Přemysl Vojta – 1.cena v Mnichově

Soutěž německých rozhlasových stanic ARD v Mnichově patří od svého založení v roce 1952 ve všech svých kategoriích do nejužší špičky světových hudebních soutěží. Vítězství většinou znamená začátek světové kariéry. Namátkou uvedeme aspoň Jessye Norman, Francisco Araiza, Mitsuko Uchida, Thomas Quasthoff, Jurij Bashmet, Christian Tetzlaff, Sharon Kam, Heinz Holliger, Peter Sadlo ci Maurice André. Mimořádně často jsou české barvy zastoupeny mezi hornisty. Tak tomu bylo i letos, když 1. cenu vyhrál Přemysl Vojta (1983), další český hornista působící v Berlíně.

Přemysl Vojta si z povinných skladeb vybral už v druhém kole Tři capricci Klementa Slavického z roku 1967 a Beethovenovu Sonátu F Dur op.17, psanou pro legendárního českého hornistu Jana Václava Stich-Punta. Cenu za nejlepší interpretaci soudobé skladby dostal Vojta za provedení předepsaného díla Jörna Arneckeho Bamberger Hörnchen. Ve finále hrál za doprovodu Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu druhý koncert Richarda Strausse, dirigoval Christoph Poppen. Další ceny, které Vojta získal, byly Cena publika a Cena juroru.

Brněnský hornista Přemysl Vojta vystudoval pražskou konzervatoř pod vedením Bedřicha Tylšara a pokračoval na Universität der Künste (UdK) v Berlíně u Christiana-Friedricha Dallmanna. Po absolutoriu působil kratší dobu v Pražské komorní filharmonii, pak na takzvaném „akademickém místě“ u Staatskapelle Dresden, než se dostal na sólové místo do Konzerthausorchestru v Berlíně, kde žije od dubna 2009. Od července 2010 je definitivně potrvzen jako sólový hráč tohot předního berlínského orchestru.

Přání do budoucnosti? Více sólového hraní a také pokračování v dosavadní komorní činnosti v České republice, například ve PhilHarmonia Octetu Praha. Poctěn je Přemysl Vojta samozřejmě pozváním Daniela Barenboima, aby hrál v produkci Rheingoldu ve Staatsoper Berlin.

Můžeme být tedy hrdi, že opět další český hudebník získal nejvyšší uznání v zahraničí, kde příkladným způsobem reprezentuje Českou republiku. Obzvlášť politici, kteří zemi spíše dělají ostudu, by si měli vzít příklad z Berlína posledních dnů – z Vojty či Netopila. Úspěch mladého českého umělce v cizině bolestivě ukazuje, jak nesmyslné, škodlivé, ba trestuhodné jsou škrty v kultuře, které plánuje současná vláda v Praze. I Rakušanům trvalo velmi dlouho, než pochopili, že malé národy se mohou zviditelnit jen a jen kulturou, a že proto musejí něco dělat právě ti, co rozdělují finanční prostředky daňových poplatníků. Kdy toto poznání konečně vejde do mozků na Malé Straně? Nebo se jim hodí exodus českých hudebníků? Optimismu nepřidá ani čerstvá recenze premiéry Her o Marii ve Wroclavi, v koprodukci z pražským Národním divadlem: “…Úspěch přes značnou délku představení (tři hodiny) byl veliký, proto těžko pochopitelnou skutečností je neúčast zástupců české ambasády na premiéře…“. Zkušenost, kterou čeští umělci ze zahraničí znají snad všichni.