Pražský filharmonický sbor v Bregenzu

Obří draci tyčící se do výše dvaceti sedmi metrů nad potemnělou hladinou Bodamského jezera naposledy chrlí dým, do noční oblohy letí z pódia poslední ohňostroj, impozantní točna ve tvaru želvího krunýře se ještě jednou otočí a přes vodu přicházejí z jeviště Pamina a Tamino v kostýmech, jejichž výrazným prvkem je duha jako symbol naděje a nové budoucnosti.Ve stejných kostýmech se ve spodní části rozlehlého hlediště, zcela zaplněného sedmi tisíci diváky, objevují členové sboru, vítají oba hrdiny a zpívají závěrečný sbor Kouzelné flétny. Operní sbor tvoří výhradně členové Pražského filharmonického sboru. Společně se sólisty přijímají potlesk publika a poté odběhnou nikoli do zákulisí, nýbrž do budovy za hledištěm – do bregenzského Festivalového divadla – kde v prázdném sále pod sítí mikrofonů odezpívali sborový part Mozartovy opery. V letošním roce je to poprvé, kdy se Pražský filharmonický sbor, který je stálým hostem Bregenzského festivalu již několik let, představuje divákům přímo na Jezerní scéně. Je to nejen režijní záměr, ale také přátelské gesto britského režiséra a současně intendanta festivalu Davida Poutneyho, který tak ocenil přínos českého sboru tomuto známému rakouskému festivalu.Operní festival v Bregenzu si za více než šedesát let existence vybudoval pevné a respektované místo mezi evropskými festivaly. Neodmyslitelně je spojen s výpravnými inscenacemi na Jezerní scéně (Seebühne), ale také s progresivní dramaturgií a premiérami soudobých oper ve Festivalovém divadle. Mezi hudební konstanty Bregenzského festivalu patří Vídeňský symfonický orchestr, který zde odehraje všechna operní představení a řadu symfonických koncertů, a v posledních letech právě i Pražský filharmonický sbor. Ten se na festivalu poprvé představil v roce 2010, kdy se ujal sborových partů ve Verdiho Aidě a v opeře Pasažérka polského skladatele Mieczyslawa Weinberga. Jeho výkon byl natolik přesvědčivý, že se od následujícího ročníku stal rezidenčním tělesem festivalu.

Léto tak pro Pražský filharmonický sbor znamená intenzivní práci a také dvouměsíční pobyt šest set kilometrů od domova a rodiny. Odměnou jim však jsou kvalitní a profesionální pracovní podmínky, dobré zázemí, přátelské vztahy s managementem festivalu a hlavně velký umělecký úspěch u odborníků i desítek tisíc diváků, kteří každý rok festivalová představení navštíví – jen v případě zcela vyprodané řady dvaceti sedmi představení Kouzelné flétny to letos bude sto devadesát tisíc diváků.Počet členů Pražského filharmonického sboru, kteří se festivalu účastní, závisí vždy na programu konkrétního ročníku a požadavcích na obsazení pro uváděná operní představení a oratorní koncerty. Letošní Kouzelná flétna jako hlavní festivalová inscenace a soudobá opera Andrého Tchaikowského Kupec benátský vyžadují relativně malý počet dvaceti čtyř zpěváků. Při jednom z letošních symfonických koncertů, na jehož programu byla mimo jiné i Beethovenova 9. symfonie vyžadující velké sborové obsazení, proto doplnili čtyřiadvacetičlennou skupinu Pražského filharmonického sboru členové Bregenzského festivalového sboru, který se ovšem letošního ročníku festivalu jinak neúčastní. Spojené vokální těleso podalo po boku Vídeňských symfoniků za řízení dirigenta Clause Petera Flora úctyhodný výkon.

Tradičně nejsledovanějším koncertem Bregenzského festivalu je každoroční zahajovací galakoncert, který je vždy významnou společenskou událostí za účasti rakouského prezidenta a členů vlády. Koncert přenáší rakouská televize ORF a je koncipován jako ochutnávka programu nadcházejícího ročníku a hudební čísla kombinuje s videoprojekcí a některými scénickými momenty, které se odehrávají na pódiu za orchestrem. Sbor se proto na obvyklé místo na pódiu nevejde a je ve Festivalovém divadle umístěn nezvykle – a vlastně významně – pod pódiem přímo před první řadou sedadel, která jsou vyhrazena právě významným hostům. Členové Pražského filharmonického sboru si tak museli zvyknout na to, že budou zpívat tváří v tvář rakouské politické a společenské reprezentaci. A zvyknout si musel také hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek, který sbor při této příležitosti pokaždé řídí ze sálu namísto dirigenta. Pro publikum tak bývá překvapivým momentem, když se nečekaně uprostřed čtvrté řady vztyčí mladý muž a začne dirigovat. S tímto scénářem samozřejmě počítají pořadatelé a dopředu jsou s ním seznámeni politici v sále a jejich ochranka, aby se nedopatřením nestalo, že českého sbormistra bude někdo v překvapení považovat za teroristu mířícího svou paží na spolkového prezidenta. Při letošním zahájení řídil takto Lukáš Vasilek členy Pražského filharmonického sboru v interpretačně obtížné vokální transkripci předehry ke Kouzelné flétně pro smíšený sbor a cappella.

Velice náročná byla pro sbor také práce na opeře Kupec benátský, která byla ve Festivalovém divadle uvedena ve světové premiéře. Její autor, polský skladatel a klavírista André Tchaikowsky (1935–1982), do ní vkomponoval obtížný sborový part, vyžadující opravdu mimořádné technické kvality sboru, s místy sólistickým nároky zejména na ženské hlasy. Sbor pod vedením Lukáše Vasilka věnoval již v Praze velkou pozornost nastudování hudební složky, aby ji měl již před příjezdem do Bregenzu dokonale zažitou a mohl se soustředit na scénické zkoušky. Režisér představení Keith Warner také přišel s propracovanou divadelní koncepcí a s vysokými požadavky na téměř činoherní herectví od sólistů i sboru. Takový přístup sice nebyl překvapivý právě u britského režiséra a opery na námět jedné z velkých Shakespearových tragédií, požadavky, které na účinkující kladl, však byly zcela naplněny pouze díky mimořádnému nasazení všech zúčastněných včetně Pražského filharmonického sboru.

Specifikem – a také hlavní atrakcí – Bregenzského festivalu je venkovní scéna na Bodamském jezeře, která je pro každou inscenaci zcela odlišná a je pokaždé znovu speciálně zkonstruována. Vždy je však monumentální a výpravná, a Bregenz se tak může pyšnit tím, že má největší vodní scénu na světě. Jeviště pro letošní inscenaci Kouzelné flétny (jako všechny zdejší hlavní inscenace se bude opakovat podruhé v příštím roce) je postaveno na sto devatenácti pilotech a má úctyhodné rozměry – dlouhé je čtyřicet tři metrů a široké čtyřicet jedna metrů. Složitá konstrukce ze dřeva a oceli má tvar želvy, která je podle scénografa Johana Engelse v řadě mimoevropských mytologií kosmickým symbolem Země či silou na svém krunýři Zemi nesoucí. Výška tohoto konkrétního bregenzského krunýře, který je ve skutečnosti velikým oválným schodištěm, činí téměř deset metrů a jeho vrchní část spočívá na točně, jež má schopnost plynulého otočení o 360 stupňů. Přímo do scény jsou zabudovány desítky reproduktorů, které jsou součástí sofistikovaného systému nazvučení. Ten v reálném čase kombinuje přenos ze sálu Festivalového divadla, kde jsou umístěni dirigent, orchestr a sbor, se zpěvem sólistů na scéně vybavených mikroporty, u nichž se také snaží o zachování prostorové reality zvuku. Pro úspěch každého představení jsou proto důležité nejen umělecké výkony hudebníků, ale i pečlivá práce velkého počtu technického personálu, a významnou roli zde mají také kaskadéři, potápěči, pyrotechnici a statisté.+++

===Všichni, kdo se na inscenaci a na chodu celého festivalu podílejí, a tedy i Pražský filharmonický sbor, mohou využívat kvalitní zázemí v moderní budově Festivalového divadla. Samozřejmostí je wifi připojení i volně přístupné počítače; kantýna s nádherným výhledem na jezero a hlavní scénu, k níž patří i venkovní terasa, je v provozu po celý den a nabízí občerstvení za velice příznivé ceny a místo pro odpočinek. Členové Pražského filharmonického sboru, kteří jsou ubytováni v soukromých apartmánech na různých místech Bregenzu, mají také k dispozici kola, která jim usnadňují pohyb po městě i okolí.Dobrou organizaci festivalu ocení jistě i všichni návštěvníci. Informační centrum a pokladny poskytují veškeré potřebné informace, propagační tiskoviny včetně festivalových novin a také upomínkové předměty. Před představením je v prodejních stáncích možné koupit kromě programu navíc třeba podsedák či deku ve festivalových barvách, sprej proti komárům v elegantním balení i upomínkovou dřevěnou flétničku. Občerstvení je zajištěno v bohaté šíři nejen před začátkem představení, ale ještě hodinu po jeho skončení, což v případě Kouzelné flétny znamená až do jedné hodiny v noci. V nabídce je speciální menu a mimo jiné i příležitostné koktejly s názvy jako Papageno či Královna noci. Bregenzský festival je zážitek nejen hudební.

Bregenzer Festspiele 2013
Wolfgang Amadeus Mozart:
Die Zauberflöte
Dirigent: Patrick Summers / Hartmut Keil
Režisér: David Pountney
Scéna: Johan Engels
Kostýmy: Marie-Jeanne Lecca
Světelný design: Fabrice Kebour
Zvuk: Wolfgang Fritz
Choreograf: Ran Arthur Braun
Sbormistr: Lukáš Vasilek
Wiener Symphoniker
Prager Philharmonischer Chor
Premiéra 17.července 2013 Seebühne Bregenz

Sarastro – Albert Pesendorfer / Alfred Reiter
Tamino – Norman Reinhardt / Maximilian Schmitt / Rainer Trost
Sprecher / 2. Geharnischter –  Eike Wilm Schulte / Wilfried Staber
Königin der Nacht  – Laura Claycomb / Ana Durlovski / Kathryn Lewek
Pamina – Anja Nina Bahrmann / Bernarda Bobro / Gisela Stille
1. Dame – Magdalena Anna Hofmann / Barbara Zechmeister
2. Dame – Verena Gunz / Sabrina Kögel
3. Dame – Bernadett Fodor / Katrin Wundsam
1. Knabe – Laila Salome Fischer / Hanna Herfurtner
2. Knabe – Eva Dworschak / Veronika Vetter
3. Knabe  – Dymfna Meijts / Viola Zimmermann
Papageno – Paul Armin Edelmann / Klaus Kuttler / Daniel Schmutzhard
Papagena – Denise Beck / Susanne Grosssteiner
Monostatos/1. Geharnischter – Alexander Kaimbacher / Martin Koch

***

Bregenzer Festspiele 2013
André Tchaikowsky:
The Merchant of Venice
(Der Kaufmann von Venedig)
Dirigent: Erik Nielsen
Režisér: Keith Warner
Scéna a kostýmy: Ashley Martin-Davis
Světelný design: Davy Cunningham
Sbormistr: Lukáš Vasilek
Wiener Symphoniker
Prager Philharmonischer Chor
(koprodukce Bregenzer Festspiele / Teatr Wielki – Opera Narodowa Varšava)
Světová premiéra 18. července 2013 Festspielhaus Bregenz

Doge von Venedig – Richard Angas
Antonio – Christopher Ainslie
Bassanio – Charles Workman
Sa Larino – Adrian Clarke
Solanio – Norman D Patzke
Gratiano – David Stout
Lorenzo – Jason Bridges
Shylock – Adrian Eröd
Jessica – Kathryn Lewek
Portia – Magdalena Anna Hofmann
Nerissa – Verena Gunz
Ein Knabe – Hanna Herfurtner

www.bregenzerfestspiele.com

Foto PFS, archiv