Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěž
  • Slovenský tanec
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Encyklopedie
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Čtení Zlato Rýna z Met: Je kamera dobrý přítel nebo zlý pán?
sdílejte:
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Mobilní menu Opera PLus
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Slovenský tanec
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Klasika
    • Postřehy
    • Týden s tancem
Napište nám
Připojte se k největší komunitě klasické hudby Přihlásit se
Sledujte nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Opera

Zlato Rýna z Met: Je kamera dobrý přítel nebo zlý pán?

Aleš Bráza
Publikováno 10/10/2010
sdílejte:
10 minut čtení
Více než rok nás „masíroval“ marketing: Metropolitní opera bude mít nový Prsten! Že dobrý marketing je silný nástroj a že dokáže ovlivnit názory lidí, to je nesporné. Pokud za dobrým marketingem stojí dobrý produkt a dobrý realizační tým, není těžké uvěřit. Uvěřil jsem i já. Uvěřil spojení kvality hudebního nastudování, které je v Metropolitní samozřejmostí, a neobvyklosti inscenačního týmu, zaštítěného jménem režiséra Roberta Lepage.

Vezmu-li v úvahu, že souborné provedení celé tetralogie, zabírající šestnáct hodin hudby a vycházející z německého středověkého mýtu, ve kterém jsou vztahy mezi jednotlivými aktéry velmi složité a ve kterém šlo Wagnerovi především o podobenství (a které navíc domácímu publiku bylo představeno v ucelené podobě jen jednou v Národním divadle), pak Zlato Rýna jako předvečer k celé slavnostní hře je pro běžného operního fandu či návštěvníka představení přenášených z Metropolitní opery do kin asi nejstravitelnější. Je nejkratší, jeho děj je z celé tetralogie – řečenou současnou hantýrkou – „nejakčnější“. To, spolu s faktem, že se jednalo o první přenos sezóny, navíc s již zmíněnou silnou marketingovou podporou, určitě vedlo k tomu, že se i tentokrát sály českých kin zaplnily a mnoho diváků se poprvé setkalo tváří v tvář Wagnerovu Prstenu.

Co nejlépe přiblížit Wagnerovu tetralogii i občasným návštěvníkům opery byl zcela jistě i záměr inscenačního týmu Ex Machina, který v čele s režisérem vytvořil barvité, zajímavé a pozornost poutající představení. Bezesporu v něm hlavní úlohu hraje „STROJ“, komplikovaná technická jevištní stavba, kterou nelze přehlédnout, a která se asi nejvýrazněji podílí na dotváření dynamiky představení – a to v zásadě třemi základními způsoby: pohybem , obrazem a světlem. Nic nového, řeknete si asi. Vždyť to jsou tři ze čtyř základních scénických vyjadřovacích prostředků. Ano, opravdu nic nového. Postupy dávno známé a také od nepaměti používané. Nové snad mohou být jen některé způsoby řízení a vzájemného skloubení těchto tří vyjadřovacích prostředků do divadlení kompozice (třeba počítačem řízené projekce na základě pohybu osob po scéně a na základě intenzity jejich hlasového projevu). Přesto vznikla podívaná, na kterou zvyklí nejsme. Novátorská a silná je na ní hlavně myšlenka předvádění děje v celé výšce hlediště, nikoliv jen na podlaze nebo případně v různých pevně daných výškových úrovních vytvářených postavenými dekoracemi. STROJ je tak důmyslný , že dokáže dějovou akci přenést na jakékoliv místo vertikální nebo horizontální plochy jeviště, ale i libovolné jeho hloubky. Tím vytváří iluzi jakéhosi snu, do něhož vás neúprosně vtahuje a jehož se stáváte součástí. Tak se nakonec i vy dokážete prostřednictvím fantazie a audiovizuálního klamu pohybovat plynule nahoru a dolů, dopředu a dozadu, zastavíte se v jakémkoliv bodě prostoru stejně jako jeho aktéři.

Ještě jeden prvek tohoto inscenačního pojetí stojí za zmínku a lze ho označit za novátorský. Aktéři děje jsou konfrontováni s inscenováním v dynamicky se měnícím prostoru. Někteří svůj pěvecký i herecký part předvádějí klasicky na prknech scény a ani v jednom okamžiku svých výstupů je neopustí (Fricka), jiní jsou zapojeni do prostorové hry velmi silně a na lanech spouštěni a vytahováni vytvářejí druhé a třetí prostorové plány inscenace (například dcery Rýna, Loge či Alberich). To je věc, která vám umožní zapomenout, že představitelka Fricky se vlastně ani nemůže pro svou korpulentní postavu v prostoru vznášet a naopak připomenout, že dcery Rýna plavou ve svém živlu volně a nespoutaně. Zajímavý byl i kontrast maximálně složitého STROJE, dokonalých počítačem řízených projekcí a světelných efektů a velmi dokonalých, ale veskrze klasických masek. Zejména postavy Wotana, Logeho a Albericha byly ukázkou špičkové práce designérů a maskérů – dokonalé divadelní masky se vším všudy, které i při blízkých záběrech kamer dokáží být přesvědčivé.


Usedl jsem v kině a těšil se na avízovanou nevšední podívanou. Když jsem po třech hodinách vstával ze sedadla, znovu jsem si potvrdil, že marketing dokáže dělat divy. A tentokrát to byl pravdivý marketing – Robert Lepage je výjimečný umělec, který ví, že divadlo je umění pro všechny smysly. Jeho ztvárnění muselo být dokonalé a absolutně ohromující – ale to bych musel sedět v tom sále, odkud to všechno kamery do Prahy zprostředkovávaly, tedy v sále Metropolitní opery v New Yorku, ne v pražském kině. Ano, kamera dokáže divy. Dokáže přinést bezprostřednost, detail, záchvěv tváře, pohyb chřípí při nádechu, očím skryté pohledy na scénu. V tomto případě to byla ale kamera, která Robertu Lepagovi a jeho fantastickému divadelnímu ztvárnění udělala spíše medvědí službu. Kamera nedokázala přenést onu zmiňovanou plasticitu a všeobjímající prostorovost na plátno. Obraz, který jsme viděli v kinech prostorovost inscenace zplošťoval a měl daleko k mnohovrstevnatému divadlu, které prostřednictvím barev, světel a STROJE režisér předváděl na jevišti Metropolitní.


Mé zklamání z toho, že kamery na plátno přenesly jen máloco z magie scénického provedení, ale přehlušila radost z toho, co bylo slyšet. James Levine předvedl hudební nastudování par excellence. Zajímavý byl zejména přístup k leitmotivům. Vyznívaly důrazně, nikoliv však průrazně a nebyly přehlušené, jak se tomu občas v zájmu velkoleposti některým dirigentům stává. Hudební nastudování bylo kompaktní a v každém okamžiku syté. A pěvecké výkony? Nějaká ta Zlata Rýna mám již za sebou a tak vím, že je vždy nutné počítat s tím, že abnormálně náročná partitura přináší abnormální nároky na pěvce. Je prakticky nedosažitelné, aby všichni obsazení pěvci byli svými kvalitami tak vyrovnaní a vytvářeli absolutní soulad celku. Vždy (a to i ve špičkových představeních v renomovaných operních domech) se najde jeden nebo dva zpěváci, kteří jsou „slabší“ než ostatní. Včera večer, i přes moje očekávání, jsem nenašel ani dva, ba ani jeden slabší výkon. A co víc, náročnosti partu dostojí mnohdy umělci jen za cenu, která je na jejich tvářích, artikulaci a výrazu ve zpěvu vidět. Mnohdy jde o zpěv na hranici jejich možností. Včera večer plynul zpěv z úst všech jakoby mimoděk. Ať už to byla i nám už dobře známá Stephanie Blythe, která má dar hlasu tak libozvučného a tak vyrovnaného, že je to až k neuvěření. Ať to byl Bryn Terfel, od kterého nikdo nečekal nic jiného, než špičkový výkon, a který zpíval tak jistě, až to místy dělalo dojem, že si jen tak mimoděk pobrukuje. Ale především představitelé Froha (Adam Diegel – mladý americký tenorista, který debutoval v Metropolitní právě touto rolí) a Donnera (Dwayne Croft – také Američan, absolvent programu Metropolitan Opera’s Young Artist Development Program z roku 1989, kterého si tak Met sama vychovala, a kterého můžete slyšet v mnohých rolích v Metropolitní, ale také v Evropě, zejména ve Velké Británii) – pánové, kteří by bez okolků zvládli i hlavní role v této sáze. O ostatních ani nemluvě.

A tak suma sumárum: Ti, kdo stáli o hudební a pěvecký zážitek na který se nezapomíná jej dostali. Těm, kdo chtěli vidět magické vizuální divadlo alla Robert Lepage to přenosové kamery bohužel nedokázaly v plné šíři na plátno přenést. Přesto nebo právě proto pro mne i po včerejším Zlatě Rýna stále platí, že kouzlo zvané divadlo zažité na vlastní oči žádná přenosová technika nenahradí. Pokud bych dostal šanci navštívit představení živě, usednu do sálu Metropolitní opery s chutí vychutnat hru barev, neomezené volnosti a krásné hudby znovu na vlastní oči a v prostředí, pro které to vše bylo vytvořeno – totiž v divadle.

 

 

Richard Wagner:
Das Rheingold
Dirigent: James Levine
Režie: Robert Lepage
Režijní spolupráce: Neilson Vignola
Scéna: Carl Fillion
Kostýmy: François St-Aubin
Světla: Etienne Boucher
Video: Boris Firquet
(ve spolupráci se souborem Ex Machina)
The Metropolitan Opera Orchestra
Premiéra 27.9.2010 The Metropolitan Opera New York
MET in HD 9.10.2010

Wotan – Bryn Terfel
Fricka – Stephanie Blythe
Alberich – Eric Owens
Loge – Richard Croft
Erda – Patricia Bardon
Fasolt – Franz-Josef Selig
Fafner – Hans-Peter König
Freia – Wendy Bryn Harmer
Froh – Adam Diegel
Donner – Dwayne Croft
Mime – Gerhard Siegel
Woglinde – Lisette Oropesa
Wellgunde – Jennifer Johnson
Flosshilde – Tamara Mumford

www.metinhd.cz

 

Sdílet článek
Facebook zkopíruj odkaz
sdílejte:
Předchozí článek Přemysl Vojta – 1.cena v Mnichově
Další článek Jsem členem České filharmonie
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
32 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Opera PLUSOpera PLUS
Sledujte nás
© 2025 Opera PLUS
Spravovat své soukromí

Abychom poskytli co nejlepší služby, my a naši partneři používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízeních, technologie jako soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám a našim partnerům umožní zpracovávat osobní údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.

Kliknutím níže vyjádřete souhlas s výše uvedeným nebo proveďte podrobnější rozhodnutí. Vaše volby budou použity pouze na tomto webu. Nastavení můžete kdykoli změnit, včetně odvolání souhlasu, pomocí přepínačů v Zásadách cookies nebo kliknutím na tlačítko Spravovat souhlas ve spodní části obrazovky.

Funkční Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely. Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
Statistiky

Marketing

Funkce
Vždy aktivní

Vždy aktivní
  • Spravovat možnosti
  • Správa služeb
  • Správa {vendor_count} prodejců
  • Přečtěte si více o těchto účelech
Spravovat možnosti
  • {title}
  • {title}
  • {title}
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up