Předehra festivalu Dvořákova Olomouc se nesla v barokním duchu

První část představila úchvatný slavnostní sál Fakultní základní školy Komenium, který byl od roku 1892 v provozu školy užíván jako tělocvična, přestože se tu nacházejí neuvěřitelně krásně propracované fresky malíře Josého Hilbera, které mají edukativní poslání. Jejich stav samozřejmě utrpěl a byl natolik špatný, že vyžadoval rekonstrukci. Ta byla realizována od roku 2016 do října 2018 týmem akademického restaurátora Radomíra Surmy do podoby, která bere dech. Proto je dnes prostor využíván jen ke slavnostním akcím, jako byla ta, která festival zahájila. Koncert byl tedy rozdělen do tří částí, každá z nich se odehrála v jiném prostředí, ale všechny byly překvapivě působivé. Každou destinaci uváděl noblesně, zasvěceně a poutavě prestižní moderátor Jiří Vejvoda, který neopomněl uvést pohnutou historii každého místa a připomněl jeho kulturní hodnotu a důležitost pro město Olomouc.

Dramaturgie vybrala pro koncert barokní skladby komorní orchestr a sólisty. Umělci jsou všichni členové Moravské filharmonie Olomouc a toto vystoupení bylo pro ně velmi výjimečné. Hrát barokní hudbu v malém obsazení, to znamená daleko vyšší koncentraci a nasazení a daleko vyšší nároky na souhru i na výraz. A pro hráče, kteří zde vystupovali jako sólisté, byla zodpovědnost ještě vyšší. První housle a současně i sólové party hrála Barbora Valečková, na flétnu koncertovala Eliška Honková, na hoboj Magdalena Moníková Franková a na piccolo (sopránovou) trubku Ondřej Moťka. Koncert tak prověřil kvalitu a profesionalitu mladých umělců a patří jim nejvyšší uznání.

Ve slavnostním sále Fakultní ZŠ Komenium se odehrála první třetina koncertu. Dvanáct hudebníků, posazených v rozestupech do oblouku, hrálo bez roušek, cembalo a harmonium stály vzadu za hudebníky, sólisté před orchestrem. Sál je poměrně velký a vysoký, přesto byl zvuk souboru kompaktní, za což je jistě nutné vzdát uznání nahrávacímu týmu. Souhra byla i bez dirigenta, ovšem pod vedením houslistky Barbory Valečkové bezchybná. Jako první zazněla skladba od Georga Friedricha Händela Atalanta Overture. Sólové housle, flétna a hoboj zněly vyrovnaně a barevně sladěně, jen snad housle postrádaly oproti ostatním sólovým nástrojům větší nosnost. Následovalo Trumpet Concerto J. A. Grosse,  třídílná skladba, ve které exceloval jásavými a intonačně bezchybnými tóny trumpetista. Oboe Concerto No. 2 od Tomasa Albinoniho byla příležitost pro hobojistku Magdalenu Moníkovou Frankovou k předvedení zpěvné kantilény a krásných dlouhých tónů s výraznou dynamikou. Třídílná skladba je výrazově kontrastní a emotivní a sólistka do ní dala niterný výraz.

Druhá část koncertu se přenesla do exkluzivního barokního prostoru Kaple Božího těla v bývalém jezuitském konviktu, ve kterém dnes sídlí Umělecké centrum Univerzity Palackého. V souvislosti s rekonstrukcí v roce 2002 byla odsvěcena a je využívána univerzitou jako koncertní a výukový sál. Jde o výjimečný prostor se skvělou akustikou a je ideální pro provozování komorních koncertů. Zaznělo zde Concerto No. 9 Antonia Vivaldiho s částmi Allegro, Larghetto a Allegro. Soupeřily zde housle s trubkou, ale housle ve zvuku poněkud splývaly se zvukem orchestru a vůči trubce působily jako echo. Trubka vévodila v jímavé melodii i v závěrečné smršti Allegra virtuozitou a přesností.

Následovalo vystoupení pěvecké. Sopranistka Markéta Böhmová přednesla skladbu Georga Friedricha Händela Let the Bright Seraphim. Byl to skvělý souboj sopránu s trubkou a vítězství si neodnesl ani jeden. Soprán se nesl jiskřivě a jásavě a provokoval žesťový témbr trumpety. Pěvkyně sama působila jako královna a jako zářivý šperk. Byl to výjimečný výkon, naplněný radostí z muzicírování, přesnými koloraturami, s přirozeným suverénním projevem. Stejně tak vyzněla i druhá Händelova árie Air: With Plaintive Notes and Am’rous Moan, kdy zpěvačku doprovázelo šest smyčcových nástrojů a cembalo s harmoniem. Pěvecké vystoupení zakončila árie La Flora M. A. Zianiho, půvabná hříčka pro soprán, trubku, violoncello a cembalo. I zde zpěvačka potěšila lahodným koloraturním sopránem s bezchybnou technikou a jasným nosným témbrem, včetně půvabného vzhledu a přirozeného projevu.

Třetím koncertním zastavením bylo vystoupení v sále Vojenské nemocnice, která sídlí v národní kulturní památce Klášterní hradisko. Objekt má pohnutou historii od 11. století, kdy klášter postupně plenili Tataři, husité, Švédové a nakonec i zrušení kláštera Josefem II., poté dostala areál armáda a od roku 1802 zde sídlí Vojenská nemocnice. To vše si vybralo svou daň, přesto postupná rekonstrukce a restaurování interiérů vyústilo do vyhlášení areálu národní kulturní památkou v roce 1995. Slavnostní sál je využíván pro významné a kulturní akce a má krásnou barokní výzdobu. Zazněla zde Sonata a 5 Giuseppa Torelliho se čtyřmi větami, Andante, Allegro, Grave a Allegro. Smyčcový komorní orchestr hrál spolu se sólovou trubkou a trumpetista Ondřej Moťka zde znovu obhájil svoji výsostnou profesionalitu. Jasný, přesto měkký tón svítil a nesl se lehkou kantilénou i přesnými virtuózními koloraturami nad orchestrem. Jistě k tomu efektu přispěla i akustika prostoru, v přenosu ale nebylo slyšet ozvěnu a souhra orchestru a sólisty byla přesná. V závěru koncertu zazněly dvě skladby Johanna Sebastiana Bacha, nejprve Orchestrální suita č. 2 se sedmi tanečními částmi, plnými vznešenosti i radostného tance se sólovou flétnou Elišky Honkové, která se pevným a jasným zvukem nesla nad orchestrem a přinesla oduševnělý a procítěný přednes. Poslední, notoricky známá část Badinerie zaujala lehkostí, tanečností a přesností běhů, skvělou souhrou a hravostí provedení. Hudebníci se rozloučili Bachovým Brandeburským koncertem č. 2, větou Allegro assai, kdy se v polyfonní struktuře představili všichni čtyři sólisté. Soupeření trubky, hoboje, flétny i houslí bylo přátelským soubojem, kdy všichni vzdali hold barokní hudbě i jejím skladatelům. Koncert, který potěšil hudebníky i posluchače sledující vystoupení na všech zúčastněných kanálech současně, probudil touhu být na koncertech konečně osobně a moci vnímat krásu hudby i okolního prostředí všemi smysly. Snad se všichni brzy dočkáme. I když se festival Dvořákova Olomouc bude muset i nadále spokojit s online prostředím. Přesto díky i za ně!

Dvořákova Olomouc
Olomouc Barokní
6. května 2020, 19:00 hodin

Freskový sál, Fakultní základní škola Komenium
G. F. Händel: Atalanta Overture
J. A. Gross: Trumpet Concerto in D
T. Albinoni: Oboe Concerto No.2 d-moll

Kaple Božího Těla, Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci
A. Vivaldi: Concerto No. 9
G. F. Händel: Samson (Let the Bright Seraphim)
G. F. Händel: Samson HWV 57, Act II, Scene 2: III. Air.
Marc’Antonio Ziani: La flora: Trombe d’Ausonia

Slavnostní sál, Klášterní Hradisko
G. Torelli: Sonata a5 in D Major
J. S. Bach: Flute Suite h-moll
J. S. Bach: Brandeburg Concerto No.2

Účinkovali:
Markéta Böhmová – zpěv
Barbora Valečková – housle
Eliška Honková – flétna
Magdaléna Moníková Franková – hoboj
Ondřej Moťka – trubka

Zvukovou nahrávku Moravské filharmonie Olomouc řídil Jakub Klecker – šéfdirigent MFO