Před 140 lety se narodil zakladatel stříbrné operetní éry Emmerich Kálmán

Emmerich Kálmán (maďarsky Kálmán Imre) se narodil 24. října 1882 v rakousko-uherském městě Siofók na jižním břehu Balatonu do bohaté židovské rodiny, tehdy ještě s příjmením Koppstein. Jeho otec Károly Koppstein, obchodník s obilím, však hazardně investoval nemalé peníze do místního divadla a v souvislosti s hospodářskou recesí v roce 1892 zbankrotoval. Celá rodina byla nucena se přestěhovat do Budapešti a změnit si příjmení. Rodiče museli rozdělit svých šest dětí mezi příbuzné.

Kálmán se věnoval hudbě už od raného dětství. Začal hrou na klavír, ale v důsledku časné artritidy a pádu během veřejného tance ho omezovala bolest ramene a musel studium přerušit. Později tedy započal studium hudební teorie a kompozice na Hudební akademii v Budapešti u německého skladatele a dirigenta Hanse von Koesslera. Jeho spolužáky zde byli například Béla Bartók a Zoltán Kodály. Na přání svého otce studoval od roku 1900 kromě hudby i práva na Budapešťské univerzitě. V rámci absolutoria na hudební akademii v roce 1904 uvedl na závěrečném koncertě svou první symfonii Saturnálie. Byla hrána poprvé a naposledy. Již v roce 1907 obdržel Cenu Františka Josefa města Budapešti.

Po absolutoriu byl zaměstnán u Samuela Bakonyiho, ovšem jakožto právník se vůbec neosvědčil a byl propuštěn. Posléze tedy nastoupil jako hudební kritik do deníku Pesti Napló. Během tohoto zaměstnání složil druhou symfonii Endre a Johanna, která se opět nesetkala s úspěchem. Kálmán vtipně utrousil, že se příště zaměří raději na operetu. Tehdy ještě netušil, že se tomu tak opravdu stane.

Jeho první opereta se jmenuje Podzimní manévry (Tatárjárás). Nabídl ji k uvedení maďarskému Královskému divadlu, ale opět se setkal s neúspěchem. Nakonec kontaktoval ředitele budapešťského divadla Vígszínház, kterému se opereta Podzimní manévry zalíbila a ve svém divadle ji uvedl. Premiéra se konala 22. února 1908 a dílo mělo obrovský úspěch. Tento počin zaregistroval i ředitel Theater an der Wien, Viliam Karczag, který operetu uvedl ve svém divadle v upravené verzi 21. ledna 1909. Opereta měla ve Vídni stejný úspěch jako v Budapešti a byla uvedena v dalších světových divadlech. Vídeňské divadlo uvedlo i další Kálmánovy operety – Čardášovou princeznu (1915), Hraběnku Maricu (1924) či Cirkusovou princeznu (1926).

Kvůli svému židovskému původu byl nucen v roce 1938 odcestovat z Vídně. Díky pomoci maďarského viceadmirála velícího rakousko-uherskému válečnému loďstvu, Miklóse Horthyho, odjel do Paříže. Později však hrozil vpád nacistů i do Francie, a tak se odstěhoval do New Yorku. Tam v roce 1942 napsal s Lorenzem Hartem několik písní pro plánovaný, ale nedokončený muzikál Miss Underground.

Během druhé světové války zkomponoval operetu Marinka. Přestože bylo dílo úspěšné, nemělo už takový ohlas jako Kálmánovy předešlé operety. Po válce se vrátil do Evropy a v roce 1950 se usadil v Paříži.

Byl rozený pesimista. „Seznámili jsme se u příležitosti nastudování a triumfálního úspěchu jeho Podzimních manévrů, ale on si úspěch nechtěl připustit. Čtyřicet dní se opereta hrála v kuse a já mu gratuloval, ale jediné, co na to řekl, bylo: ‚No jo, doteď to šlo. Ale jestli se dočkáme padesáté reprízy?‘ Při sté říkal: ‚Jestli to vydrží ještě deset představení, tak jsme měli štěstí.‘ A když se Podzimní manévry hrály po třísté, dozvěděl se, že chce ředitel nasadit novou operetu. Pro něj to byl důkaz, že Podzimní manévry propadly.“ vzpomínal rakouský skladatel a dirigent Robert Stolz.

Kálmán a Franz Lehár byli předními skladateli takzvaného stříbrného věku vídeňské operety v první čtvrtině 20. století. Proslavil se fúzí vídeňského valčíku s maďarským čardášem. Přesto byl Kálmán polyfonně i melodicky oddaným následovníkem Giacoma Pucciniho, zatímco v orchestrálních postupech využíval principy charakteristické pro Čajkovského hudbu. Navzdory svému židovskému původu patřil k oblíbeným skladatelům Adolfa Hitlera. Kálmán odmítl Hitlerovu nabídku stát se “čestným árijcem”. Po emigraci bylo uvádění jeho děl v nacistickém Německu zakázáno.

Měl tři děti. Jeho prvorozený syn Charles Kálmán (1929–2015) se později stal také hudebním skladatelem.

Zemřel ve svých 71 letech 30. října 1953 v Paříži. Je pohřben v čestném hrobě na vídeňském ústředním hřbitově. Jeho poslední dílo, kovbojská opereta Arizona Lady, na kterém pracoval od roku 1948/49, dokončil jeho syn Charles. Premiéra se uskutečnila posmrtně 1. ledna 1954 na Bayerischer Rundfunk (záznam byl později vydán na CD v Operetta Archive v Los Angeles). Divadelní premiéra se konala o šest týdnů později v Bernu. V roce 1955 byla po něm pojmenována ulice Kalmanstraße ve Vídni-Hietzingu. Kromě toho po něm byla pojmenována planetka (4992) Kálmán. Noční vlak Mnichov–Vídeň–Budapešť (EN 462/463) nese název “Kálmán Imre”. V roce 1958 byl o jeho životě natočen západoněmecký životopisný film Der Czardas-König (Čardášský král) s Gerhardem Riedmannem v hlavní roli.