Král korunním princem aneb Temné hodinky na Barokních podvečerech

Letošní koncertní řada bude zaměřena na vzájemné vlivy italské a francouzské hudby, což je nevyčerpatelná repertoárová studnice. Tentokrát zazněly skladby Marca Antoina Charpentiera, autora plodného a uznávaného, přece jen však znevýhodněného monopolem kolegy Lullyho. Stěžejní Charpentierova díla doplnily v programu skladby Johanna Caspara Ferdinanda Fischera a Johanna Abrahama Schmierera, autorů sice německých, ale tvořících zcela ve francouzském duchu.

U renomovaného souboru Collegium Marianum se můžete spolehnout, že i méně známí či zapomenutí skladatelé budou uvedeni právem a nezůstanou ve stínu slavnějších jmen. Tak tomu bylo i tentokrát. Fischerova Ouverture č. IV d moll byla ideálním úvodním kusem a nastolila tu správnou francouzskou náladu. Vrcholem prvního čísla byla pro mě věta Passacaille, na jedné straně celistvá a na druhé straně lehce proměnlivá, se subtilními odchylkami tempa podle nálady a tónorodu jednotlivých variací. Na instrumentální složce bylo v průběhu celého večera znát, jak dokonale se soubor zabydlel ve francouzském hudebním světě. Jako jediný stín na zvukové vyváženosti by se dala označit jistá převaha horních hlasů nad basy a lehká nesouhra s continuem. Tyto kazy mohou jít na vrub i prostoru, působivému sálu, majícímu ovšem daleko k chrámu, pro nějž byla většina skladeb komponována.

Pilířem večera bylo duchovní dílo Marca Antoina Charpentiera, konkrétně Tenebrae factae sunt H. 129 a tři jeho Leçons de Ténèbres čili temné hodinky, hudba k modlitbám svatého týdne, provozovaná ve své době při svíčkách a jejich postupném zhášení. Jako sólista se zde představil barytonista Tomáš Král, zkušený interpret barokního a klasického repertoáru. Své vystoupení slovně uvedl a zavdal mi tím podnět i k názvu tohoto článku. Bonmot Jany Semerádové: „Kdo jiný by měl být povolán zpívat hudbu pro královský chrám než – Král“ přebil svou vlastní uskromňující pointou: „než – Francouz.“

Bonmoty, ať pronesené na hradě, či v podhradí, ovšem nemusejí mít pravdu. Především neplatí, že rodilý mluvčí je automaticky nejlepším interpretem ve svém rodném jazyce a v domácím repertoáru. Špičkoví zpěváci, drilovaní jazykovými kouči, mohou dosáhnout nejlepších výsledků bez ohledu na národnost. A jazyková stránka výkonu Tomáše Krále byla v pořádku, srozumitelná a přesvědčivá (pro úplnost dodávám, že nešlo o francouzštinu, ale o pofrancouzštělou latinu).

Přečtěte si takéVykročení mimo starou hudbu? Mohl by to být muzikál. Ptali jste se Tomáše Krále

Pro mě však v této hudbě ještě nekraloval z jiných důvodů, i když svůj part uchopil přímo fascinujícím způsobem. Dlouhé noty, nad kterými měl absolutní kontrolu a které rozvíjel s postupným vibrátem, crescendem či decrescendem, měly moc přikovat posluchače k sedadlu. Vlastně jsem to tušila a velmi jsem se na to těšila, zejména v Tenebrae, kde jsem si to také nejvíce vychutnala. Jak však psala Jana Franková ve slově k programu, Tenebrae je skladba střídmější ve zdobnosti. Lineární pojetí je tu zapotřebí. Ale uhrančivé legato jako převládající kvalita nemůže vytěžit veškeré hudební bohatství Temných hodinek. Tomáš Král je vynikající operní zpěvák a v těchto skladbách, tak operou ovlivněných, bych si přála slyšet více operního myšlení. Ještě větší zdůraznění textu ve smyslu méně zpěvu a více deklamace, modelování kratších frází, a nejen dechberoucí dlouhé linie. (Dechberoucí pro posluchače samozřejmě; Tomáš Král vypadá, že jemu jen tak něco dech nesebere.) Občasné ubírání na intenzitě v zájmu odlehčenějšího, plastičtějšího frázování a zejména pověstných francouzských ozdob! Zpěvák je jistě všechny provedl bravurně, ale vzhledem ke stálé intenzitě jeho hlasu i doprovodného orchestru nevnesly onu eleganci a lehkost. A tak se nesly první dvě Temné hodinky pro bas a Tenebrae v podobném duchu. Až ve Třetí temné hodince, psané pro baryton, přišla s novou polohou hlasu nová, světlejší barva a s ní ono oživení výrazu. A příslib, jaké ještě rezervy v sobě sólista má a co všechno může použít příště.

Shodou okolností v těchto dnech na pražské Akademii múzických umění proběhla Akademie Versailles, kurzy staré hudby s mezinárodními lektory. Umělecký ředitel Centra pro barokní hudbu ve Versailles Benoît Dratwicki na nich učil zpěváky správnou francouzskou deklamaci, a to i francouzské frekventanty, kteří kvůli tomu přijeli do Prahy. Čili opět důkaz, že i rodilí mluvčí se mají v tomto bodu co učit. Ve světle takové detailní práce, které jsem byla svědkem, pro mě Tomáš Král ještě není králem francouzské vokální hudby, ale korunním princem. Prvním následníkem v pořadí, kterého nemusí nikdo přestihnout, ale ještě nesedí na trůnu. Ovšem na tom francouzském. V přídavku, v části Salve Regina Jana Dismase Zelenky, se objevilo téměř vše, co mi předtím chybělo, a proto hlásím, že nejvyšší basový úřad český je obsazen.

Hodnocení autorky recenze: 80 %

Barokní podvečery 2018
Leçon de Ténèbres
Tomáš Král (baryton)
Jana Semerádová (umělecká vedoucí, flauto traverso)
Lenka Torgersen (koncertní mistr)
Collegium Marianum
15. března 2018 Lobkowiczký palác Praha

program:
Johann Caspar Ferdinand Fischer: Ouverture No. IV d moll (Journal du Printemps)
Marc-Antoine Charpentier:
–Première Leçon de Ténèbres du Mercredy Saint pour une basse H. 120
–Symphonie à 3 flûtes ou violons H. 529
–Première Leçon de Ténèbres du Jeudy Saint pour une basse H. 121
=přestávka=
Johann Abraham Schmierer: Ouverture No. 6 (Zodiaci musici)
Marc-Antoine Charpentier:
–Tenebrae factae sunt H. 129
–Overture pour l’eglise H. 524
–Première Leçon de Ténèbres du Vendredy Saint pour une basse H. 125
přídavek:
Jan Dismas Zelenka: Salve Regina

www.baroknipodvecery.cz
www.collegiummarianum.cz