Jsem členem České filharmonie

  1. 1
  2. 2

Více než dvacet let působím jako tutti hráč v České filharmonii. Toto období mi přineslo mnoho intenzivních zážitků, pozitivních i negativních. Umělecké očekávání a naplnění, ale i chvíle rozčarování a pochybností o tom, zda profese orchestrálního hudebníka má ještě v dnešní době smysl. Nikdy mě ale neopustila hrdost na to, že jsem součástí právě tohoto orchestru. Orchestru jedněmi vynášeného, druhými šmahem zatracovaného. Orchestru s výjimečnou tradicí, který je po generace nositelem jedinečného uměleckého cítění, na druhou stranu orchestru vypjatě kritizovaného, kterému je podsouváno kdeco, včetně pýchy a arogance. Orchestru, který se už po řadu let potýká s důsledky rozhodování svých v různé míře nekompetentních ředitelů.

Skutečnost, že umělecké výsledky ČF mají být hodnoceny podle nejpřísnějších kritérií, bez výhrad přijímám, nechápu však různé kampaně, které záměrně zkreslují minulost orchestru a snaží se vyvolat vůči němu odpor veřejnosti například i tím, že jej prezentují jako partu namyšlených lenochů, kterým jde jen o peníze.

Kdysi muzikolog Jiří Pilka, který se na základě nepřesných informací vyjadřoval účelově k dění v České filharmonii, poté co mu jeden člen orchestru nabízel k nahlédnutí dokumenty, ze kterých bylo jasné, že se mýlí, řekl: „Svoje názory neměním ani ve světle nových skutečností.“ a odmítl tyto materiály převzít.

Zdá se, že podobný trend v debatách o ČF obecně přetrvává dodneška. Nikdo nechce vidět problémy tohoto orchestru v souvislostech a důsledky pochybení orchestrálního managementu se šmahem házejí na jeho bedra. Když se proti těmto křivdám orchestr ozve, je opět pranýřován a je mu tak upírána možnost jakékoliv obrany.

Proto se chci pokusit některé ustálené nepravdy uvést na pravou míru z pohledu člověka, který vše zažil na vlastní kůži.


Za sametové revoluce se stala ČF jedním z iniciátorů otevřeného občanského odporu. Zřejmě jako uznání tohoto postoje získali členové orchestru poprvé a naposledy možnost zvolit si sami šéfdirigenta, což plně korespondovalo s ovzduším rodící se demokracie, které u nás po převratu obecně panovalo.

Jako tehdejší úřadující šéf byl na kandidáta automaticky nominován Jiří Bělohlávek. Velká část filharmoniků jej považovala za velmi dobrého dirigenta, ovšem převažovaly výhrady k jeho jisté emocionální odtažitosti či strojenosti, zejména ve srovnání s hudební spontaneitou bývalého šéfa Václava Neumanna, kterého orchestr miloval.

Hudebníci měli tehdy v živé paměti hostování dirigenta Gerda Albrechta, který byl v tomto ohledu naprostým Bělohlávkovým opakem. Navíc vynikal až pedantskou pečlivostí a smyslem pro systematickou práci, což orchestr ještě z Neumannovy doby velmi postrádal a potřeboval. Proto byl Gerd Albrecht osloven jako alternativa Jiřího Bělohlávka. Toto rozhodnutí bylo ovšem interpretováno tak, že orchestr je líný a chamtivý a než by zvolil cestu pečlivé práce a přípravy s českým dirigentem, volí radši Němce, s nímž bude mít práci snazší a vedoucí k lehce vydělaným penězům.

Následně právě národnostní spor roznítil vášně. Např. Ivan Medek, kterého jsem si léta vážil jako pravého Evropana a demokrata tělem i duší, prohlásil, že Českou filharmonii přece nemůže vést Němec. Dokonce ještě těsně před volbou šéfdirigenta předával filharmonikům letáky apelující na naše češství. Tuto rétoriku převzala média i část orchestru a posuzování uměleckých kvalit kandidátů nahradila šovinistická argumentace.

Přesto byla většina hlasů dána dirigentu Albrechtovi, pod jehož vedením jsme následně zahráli doma i v cizině množství nádherných koncertů. Jeho podání Brucknera, Brahmse, ale i Dvořáka patřilo k těm nejkrásnějším, která jsem kdy zažil. Provedl české premiéry skladeb terezínských autorů, uváděl dosud neznámou českou tvorbu, zasadil se o zakázky pro přední současné české skladatele. Jeho umělecká práce byla v zahraničí nesporně ceněna, u nás přehlížena. Nikdo nechválil jeho výbornou dramaturgii, nikdo si nevšiml, že orchestr umělecky ukáznil, že jsme se znovu naučili frázovat a dýchat spolu, tak jak to zřejmě bývalo běžné za obdivované éry Karla Ančerla. O to víc se ovšem zdůrazňovalo Albrechtovo nečešství při interpretaci skladeb našich národních autorů.Vystaven neustálým útokům, ukončil G.A. spolupráci s ČF poté, co byl křivě obviněn z obohacování se na úkor ČF, z neoprávněného účtování nákladů a dokonce finanční zpronevěry. O nesmyslnosti těchto nařčení vyšlo v tisku nenápadné dementi, rozhodnutí G.A. to již však nemohlo ovlivnit.

Přestože bylo následující období angažmá Vladimira Ashkenazyho mediálně hodnoceno kladně, bylo opět rozporuplné, ale z jiného důvodu. Skvělý klavírista, ale velmi problematický dirigent uvrhl orchestr do hlubokého uměleckého i mravního zmatku. Agentura zastupující Ashkenazyho sice stoprocentně zpeněžila jeho jméno, ale orchestr se dostal do role trenažéru, kdy zkoušel donekonečna nikoliv proto, aby provedení skladby bylo co nejdokonalejší, ale proto, aby se ji dirigent naučil dirigovat. Přestože jsme stále měli nabídky k účinkování na nejlepších světových pódiích, nedostatky způsobené jeho dirigentskou nezkušeností neušly pozornosti kritiků a těžce poškodily i celkové umělecké úsilí orchestru. Naštěstí dostal v té době Ashkenazy nabídku do NHK v Japonsku, takže rozvázal spolupráci s ČF bez následných mediálních afér.

Ve funkci ho vystřídal dirigent Zdeněk Mácal, který se po roce 89 vrátil z americké emigrace do vlasti. Orchestr jeho nástup uvítal s velkým očekáváním. Excentrický, sebestředný, ale umělecky přesvědčivý Brňák si nás zprvu podmanil. Začátek jeho působení na postu šéfdirigenta se dá považovat za přínosné a tvůrčí období, s tou výhradou, že ani on, jako další v řadě, s orchestrem nežil, nepracoval a neřídil ho. Částečně i vinou opatření, které ještě cílené na Albrechta v novém Statutu ČF, zbavovalo šéfdirigenta téměř všech pravomocí. Často si nám velmi emocionálně stěžoval, že nemůže ovlivnit prakticky nic, od dramaturgie až po výběr sólistů, dokonce ani pro svoje koncerty.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
20 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments