Přemysl Vojta, další český hornista v Berlíně

  1. 1
  2. 2

Pevné orchestry v Německu jsou rozděleny asi do šesti platových tříd. Můj Konzerthaus je takzvaný „A orchestr“. Což znamená po první kategorii s mimořádnými platovými podmínkami – kam spadá například Berlínská filharmonie, Gewandhaus Leipzig, Staatskapelle Dresden, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu – a po druhé kategorii rozhlasových orchestrů třetí nejvyšší finanční ohodnocení. Člen takového orchestru se nemusí bát, že by neuživil rodinu. Nemusí hrát po kšeftech, ani učit na hudebce, tak jako v Čechách a může se soustředit na svoji práci.

V porovnání s platem v ostatních zaměstnáních v Německu je to, mám pocit, lehce nadprůměrný plat.

Kdybyste si mohl vybrat jen podle srdce, žil byste v Berlíně, Praze, Brně nebo jinde? A proč?

Jednoznačně v Brně či jeho okolí. Kvůli příbuzným, lidem a také řeči – kupodivu mi chybí i obyčejná čeština. Také postrádám českou krajinu. Berlín je placka.Nás tady v České republice nemůže ve spojitosti s hornou nenapadnout asociace či “srovnání“ s Radkem Baborákem, kterému je věnována značná mediální pozornost. Sólových příležitostí jistě není až tak moc – cítíte se jako konkurenti nebo spíše kolegové? Spolupracujete spolu?

S Radkem vycházíme dobře. Nevnímáme se jako konkurence, i proto, že on je přeci jen o něco dál a řeší trochu jiné problémy. Navíc nás hornistů je málo a není důvod si házet klacky pod nohy. Naopak s Radkem a jeho ansámblem „Český hornový sbor“ jsme minulý rok natočili CD s úpravou Deváté symfonie Antona Brucknera pro osm horen, čtyři wagnerovy tuby a varhany. Na určité formě spolupráce jsem dohodnut i s jeho agenturou.

Jsem ale rád, že Radek v Čechách trochu zčeřil poklidnou vodu. Snad se zde horna zase zabydlí se svojí sólovou literaturou. Málokdo to ví, ale čeští hornisté jsou zcela jasně nejúspěšnější ze všech našich hudebníků vůbec. Například v historii ARD byli mezi finalisty téměř pokaždé zástupci Československa. Ať již to byl Josef Brázda, Zdeněk Tylšar, Jaroslav Kotulán, paní Vladimíra Klánská – tehdy Bouchalová, Jindřich Petráš nebo Radek Baborák. Z houslistů najdete od roku 1954 mezi laureáty jen Pavla Šporcla s třetí cenou!

Navíc Radek Baborák byl prvním Čechem – a zatím i posledním – v Berlínské filharmonii. A skvělé hornisty  – i bez jakékoliv ceny – najdeme v Čechách stále.

Za váš recitál na Beethovenfestu v Bonnu jste byl oceněn Beethovenovým prstenem, tuto cenu v minulosti obdržela Julia Fischer nebo Lisa Batiashvili. Kdo o ceně rozhoduje a za jaký program jste ji obdržel?

Beethovenfest je festival, který vzkřísili v roce 1994 obyčejní milovníci hudby z Bonnu. Ti pak založili spolek „Občané pro Beethovena“, který od roku 2004 uděluje každoročně Beethovenův prsten jednomu z pěti nejmladších sólistů či dirigentů, kteří na festivalu vystoupili. Svoji vlastní nominaci jsem ale považoval spíš jako kuriozitu, měl jsem pocit, že nemám proti ostatním šanci. Zvlášť, když jedním ze „soupeřů“ byl Martin Stadtfeld- v Německu velmi propagovaný klavírista – nebo houslista Eugen Ugorski. Zúčastnily se ještě další dvě zpěvačky, které zpívali se symfonickým orchestrem v Beethovenově sále. Spolek po ukončení festivalu tajným hlasováním rozhodl, kdo prsten dostane. Hrajete spoustu komorní muziky. Jakou nejraději a s kým?

Komorní hudba je hodně o vztahu mezi lidmi. Takže rád hraji s lidmi, kteří jsou dobrými muzikanty a příjemnými společníky. A když je i skladba a hornový part kvalitní, nepotřebuji nic víc ke spokojenosti.

Jaká sólová vystoupení v zahraničí vás v nejbližší době čekají a kdy vás uslyšíme doma?

V Čechách budeme v červnu se Smetanovým triem natáčet Brahmsovo trio pro Supraphon. V rámci přípravy nás čeká jeden malý koncert v Praze v modlitebně Na Londýnské – 31. března 2012 od 17 hodin. Potom 4. prosince 2012 je v plánu koncert se Stamicovým kvartetem v Praze. A 17. března 2013 s Jakubem Hrůšou a PKF koncert v pražském Rudolfinu.

Jinak konec letošní sezóny se mi zaplnil, od ARD festivalu komorní hudby, přes recitál na Bachfestu v Lipsku, kde uvedu i premiéru od Jiřího Kabáta, až po sólové koncerty se Symfonickým rozhlasovým orchestrem Stuttgart.

Chystáte se i na pedagogickou kariéru? Pokud ano, kde?

Pedagogická kariéra mi už do klína spadla. Učím druhým rokem na Universität der Kunste v Berlíně, kde jsem jedním z asistentů Christiana – Friedricha Dallmanna. Učím i na různých kursech – Lucembursku, Německu či Japonsku.

Co vám v profesním životě vadí a z čeho máte radost?

Zatím si nestěžuji. Ale náročné na strávení jsou občas ty „neplodné“ zkoušky s orchestrem. Nebo práce s arogantními muzikanty, kteří přijdou nepřipravení a všechny kolem sebe kritizují. A radost mám určitě z vydařené práce. Když odchází lidi po koncertě spokojení a obohacení o kulturní zážitek.

Co osobní život? Netrápí vás přemíra cestovaní podobné věci?

Odloučení od rodiny není příjemné a tak se to snažím omezovat…

Děkuji za rozhovor, hodně úspěchů!

www.premyslvojta.com

Foto Juliána Takšony (1, 3, 5) a Siggi Müller (2, 4)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat