Cestu ke slávě otevřela Lucianu Pavarottimu před padesáti lety, 29. dubna 1961, účast v pěvecké soutěži pořádané v italském městě Reggio Emilia.
Na jevišti se tehdy pětadvacetiletý tenor představil jako Rudolf v Pucciniho Bohémě, přičemž tato role pro něj měla v počátcích kariéry velký význam.
Pavarotti se jí zhostil jak při debutu ve Vídeňské státní opeře v únoru 1963, tak i o pár měsíců později, když poprvé vystoupil v londýnské Covent Garden, kde v Bohémě zaskočil za Giuseppa Di Stefana.
Ten přitom patřil k Pavarottiho idolům, mladý zpěvák ale nezaváhal a diváci londýnského představení tehdy ocenili salvu vybroušených vysokých C frenetickým potleskem. „Král vysokého C“ byla ostatně asi nejznámější přezdívka Luciana Pavarottiho, vysloužil si ji od kritiky v roce 1973 jako Tonio v Donizettiho opeře Marie, dcera pluku v Metropolitní opeře v New Yorku.
S newyorským působením jsou spjaty počátky jeho slávy mimo tradiční operní publikum, v roce 1977 se totiž Pavarotti objevil v prvním živém televizním přenosu z Metropolitní opery. Svůj věhlas ale šířil i četnými turné, procestoval Japonsko, Čínu i někdejší Sovětský svaz, nezapomenutelným zůstal i jeho přednes Schubertovy písně Ave Maria na podzim 1979 v Chicagu na mši, kterou celebroval Jan Pavel II.
Pavarotti, který zemřel v září 2007 v nedožitých dvaasedmdesáti letech, spolupracoval i s velikány současného rocku a pop music a měl velkou zásluhu na přiblížení světa klasiky širokému publiku. Kritiku konzervativních posluchačů vážné hudby, kteří odsoudili jako příliš komerční i projekt „tří tenorů“ s Plácidem Domingem a Josém Carerrasem, odmítal s tím, že hudba je jen jedna.
