Předehra k opeře Figarova svatba byla důstojným zahájením slavnostního koncertu. Do krásného neorenesančního sálu vnesla ducha klasicismu a energického Wolfganga Amadea Mozarta. Orchestr nastoupil v komorním složení (basová sekce obsahovala čtyři violoncella a dva kontrabasy) pod taktovkou koncertního mistra Leoše Čepického. Skladba začala v komfortním tempu, zvuk orchestru se jevil vyváženě a sekce smyčcových a dechových nástrojů byly dobře sehrané.
Po tomto milém úvodu nastoupil houslový sólista Jiří Vodička s Koncertem pro housle a orchestr č. 3 G dur, také od Mozarta. Vodičkova hra se vyznačovala precizní technikou, hudební fráze byly tvořené s elegancí a lehkostí. Nicméně se zdálo, že se sólové housle nedokážou zvukově prosadit oproti zbytku orchestru – zlom nastal až uprostřed druhé věty, kdy se zvuk konečně vyvážil, respektive orchestr se více přizpůsobil sólovým houslím. Jiří Vodička si během hry orchestr i sám dirigoval, zejména dechovou sekci. Melodie sólových houslí působily půvabně, byly předneseny suverénně a velmi dobře s orchestrem komunikovaly. Klasicistní odlehčenost se projevila také v rychlé závěrečné větě, která svojí hravostí pobídla publikum k okamžitému potlesku.
Po přestávce zazněly Staré tance a zpěvy ze Suity č. 3 od neoklasicistního skladatele Ottorina Respighiho, které byly vítaným osvěžením pro svoji jednoduchost a lidovou zpěvnost. Jako první zazněla Italiana, kde se melodie prvních houslí vznášely nad pizzicaty violoncell a působily vzdušně. Naproti tomu melancholická Arie di Corte se mohla pyšnit pěknou barvou violových sól, masivního zvuku ve společných melodiích a dobrou souhrou ve společných pizzicatech. Siciliana se majestátně pohupovala, jen rychlá technika působila ve violoncellové sekci těžkopádně. Passacaglie, která v nejednom divákovi vyvolala napětí, zakončila svým barevným zvukem celou suitu.
Následoval romantický Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll od Maxe Brucha. Během začátku tohoto koncertu se ozvala zvuková produkce z akce o poschodí níže, ale za chvíli měli diváci opět klid k soustředěnému poslechu. Dechová sekce uvedla první větu, aby mohlo vstoupit houslové sólo. Housle se ohlásily suverénním tónem a romantickým přednesem. Koncert se poslouchal velmi hezky, housle během sólové hry dobře komunikovaly především s dechovou sekcí. Očekávala bych, že dvojhmaty budou zvukově výraznější, ale v této větě nastala bohužel opět stejná dynamická nerovnováha jako v předešlém koncertě – a znovu se vyrovnala až ve druhé větě. Melodie v této části oplývaly sladkým tónem, violoncella a dechy jim vytvořily přívětivý podkres. Poté se stupňovalo v hudbě napětí, a linoucí se melodie sólových houslí se proměnila do vzrušených vzlyků. Koncert ukončila energická třetí věta, která byla odměněna nadšeným potleskem diváků. Přídavek sólových houslí trval asi minutu, ale zato byl velmi zábavný a taktéž se mu dostalo zasloužené reakce diváků.
Galavečer Pražského komorního orchestru (PKO)
Velký sál paláce Žofín, 17. října 2021, 20:00 hodin.
Program:
W. A. Mozart: Předehra k opeře Figarova svatba; Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur
Ottorino Respighi: Suity č. 3, Staré tance a zpěvy
Max Bruch: Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll
Obsazení:
Pražský komorní orchestr
Jiří Vodička – housle
Leoš Čepický – koncertní mistr
