Premiéry souboru Musica Forea se přiblížily: Florea Theatrum ožije hudbou a tancem

Láska a intriky v barokní opeře
V pátek 18. července zazní barokní operaCamilla italských skladatelů Giovanniho a Antonia Marii Bononciniho. Inscenace plná milostných i politických intrik přenese diváky do časů, kdy se na Apeninském poloostrově rozrůstala Římská říše. Režie se ujala Andrea Miltnerová, hudebního nastudování umělecký šéf souboru Marek Štryncl. V titulní roli Camilly vystoupí sopranistka Pavla Radostová a v dalších rolích Vojtěch Pelka, Štěpán Pokorný, Eliška Minářová, Martin Javorský, David Nykl a Michaela Šrůmová.

Hlavní hrdinkou opery je neohrožená Camilla, která vede svůj lid v boji proti králi Latiovi, jenž si chce její zemi podrobit. Náhoda tomu však chce, že se do ní zamiluje jeho syn, a také králova dcera si za ženicha vybere jeho mocenského soka. Opera nešetří převleky a dalšími oblíbenými inscenačními postupy té doby, zajímavostí ale je, že v ní nevystupují žádné nadpřirozené ani alegorické postavy. Hrdinské skutky zde konají lidé, kteří se musí spolehnout na svou sílu, chytrost, ale také ušlechtilé vlastnosti, jako je láska a soucit. Italská verze opery měla premiéru v roce 1696, Musica Florea uvede druhou verzi na anglické libreto, která byla s velkým úspěchem uvedena v Londýně v roce 1706.

„Protože budeme uvádět verzi, která měla premiéru v londýnském Královském divadle na Drury Lane, rozhodla jsem se spolu s kostýmním výtvarníkem Chrisem Vinzem, který se stejně jako já narodil a vyrostl v Anglii, nastudovat typicky ‚anglickou‘ verzi. Inspiraci čerpáme z období těsně po první světové válce, kdy se v divadlech londýnského West Endu vrátila na jeviště v oblasti scénografie a kostýmů estetika 18. století. Kostýmy tedy nesou rysy baroka, ale mají svěžejší a lehčí styl typický pro toto období. To odpovídá i povaze samotné opery,“ vysvětluje režisérka nastudování Andrea Miltnerová.

Před více než pěti lety Musica Florea provedla v novodobé premiéře pozoruhodnou barokní operu Muzio Scevola, na které se podíleli tři slavní autoři: Filippo Amadei, Giovanni Bononcini a Georg Friedrich Händel. „Z hlediska hudebně operního umění bylo zřejmé, že Händel má vedle sebe nebývale kvalitní konkurenty, což platí zejména o Giovannim Bononcinim (1670–1747), o němž mnozí současní hudebníci a muzikologové tvrdí, že v umění vyvolávání afektů prostřednictvím hudby překonává samotného Händela,“ vysvětluje umělecký šéf souboru Musica Florea Marek Štryncl. Rozhodl se představit Bononciniho jako operního autora v novém samostatném programu. Hudba k opeře Camilla (Il trionfo di Camilla) je připisována oběma bratrům, jak Giovannimu, tak Antoniu Mariovi Bononcinimu.

Vstupenky na premiéru opery pod širým nebem zakoupíte zde.

Roztančený koncert jako oslava Bachovy hudby
Večer pondělí 21. července se Florea Theatrum roztančí nejen s Musicou Floreou, ale také souborem Epochal Dances. V choreografii Heleny Kazárové a Veroniky Rehbergerové ožijí čtyři Bachovy orchestrální suity v pořadu Bach Dansant. Letošní 340. výročí narození tohoto hudebního velikána si připomínáme dobovými tanci, které byly v 18. století rozšířeny po celé Evropě i v osidlované Americe. Šlo o kosmopolitní výrazový prostředek, etablovaný jak v plesové kultuře, tak na jevištích divadel či při provozování koncertní hudby. Těsné spojení Bachovy hudby s tanečním vyjádřením pramení ze znalosti dobových tvůrčích postupů, ale ve své vizualitě do sebe absorbuje i současného ducha a tep naší doby.

Tance tak přinášejí na jeviště energii a vitalitu, jednou evokují pocity osamění a kontemplace, jindy zase vzrušivou radost a vášeň. Diváci se mohou těšit na špičkové provedení Bachovy hudby a zároveň barokem inspirovanou soudobou choreografii: 20 tanečních miniatur pro osm interpretů. „Ráda bych hudbu orchestrálních suit J. S. Bacha pro diváka/posluchače zhmotnila skrze tanečníky a choreografie do vizuální podoby. Aby všechny tvary, barvy a emoce, které poslech suit vyvolává, před ním vyvstaly jako zhmotnění jeho světa fantazie,“ svěřuje se s uměleckým záměrem Veronika Rehbergerová.

„Ve své tvorbě se řídím principem následování, který znamená, že jako tvůrci využíváme nebo se snažíme používat stejné prameny a zdroje jako někdejší autoři, vycházíme ze zákonitostí žánrů a stylů daného období. Divák však před námi stojí současný, proto se umění staré doby nesnažíme napodobovat, ale právě následovat, v ryze autorské tvorbě,“ vysvětluje H. Kazárová tvůrčí principy své tvorby, které předává i nové generaci. Historický výzkum, hluboké pochopení prostředí a dějinného i společenského kontextu jsou základem, z něhož vzniká živé umění pro nové publikum. Letošní program Bachových suit navíc nemá žádnou známou jevištní předlohu či závaznou synopsi, choreografky tedy mohly pracovat s naprostou tvůrčí svobodou!

Vstupenky na roztančeného Bacha najdete zde.