Rakouský tanečník a choreograf ruského původu Rudolf Nurejev, který se narodil 17. března 1938, byl virtuózním a charismatickým představitelem baletního umění šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Ztvárnil přes sto rolí, v nichž uchvacoval publikum nejen perfektní technikou, ale i osobním kouzlem, které z něho vyzařovalo. Tento fenomenální tanečník byl dokonalým interpretem jak klasických baletů devatenáctého století, tak i moderních děl.
Rudolf Nurejev se narodil v chudé tatarské rodině nedaleko Irkutsku na ruské Sibiři. Jeho matka Farida byla ženou v domácnosti, otec Hamet se stal vojákem Rudé armády. Jeho baletní začátky byly bez podpory otce o to těžší. Otec z něj chtěl mít lékaře nebo inženýra. Ani finanční situace rodiny nebyla ideální. Rodina byla umístěna do Ufy, hlavního města Baškortostánu, kde byla dlouhá zima a nouze o potraviny i oblečení. Ve městě však byla opera s velmi zajímavým repertoárem. V roce 1945 Nurejev poprvé viděl baletní představení, které ho natolik uchvátilo, že se rozhodl pro kariéru profesionálního tanečníka. Začal tancovat lidové tance ve škole a v amatérských skupinách.
V patnácti letech dostal možnost tančit v umělecké škole proslulého divadla Bolšoj těatr v Moskvě. Jeho ovšem stále lákal Leningrad. V sedmnácti letech se mu splnil jeho sen, dostal se na vysněnou školu. Po absolvování renomované baletní školy v Leningradě v roce 1958 byl v tamním Kirovově divadle opery a baletu okamžitě angažován jako sólista. Začátky byly velmi těžké, ale po čase se seznámil s Alexandrem Puškinem, který z něho udělal hvězdu první velikosti.
Roku 1961 odcestoval na turné po Francii a ve Francii také zůstal. Právě tam si uvědomil svou homosexuální orientaci. Svým tanečním uměním pak okouzloval milovníky baletu v Evropě, v Severní Americe a Austrálii a jako oblíbený partner britské primabaleríny Margot Fonteyn se stal hvězdou Královského baletu v Londýně.
Jeden z největších novátorů klasického baletu, který se uplatnil i jako filmový herec, získal v roce 1982 rakouské státní občanství a o rok později se stal šéfem baletu pařížské opery; tuto funkci zastával šest let. Roku 1989 konečně dostal souhlas Sovětského svazu k navrácení do země. Po osmadvaceti letech zase viděl své rodiče a své tři sestry. Zemřel 6. ledna 1993 na důsledky nemoci AIDS. Je pochován na Ruském hřbitově sv. Genevièvy poblíž Paříže.
S použitím Wikipedie
