Před sto dvaceti lety, 6. listopadu 1896, se v Manětíně na Plzeňsku narodil dříve známý barytonista Stanislav Muž, jehož obdivuhodně nosný, ohebný, hrdinný baryton nasálního zabarvení se stal legendárním. Ve výškách bez problému dosahoval tenorového „as“, zvučnost hluboké polohy mu na druhé straně umožňovala zpívat i party basové, zejména na sklonku umělecké dráhy.
Svou kariéru zahájil tento svědomitý, všeobecně oblíbený umělec v roce 1921 jako sólista v Ostravě, po angažmá v Plzni, Brně a opět v Ostravě zakotvil v květnu 1929 v Národním divadle v Praze, jehož členem byl až do své smrti v srpnu 1955. Jako vyzrálý pěvec zde převzal po Václavu Novákovi obor hrdinného barytonu a byl v podstatě jeho jediným představitelem po celou dobu svého působení. I když jeho repertoár byl velice různorodý, jeho nejvlastnější doménu tvořily velké úlohy z oper Richarda Wagnera; vedle Hanse Sachse (Mistři pěvci norimberští), Telramunda (Lohengrin) nebo Wotana (Siegfried) představovala vrchol jeho tvorby především sugestivně pojatá titulní postava opery Bludný Holanďan. Portrét Stanislava Muže jsme před časem přinesli zde.
