Přední rakouský orchestr s Josefem Špačkem na Smetanově Litomyšli

Tonkünstler Orchester se na litomyšlském festivalu představil poprvé 

Padesátý sedmý ročník Smetanovy Litomyšle, mezinárodního festivalu, volně navazujícího na Pražské jaro, představil 28. června symfonický orchestr Tonkünstler-Orchester Niederösterreich, s dirigentem Junem Märklem. Geniálním dramaturgickým tahem bylo spoluúčinkování mladého českého houslisty Josefa Špačka, fenomenálního mladého talentu soudobé české houslové interpretace.Tonkünstler Orchester je tělesem, které je rezidenčním orchestrem rakouského mezinárodního festivalu v Grafeneggu, s nímž spolupracuje Smetanova Litomyšl. Rakouský orchestr pořádá koncerty ve Zlatém sále Musikvereinu ve Vídni, druhým sídlem je Festspielhaus v Sankt Pöltenu. Avizovaný debut v Litomyšli však neznamená, že by orchestr nehrál dosud v Čechách. Hudebníci z orchestru mi v rozhovoru sdělovali, že již u nás hráli v Praze v Rudolfinu, kde prováděli díla Antona Brucknera.

Koncert v Litomyšli obsahoval dramaturgicky trojhvězdí hudebnímu publiku známých skladeb klasicismu, raného romantismu a novoromantismu, volený tak, aby byl posluchačsky přitažlivý širšímu publiku. Tahákem večera byl zajisté mladý houslista Josef Špaček, na němž byla postavena první polovina koncertu. Beethovenův Koncert pro housle a orchestr D dur, opus 61, je ojedinělé dílo syntézy vrcholného klasicismu. Premiéru zažilo ve Vídni roku 1806, s houslistou Franzem Clementem, jenž byl inspirátorem díla. Beethoven představuje ideální rovnováhu formy a obsahu, proto si právě tato skladba vydobyla čelné místo mezi všemi světovými kompozicemi svého druhu.Mladý houslista Josef Špaček očekávání nezklamal. Jeho technicky imponující projev, vzácně stylově čistý, s až neuvěřitelným ponorem do hloubky obsahu druhé věty koncertu – Larghetta – jejíž velebný klid a sílu Beethovenovy meditace mladý houslista s obdivuhodnou intuicí vyhmátl. Rondo mělo virtuózní perfekci v úderném tématu Allegra, v reprise a kódě brilantně finalizoval tento Beethovenův zpěv, pro který je těžko hledat porovnání. Z ryze technického pohledu zněly Josefu Špačkovi svítivě vysoké polohy, krásně čistě, v pevně fixovaných konturách. Bravo!Orchestr pod taktovkou Juna Märkla hrál se snahou o styl, čisté ladění, které zejména imponovalo u lesních rohů, hobojů, ale i klarinetů. Dirigent se snažil dynamiku držet v nižších dynamických odstínech, ani ve třetí větě nepustil orchestr do plnozvučnějšího forte, což si živost tématu Allegra již zasloužilo.Nicméně Josef Špaček si svým neefektně pojatým, vzácně stylovým projevem čapkovské služby kumštu, vysloužil potlesk vstoje. Přídavek nebyl z říše oněch efektních skladeb, které si obvykle vyžádají přídavky další. Naopak! Josef Špaček po Beethovenovi ideálně volil část z Bachovy Partity d moll. Ta již tolik povrchní „vstávače” neoslovila, jako by oslovil třeba takový Dvořákův Mazurek e moll, takže hladina potlesku se zklidnila a mohla nastat legální přestávka.

Po pauze orchestr zahrál půvabnou Čtvrtou symfonii A dur op. 90, zvanou Italská, Felixe Mendelssohna -Bartholdyho, představitele německého raného romantismu. Je to vlastně Mendelssohnova druhá symfonie, zmatek v pořadí totiž zavinili vydavatelé. Téma vstupního Allegra, které vpadá bezprostředně, bez introdukce, hrál orchestr se zjevnou chutí a elánem. Dirigent Jun Märkl je typem temperamentního dirigenta, který hudbu dirigentsky silně prožívá, chodí, ba až i baletí u dirigentského pultu, ale jeho radost z muzicírování je u něho zřetelná a nefalšovaná. Dle mého pocitu tenhle Mendelssohn „ležel” naturelu orchestru technicky i výrazově ve večeru nejlépe. Líbila se mi především druhá část – Andante con moto – s ideálním klidem a plynulostí hlavního tématu. Ale rovněž třetí část – Con moto moderato – stylizace ländleru, byla hrána s chutí a přesvědčivě. Závěrečné Presto s rondovou formou a ozvuky italského tance saltarella mělo spád a temperament, byť po plná orchestrální forte se ani v této větě orchestr nedostal. Dirigent držel dynamiku důsledně ve smyslu „poco”, nikoliv „piena” forte. V tektonice vyústění této vysloveně radostné hudební atmosféry bych očekával přece jen plnější, širší forte.Pro finální vyústění byl adekvátně zvolen přední světový přestavitel slovanské hudby – Petr Iljič Čajkovskij, s jeho populárním Italským capricciem, opus 45. Obsazení orchestru se tím ve finále večera rozšířilo do plného počtu. Sázka na melodiemi hýřící Čajkovského skladbu, kterou pokládáme u nás za typ „vyššího populáru”, byla takticky správná. Přes střídmě viděný, či spíše slyšený fakt, že interpretace byla místy poněkud naturalizována na hranu pop stylu záměrnou akcentací v melodii, namísto její elegantní legatové vazby. Zajímavý protiklad vůči Mendelssohnově Italské symfonii v dynamice. Sympatičtí hudebníci z rakouského orchestru mi v rozhovoru o pauze s úsměvem slibovali, že se jim forte opravdu rozezní na závěr v Čajkovského kompozici, byli si vědomi, že hrají více ve spodních dynamických odstínech. Fiktivní slib tedy opravdu splnili a forte vyexponovaného Italského capriccia ukázali. Publikum na tak silně vemlouvavé melodie oblíbeného syntetika ruské hudby s profesionální dokonalostí západoevropského novoromantismu, velice slyšelo! Potlesk byl silný, ale přídavek se nekonal, po této melodičností hýřící skladbě je patrně těžko co volit.

Tonküstler Orchester se představil jakožto celek pozitivně. Styl klasicismu i raného romantismu provádí, řízen sympatickým a erudovaným německým dirigentem Junem Märklem, se snahou o styl a decentní dynamiku. Čistota intonace je u orchestru jistě zásadní snahou, viděl jsem po zkoušce, jak se poctivě slaďovali hráči hobojů spolu s hráči na lesní roh, aby se přiblížili – pro mne osobně – ideálu intonace orchestru BBC s Arthurem Toscaninim, jehož nahrávky Beethovena jsou v tomto ohledu asi stěží překonatelné. Ba i pro skutečně opravdu přední orchestry soudobé interpretace. Zlatým hřebem tohota večera byla v prvním sledu výtečná houslová produkce Josefa Špačka, který dokázal auditorium druhého zámeckého nádvoří nadchnout. Celkově pěkný, velmi příjemný večer. Itálie je nechtěně půvabnou idée fixe posledních festivalových dnů v Litomyšli. Itálie Pucciniho, poté Itálie díla Verdiho, posléze na symfonickém koncertu Italská symfonie, aby toho nebylo málo, tak Italské capriccio jako finále večera. Proč ne, Itálie je kulturně přece země zaslíbená a nejen hudebníky milovaná.Hodnocení autora recenze: 85 %

Smetanova Litomyšl 2015
Dirigent: Jun Märkl
Josef Špaček (housle)
Tonkünstler Orchester Niederösterreich
28. června 2015 II. zámecké nádvoří Litomyšl

program:
– Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D dur op. 61
– Petr Iljič Čajkovskij: Italské capriccio, op. 45
přídavek:
Johann Sebastian Bach: Partita d moll (část)
=přestávka=
– Felix Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4 op. 90 „Italská“

www.festival.smetanovalitomysl.cz

Foto Smetanova Litomyšl