Ano, právě dnes je to rovných sto let. Na vídeňské scéně Carltheater měla 25. října 1913 premiéru bezesporu nejúspěšnější opereta českého skladatele, Polská krev od Oskara Nedbala. Námět, kterým byla Puškinova povídka Slečna selka, objevila skladatelova manželka a do libreta ji přepsal zkušený vídeňský autor Leo Stein, jenž se podepsal například i pod Veselou vdovu od Franze Lehára. Nedbal sice při komponování čerpal z polských námětů, místy jsou ale z jeho hudby cítit i české rytmy.
Polská krev nebyla první ani poslední Nedbalovou operetou, žádné z jeho pěti dalších děl tohoto žánru ale nedosáhlo takového věhlasu. Nedbalova novinka, jejíž rok odkládanou premiéru skladatel sám dirigoval, se tehdy ve Vídni stala nejúspěšnější operetní novinkou sezony a do konce válečného roku 1915 měla dvě stě padesát repríz. Melodie Jste kavalír, to vím, Diplomat či Blondýnky něžné zlidověly a znají je i lidé, kterým jinak svět operety vůbec nic neříká.
České publikum mohlo „pohádku pro dospělé“ o napravení prostopášného hraběte Baraňského vidět už dva měsíce po její premiéře. Jako první ji uvedlo plzeňské divadlo – a narychlo připravený překlad libreta od tamního tenoristy Zdeňka Knittla se používá i dnes. V Praze měla Nedbalova opereta premiéru v lednu 1914, kdy ji uvedlo Městské divadlo na Královských Vinohradech. A od té doby se Polská krev stala jednou z vůbec nejhranějších operet na českých jevištích.
