Před sto lety se narodil skladatel a dirigent Zbyněk Vostřák

  1. 1
  2. 2
Skladatel a dirigent Zbyněk Vostřák se narodil 10. června 1920 v Praze a zemřel 4. srpna 1985 ve Strakonicích. Je autorem komorní hudby a skladeb orchestrálních, vokálních i elektroakustických, čtyř oper a pěti baletů. Patří k našim nejúspěšnějším poválečným skladatelům baletní hudby. Až do šedesátých let skládal hudbu v duchu pozdního romantismu a navazoval na odkaz české romantické hudby, pak se však seznámil se západoevropskými kompozičními technikami, přijal podněty Webernova serialismu a radikálně proměnil svůj styl; přimkl se k Nové hudbě a dodekafonii a věnoval se i elektroakustické hudbě. Technická zvuková média v některých skladbách kombinoval s živým instrumentálním a vokálním projevem. V období normalizace po roce 1969 jeho hudba prakticky zcela vymizela z českých koncertních sálů a byla uváděna pouze v zahraničí.
Zbyněk Vostřák (archiv ND)

Zbyněk Vostřák byl synem známého pražského architekta. Po gymnáziu studoval na pražské konzervatoři dirigování u Pavla Dědečka a soukromě skladbu u Rudolfa Karla, jehož operu Tři vlasy děda Vševěda v roce 1947 dokončil a instrumentoval. Na Vostřákova vlastní jevištní díla měla vedle Karla vliv také tvorba Sergeje Prokofjeva. Za okupace mu v roce 1943 zemřel otec a jeho učitele zatklo gestapo. Stal se členem orchestru Českého rozhlasu jako hráč na bicí nástroje. Po válce vyučoval korepetici na pražské konzervatoři a hru z partitur na AMU. V letech 1959–1960 byl dirigentem opery v Ústí nad Labem, krátce působil i jako dirigent v Národním divadle v Praze. V letech 1963–1973 byl uměleckým vedoucím souboru Musica viva Pragensis, zaměřeném na soudobou hudbu.

Z tvorby komorní uveďme tato díla: Kontrasty pro smyčcové kvarteto, op. 27 (1961), Krystalizace pro 12 dechových nástrojů, op. 28 (1962), Rekolekce pro sólové housle, op. 30 (1962), Tři eseje pro klavír, op. 31 (1962), Afekty. Improvizace pro 7 nástrojů, op. 32, Elementy pro smyčcové kvarteto, op. 35 (1964), Kosmogonia pro smyčcové kvarteto, op. 38 (1965), Krásná zahradnice pro pět žesťových nástrojů, op. 48 (1973), Mahasarasvatí (Fair play) pro cembalo a šest nástrojů, op. 57 (1978) či Smyčcový kvartet č. 4 „Poslední večeře“, op. 59 (1979).

Z orchestrálních skladeb: Zrození měsíce pro komorní orchestr, op. 39 (1966), Metahudba pro velký orchestr, op. 43 (1968), Tajemství elipsy pro velký orchestr, op. 44 (1970), Tajný rybolov pro čtyři nástrojové skupiny, op. 49 (1973), Pyramidy hledí do věčnosti, pro orchestr, op. 53 (1975), Katedrála pro velký orchestr, op. 61 (1979-80), Kapesní vesmír pro flétnu, cimbál a smyčcový orchestr (nebo pro flétnu, cimbál, lesní roh, smyčce a bicí nástroje), op. 62 (1981), Krystaly pro anglický roh, smyčce a bicí nástroje, op. 65 (1983), Vítězná perla. Koncert pro klavír a orchestr, op. 66 (1984) či Tajemství růže. Koncert pro varhany, žesťové kvinteto a bicí nástroje, op. 67 (1985).

Z vokálních skladeb například Do usínání, písňový cyklus pro soprán a klavír na slova Františka Halase, op. 26 (1961), Dva japonské madrigaly pro ženský sbor na slova Renáty Pandulové, op. 29 (1962), Tři sonety ze Shakespeara pro bas a komorní orchestr, op. 33 (1963), Kantáta na text F. Kafky pro smíšený sbor, dechové a bicí nástroje, op. 34 (1964) a Sinfonia per orchestra e coro, op. 63 (1982). Elektroakustické skladby, například Oběť svíce pro tři nástrojové skupiny a tři kruhové modulátory, op. 52 (1974), Váhy světla, tape music č. 1 (1967), Dvě ohniska, tape music č. 2 (1969), Azot. Konkrétní hudba (1970), Jedno ve všem, tape-music č. 8 (1973) či Proměna II. Tape-music č. 9 (1974).

Opery
Zbyněk Vostřák je autorem čtyř oper. První z nich, komická opera o jednom dějství Rohovín Čtverrohý, měla premiéru v Městském divadle v Olomouci 3. července 1949. Libreto podle veselohry Václava Klimenta Klicpery z roku 1821 upravil do veršů Josef Bachtík. Děj se odehrává v hostinci na malém městě poblíž Pardubic a před pardubickou branou v první polovině 19. století. Vostřák „vytvořil malou operu-buffu, ve které používá drobných forem, vytvořených tradicí opery-buffy. Jeho orchestr je zvukově velmi pestrý a všude vtipně doprovází pěvecký part. Skladateli se podařilo, aby opera byla svou melodičností srozumitelná obecenstvu,“ píše Emil Ludvík v publikaci Opera – Průvodce operní tvorbou.

Josef Bachtík je autorem libreta i k druhé Vostřákově opeře o čtyřech dějstvích Králův mincmistr, která je adaptací hry Josefa Kajetána Tyla Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři z roku 1847. Premiéra opery se konala ve Smetanově divadle (dnešní Státní opeře) v Praze 25. února 1955. Děj se odehrává v roce 1493 v Kutné Hoře za panování krále Vladislava Jagellonského. Emil Ludvík charakterizuje dílo takto: „Králův mincmistr je operou navazující na typ velkých historických oper. Jejím podkladem je dosti známá hra Josefa Kajetána Tyla, ve které je zdůrazněn boj chudých havířů proti jejich utlačovatelům. Josef Bachtík upravil tento námět a vytvořil zdařile veršované operní libreto. Vostřák se s úspěchem přiblížil touto operou italskému melodramatu. Všechno dramatické dění vložil přímo do kantilény nebo do dramatického recitativu. Také sbory jsou místy nositeli dramatické akce. Autorova skladatelská technika, jeho dramatická zkušenost a znalost světových oper umožnila Vostřákovi napsat melodickou a působivou operu uzavřených čísel, operu, která by byla všem posluchačům srozumitelná v hudebním i vokálním výrazu.“ (Opera – Průvodce operní tvorbou)

Zbyněk Vostřák: Králův mincmistr – 25.02.1955 sborová scéna (foto Jaromír Svoboda)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat