Frankfurtská kritika nešetří superlativy. Frankfurter Allgemeine se nejprve pozastavuje nad její neobyčejnou hlasovou technikou, díky níž bylo i na druhé galerii skvěle rozumět každé její frázi, aby v zápětí obdivoval tajemné podtóny, které se ji podařilo vzklížit do písní Richarda Strausse.
Frankfurter Neue Presse předesílá, že hlavní předností hlasu Pretty Yende je jeho všestrannost. Obdivuje lyrickou dechberoucí koloraturu ve třech Donizettiho písních, i „soprán s otevřenými výškami, který není nikdy ostrý a nabízí také příjemné polohy mezzosopránu“. „Sopranistka ovládá umění vyhlazování sestupných tónových linií, aniž by posluchači měli dojem nekontrolovaného skluzu. Ano, pěvkyně kultivuje svůj hlas jemným a koncentrovaným uměním a své hudební polohy proplétá svou zvláštní magií. Proto chcete dál poslouchat tak krásný a dobře udržovaný soprán Pretty Yende. Pět vyžádaných přídavků mluvi za vše.“ dodává Neue Presse.
Frankfurter Rundschau ve svém článku Smysl pro mrštnost nejprve poukazuje na to, že v německé metropoli byl o tento recital takový zájem, že frankfurtská opera musela vkládat řady do hlediště. “Přátelský – to je to slovo, který charakterizoval recitál – vokální atmosféra, kterou Pretty Yende dokáže vytvořit bez mrknutí oka, obsahuje všechny emoce – od ironie až k melancholii.“
Je to sice nejnovější chvála na pěvecké i herecké umění Pretty Yende, ne ale jediná. V poslední době na sebe strhla pozornost operního světa především svým debutem v roli Violetty Valery v Pařížské národní opeře.
“Byla to jedna z mých nejnáročnějších výzev, od chvíle, kdy jsem se poprvé zamilovala do opery. Když jsem slyšela Traviatu poprvé, moje duše se svírala a věděla jsem, že zpívání těchto frází a slov představuje ještě větší emocionální výzvu, než na jakou jsem byla zvyklá, což má za následek zjevné technické překážky. S každou zkouškou se mi podařilo najít řešení a způsob, jak se příliš nepřipoutávat k emocím postav. Bez ohledu na psychologickou přípravu jsem nicméně nebyla schopna se od těch emocí úplně oprostit a to do té míry, že se s rolí nejen sžiji, ale dokonce mám problém říkat/zpívat některá slova libreta. Slova této postavy mají na můj osobní život hlubší dopad, než jsem čekala a je pro mne nesmírně těžké oddělit Pretty od Violetty.“ Tolik Pretty Yende o své nové roli, která se jistě stane pilířem jejího repertoáru.
Odvážné režijní řešení Simona Stone přenáší Verdiho legendární dílo do internetového věku, kde je Violetta infulencerem, nezávislou a důvtipnou dívkou. „Je to moderní žena, která žila podle svých vlastních pravidel,“ říká Pretty Yende. „Postavila se za svou ženskost a způsob života, i když to společnost považovala za nemorální. Představovala svobodu. “
Francouzský tenor Benjamin Bernheim nadchnul publikum jako její tragický milenec. I on obdivuje Simona Stone za to, jak tuto operu zmodernizoval „Vytvořil na internetu svět sociálních sítí a zobrazuje touhu milionů lidí někoho sledovat, být oblíbený a mit hodně followerů. Funguje to opravdu, opravdu dobře a je to důkaz, že La Traviata je zcela nadčasová.“
„… bylo jasné, že hlas Pretty Yende je pro tuto roli ideální již od první fráze arie Flora, amici, la note che resta. Tento jihoafrický soprán je tak krásný a pružný a hojně střídá rejstříky. Emoce, které dává do svého hlasu ji umožnují jak milovat, tak se cynicky vysmívat.“ Píše recenzent deníku La Crois a další francouzské deníky dodávají: „Pretty Yende doslova explodovala. Její hlas je krásný, ovocný, světelný a plný, její vokální výraz je plný emocí a mrštnosti.“ (Le Monde). „Pretty Yende titulní roli ozvláštňuje hlasem plným jemných barev a bohatého na tisíc odstínů.“ (Les Echos).
Pretty Yende zavítá do Prahy již potřetí. Pražské publikum tak má ohromnou příležitost pozorovat zrání a umění této sopranistky na její cestě, kterou ona sama vždy doprovází hashtagem #prettyJourney.
