Před deseti lety zemřela Mária Kišonová-Hubová

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Zlaté hlasy slovenské opery 

V pondělí 11. srpna si připomeneme desáté výročí úmrtí jedné z nejvýznamnějších osobností slovenské opery dvacátého století, Márie Kišonové-Hubové. Patřila k zakladatelské generaci slovenských operních pěvců, téměř čtyři desítky let patřila k nejvýznamnějším osobnostem operního souboru Slovenského národního divadla.

Narodila se v obci Láb na slovenském Záhorí, kde její otec byl učitelem. Rodina se přestěhovala do Zohora nedaleko Bratislavy, kde malá Marienka chodila do obecné školy. Od útlého dětství byla obklopena hudbou a aktivně se jí věnovala. Nicméně po maturitě na gymnáziu v Bratislavě vystudovala Pedagogickou akademii a následně se po vzoru otce věnovala učitelské profesi, nejprve v Ivanke pri Dunaji, poté v bratislavské čtvrti Trnávka. Souběžně ovšem studovala zpěv, nejprve v Bratislavě u profesora Egema, v letech 1837–1938 ve Vídni na Neues Konzervatorium Wien u profesorky Anny Schönwlad. Na základě úspěšného vystoupení ve vídeňském Konzerthausu měla nabídky z německých a rakouských divadel. Byla ale také pozvaná k hostování na jevišti Slovenského národního divadla v Bratislavě, vystoupila v roli Lubice v operetě Gejzy Dusíka Keď rozkvitne máj a následovalo angažmá.Krásně zbarvený, příjemný a technický perfektně zvládnutý lyrický soprán ve spojení s přirozeným hereckým nadáním a půvabem mladé zpěvačky ji v první fázi jejího působení na divadle předurčily pro široký obor  rolí lyrického sopránového oboru. Její schopnost  bravurně zvládat technická úskalí výšek ji poté nasměrovala k oboru koloraturnímu. V první fázi ovšem velká část jejího repertoáru spočívala ve špičkových operetních rolích. Opereta tvořila až do roku 1945 velkou část repertoáru operního souboru bratislavského divadla. Není divu, vždyť poloha města mezi Vídní a Budapeští a převažující charakter typologie tehdejších obyvatel města k tomu přímo sváděly a v Bratislavě se tehdy, kdy v divadle působil vynikající operetní tenor a režisér praktik, populární filmový herec František Krištof Veselý, tento žánr „dělal“ na vysoké interpretační úrovni. Stejně začínala v operetě i její o něco starší a posléze neméně slavná kolegyně Margita Česányiová a koneckonců  o čtvrtstoletí později stejnou cestou (tehdy už ovšem přes specializované operetní a muzikálové divadlo – Novou scénu) zahájila svou hvězdnou kariéru i jejich následovnice Elena Kittnárová.

Mária Kišonová slaví úspěchy v čelných partiích  klasických operetních děl, jako byly titulní role v Fallově Madame Pompadour anebo Líza v Lehárově Zemi úsměvů. A stejně tak v novinkách, jako byla Edda v Dusíkově operetě Osudný valčík nebo Dusíkova nesmírně populární Modrá ruža, v níž hrála a zpívala roli Sylvie.

Hlavní roli vytvořila také v jediné operetě nestora slovenské hudby, autora především řady pozoruhodných církevních skladeb, Mikuláše Schneidera Trnavského Bellarose. (V souvislostí s touto operetou se nabízí jedna drobná zajímavost: Na přelomu tisíciletí ji uvedlo s podtitulem slovenská národná opereta trnavské divadlo v úpravě a režii brněnského divadelníka Zdenka Plachého.)

V době příchodu Márie Kišonové do divadla prožívala první slovenská scéna složité období. V důsledku politických změn a vzniku Slovenského štátu musela opustit divadlo řada českých umělců v čele s dlouholetým šéfem opery, synovcem Oskara Nedbala, Karlem Nedbalem. Jiní čeští umělci ovšem zůstali, jako například dlouholetý dirigent a po Nedbalově odchodu šéf opery, Josef Vincourek (později spojil svou uměleckou kariéru s košickou operou) anebo mladý, na Slovensku naturalizovaný pražský rodák, dirigent a hudební skladatel Ladislav Holoubek (4. září si připomeneme dvacáté výročí jeho úmrtí) a  někteří další umělci. V důsledku nařízení, že všechny operní texty musí být zpívány ve slovenském jazyce, se narychlo pořizovaly překlady, které museli zpěváci používat. Tohoto úkolu se úspěšně zhostili především tenorista  a dramaturg opery, sám úspěšný libretista Štefan Hoza (Krútňava, Svätopluk), jemuž pomáhali sólisté barytonista Emil Schütz a basisté Arnold Flögl a Zdeněk Ruth-Markov. Objektivně je nutno říci, že přes veškeré okolnosti, jež k tomu vedly a jež s tím byly spjaty, se po vysoce kvalitních začátcích, které díky přínosu českých umělců položily základ  slovenské opeře, podařilo cíleně navázat na vykonané dílo a dosáhnout skutečné emancipace  slovenského operního umění, jež vyústila v jeho pozdější vrcholné úspěchy.

Mária Kišonová se postupně stále více a více prosazovala jako špičková interpretka  čelných operních postav lyrického a koloraturního oboru. Jejím prvním velkým operním úspěchem byla titulní role v Donizettiho opeře Marie, dcera pluku. Pak už následovaly v rychlém pořadí jedna závažná role za druhou. Za dobu svého působení v opeře SND byla Mária Kišonová (která po sňatku s protagonistou činoherního souboru Mikulášem Hubou v roce 1941 používala jméno Kišonová-Hubová) interpretkou hlavních postav v téměř sedmdesáti inscenacích. K některým rolím se vrátila vícekrát (ve třech různých inscenacích například zpívala Musettu v Bohémě, Gildu v Rigolettu, Violettu v Traviatě či Donnu Elvíru v Donu Giovannim), jindy zase v různých časových obdobích vystřídala role jako v případě Mimi, s níž se později proslavila neméně než v postavě Musetty, anebo noblesní Hraběnky v Mozartově Figarově svatbě, která vystřídala rozkošně hravou a brilantně zazpívanou Zuzanku. Pro úplnost ještě na tomto místě dodejme, že v roce 1943 se manželům Hubovým narodil syn Martin, výtečný pokračovatel skvělé rodinné divadelní tradice.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na