanců po sobě jdoucích. Proto, bez podpory baletu, orientace ve skladbě splyne do vnímání nekonečného proudu, který může být takto dosti únavný.
Protože mě aktuální provedení ve Dvořákově síni dosti zmátlo, zapátral jsem v nahrávkách. Poznání, které jsem takto nabyl, mne poněkud šokovalo. Provedenou skladbu jsem v nich téměř vůbec nepoznal. Hutný doprovod bicích nástrojů je obvykle zeslaben, naopak zvuk klavírů upraven do konkrétní podoby. Je nasnadě, že ve scénickém provedení baletu je doprovodný ansámbl v orchestřišti. Z toho plynou výrazně větší možnosti dynamického odstínění jednotlivých částí. Dvořákova síň Rudolfina skladbě nesvědčí, stejně jako všem těm, jejichž bicí aparát dosahuje nadstandardních zvukových parametrů. Znovu pak opakuji, že JEDINĚ scénické provedení baletu dává hudbě hlubší smysl. Nechci tímto umenšit heroické výkony sólistů – jejich party se jim evidentně líbily, a tak jejich přístup byl velmi zanícený. Je třeba se tedy pochvalně zmínit o sopranistce Kateřině Kněžíkové, mezzosopranistce Anně Gorjačové, tenoristovi Denysi Pivnickém a basistovi Domenu Križajovi. Klavírní podíl byl téměř skryt pod náporem souboru bicích nástrojů Amandina Percussion Group. Zda jej bylo možné dynamicky mírnit, o tom pochybuji. Dirigent Lukáš Vasilek dal všem skladbám náležitý esprit, jeho gesta byla pevná a velmi čitelná. Orchestr i sbor dokázaly na ně operativně reagovat.
Obecenstvo všem aktérům na závěr večera dlouho upřímně aplaudovalo. Přejme Pražskému filharmonickému sboru úspěšnou sezónu a mnoho posluchačů v ochozech svých auditorií.
Zahajovací koncert 91. sezony
7. října 2025, 19:30 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha
Program:
Arvo Pärt: Summa
Arvo Pärt: Salve Regina
Leonard Bernstein: Chichesterské žalmy (sólisté Pražského filharmonického sboru Grażyna Biernot – soprán, Jana Kuželová – alt, Bronislav Palowski – tenor, Mikhail Pashayev – bas)
Igor Stravinskij: Svatba / Les Noces (sólista Pražskéh filharmonického sboru Lukáš Hynek-Krämer bas)
Účinkující:
Kateřina Kněžíková – soprán
Anna Gorjačova – alt
Denys Pivnickij – tenor
Domen Križaj – bas
člen Kühnova dětského sboru
Pražský filharmonický sbor
Marcel Javorček – klavír
Lenka Navrátilová – klavír
Daniela Valtová Kosinová – klavír
Jan Dušek – klavír
Amadinda Percussion Group
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Lukáš Vasilek – sbormistr a dirigent
