„Chci sdílet krásu hudby s těmi, kdo nemají tu možnost, aby se s ní mohli setkávat.“ První houslistka opery La Fenice v Benátkách Sara Michieletto jezdí po světě a hraje pro chudé děti.
Se svým nástrojem v pouzdře přichází Sara Michieletto do školy pro děti z ulice Kampus Diakonia Modern na předměstí Jakarty. Malí posluchači se okamžitě shromáždí kolem ní. 
Bere děti do náruče, ty ji zase jdou všude v patách. Všichni se však ztiší ve chvíli, kdy Sara vyjme housle z pouzdra a začíná hrát Čtyři roční období od Antonia Vivaldiho.
„Děti se pořád hašteří, ale jakmile tu je paní Sara, uklidní se a lépe se učí,“ říká čtrnáctiletá Suharti, která se léta toulala po ulicích na předměstí Jakarty a žebrala.
„Všechno je to tak nepříjemné, když je člověk na ulici. Pořád jsem se za žebrání styděla,“ přiznává.
Dnes má i s bratrem a sestrou v centru Kampus Diakonia Modern, které je zároveň útulkem i školou, střechu nad hlavou. Navíc nalezla zalíbení v hudbě italské houslistky.
„Suharti nyní mnohem lépe vyjadřuje své city a už nenapadá své kamarády,“ říká Sotar Sinaga, který v centru Diakonia organizuje hudební programy.
„Hudba je velmi mocným nástrojem k rozvoji emocí,“ vysvětluje Sara Michieletto.
První houslistka z La Fenice vystupuje na nejprestižnějších scénách, ale každý rok věnuje několik měsíců chudým dětem.
Nápad se zrodil v roce 2004, když hrála na několikatýdenním turné pro chudé děti na palestinských územích. Od té doby už hrála pro tisíce mladých lidí, od indických předměstí po děti z ulice a sirotky v Indonésii, kde polovina z 250 milionů obyvatel žije s necelými dvěma dolary na den.
Nyní hraje pravidelně v útulcích v Jakartě, megapoli s dvaceti miliony obyvatel, ale také v Yogyakartě v centrální části země a v druhém největším městě Surabaya na východě ostrova Jáva.
Díky dohodě s italským orchestrem a za podpory Cristiana Chiarota z nadace La Fenice může skloubit svou charitativní činnost s prací v prestižní opeře.
Klasická hudba podle Sary pomáhá chudým a traumatizovaným dětem překonávat vztek a frustrace a uvědomovat si své emoce. „Je to pro ně velmi důležité, protože se setkávají s tolika problémy a traumaty,“ zdůrazňuje.
Kromě hry na housle vede Sara hodiny zpěvu, fotografování a tance.
Sara tedy hraje v centru Kampus Diakonia Modern pro děti stejně jako na předních operních scénách pro nejvybranější publikum. Radost ze hry má však stejnou. „Hrát pro děti je pro mě stejné, jako hrát na důležitém koncertu,“ říká Sara Michieletto.
