Přežije opera v Opavě?

Vážné obavy o další budoucnost operního souboru se po Ústí nad Labem a Brně teď nevyhnuly ani Opavě. Počátkem roku se objevily první zprávy o tom, že slezské metropoli scházejí na divadlo peníze, a to v řádu miliónů korun. A proto přišel radikální řez: bezmála dvě desítky umělců Slezského divadla dostaly výpověď. Lidé v divadle vzápětí začali bít na poplach, s tím, že ohrožena je samotná existence opavského operního a baletního souboru. Zvrátit nepříznivou situaci se ale zaměstnancům divadla nepovedlo ani na zastupitelstvu města, kde prakticky jediným hmatatelným výsledkem bylo vzájemné osočování a výkřiky „Hanba“. Víc peněz na divadlo prostě město prý nemá. Téma rozhovoru s dlouholetou přední sólistou opavské opery, držitelkou ceny Thálie Katarínou Jorda Karamolišovou je jasné:

Jak vůbec podle vás současné problémy opavského divadla vznikly? Můžete prosím stručně popsat?

Zastupitelé neschválili vedením divadla požadovaný rozpočet pro rok 2012. Divadlu chybí necelé tři milióny korun. Příspěvková organizace Slezského divadla mající závazky vůči svým asi dvěma stovkám zaměstnancům, ale hlavně divákům, není schopna vyřešit bez podpory svého zřizovatele tyto existenční problémy. Tak je to prostě nastavené. Divadlo je závislé na dotacích města a ministerstva kultury.

Město Opava, respektive jeho zastupitelé ale tvrdí, že víc peněz na divadlo v městské kase prostě není. Co by podle vás měli dělat? Víte snad o konkrétních položkách, na kterých by se ve městě mohlo ušetřit a peníze použít právě na dofinancování divadla?

Nejsem v zastupitelství města Opava, tudíž nemohu znát rozpočtovou politiku města. Navíc divadelníci až do 20. ledna 2012 – což bylo víc než měsíc od schválení rozpočtu města – vůbec netušili, že situace přinese takové „ovoce“. Předchozí plány divadla přitom vypovídaly o opaku. Poslední obrovskou a nákladnou technologickou rekonstrukci, kterou toto dvě stě sedm let staré historické divadlo již potřebovalo jako sůl a která byla provedena z prostředků Evropské unie a za přispění samotného města, jsme my divadelníci vítali. Konkurzy, které se uskutečnily a které měly doplnit soubory opery, dávaly naději i do budoucna. A tak naše obvyklá ostražitost zmizela. Pokud totiž opavští zastupitelé svolili v minulých dvou letech s tímto druhem rekonstrukce, respektive investice, jistě měli připravený plán, který by zohlednil zvýšené náklady na provoz nových technologických zařízení a nezatížil tím samotnou obvyklou dotaci souborům na umělecký provoz pro další sezóny. V posledních letech jsme neslyšeli v divadle nic jiného, než že se musí šetřit. A o to jsme se ze všech sil všichni snažili. To nemůže popřít ani samotný zřizovatel.Zanedbalo se snad v minulosti něco, kvůli čemu by situace nemusela dojít až tak daleko?

Ano – průběžné doplňování operního souboru, což je zásadní věc. Koncem loňské sezóny nám svitla naděje, protože divadlo vypsalo konkurz na doplnění obou složek opery – jak sólistické, tak sborové. Konkurzy proběhly, nadějní adepti byli vybráni a osloveni a dle mých informací měli nastoupit kolem ledna roku 2012. Současnost je ale bohužel zcela jiná. V průběhu deseti let – to je období, o kterém mohu mluvit – přišel totiž až do roku 2012 sólový ansámbl opery postupně o třetinu pracovních míst, tedy z původních osmnácti na dvanáct. A dne 20. ledna 2012 – což je černý pátek opavské opery – bylo oznámeno, že soubor bude od 1. dubna 2012 zmenšen o dalších pět členů. To tedy jsme na necelých 39% původního stavu, to jest na pouhých sedmi-pracovních místech. K  1. dubnu 2012 – a to není apríl –  bude soubor pracovat ve složení: ženy 2x soprán, 1x mezzosoprán a muži 1x tenor, 2x baryton, 1x bas. Situace v sólistickém souboru opery se dá přiblížit příměrem k jakémukoli fotbalovému mužstvu, kterému by bylo oznámeno, že od 1. dubna nebudou hrát jako obvykle o jedenácti hráčích základního výběru, ale pouze ve čtyřech až pěti hráčích, a zbytek se bude případně doplňovat hosty. Jaká potom bude souhra a kvalita předvedené hry, to už nechávám na čtenářích našeho rozhovoru.

Situace v celém našem operním souboru je obdobná. V průběhu uplynulých deseti let se z dvaatřiceti míst sbor zmenšil na osmadvacet a od 1. dubna se počítá jen s devatenácti stálými členy, což je necelých šedesát procent původního stavu.Další problém, se kterým divadlo bojuje již několik let, je systém plánování, který je podle vyjádření samotných pracovníků marketingu velice obtížné zlepšit nebo změnit. Protože při takovém zásadním množství hostů, které muselo divadlo oslovovat v posledních sezónách, je nesmírně složité u zájezdového divadla cokoliv plánovat.  V důsledku těchto posledních změn, kdy bude operní soubor závislý jenom na hostech, jim tuto situaci nelze závidět.

Shrňme to tedy prosím: Kdo v opavském divadle dostal kvůli škrtům v rozpočtu výpověď a ke kterému datu?

Celkem to bylo sedmnáct zaměstnanců – pět sólistů opery, krom toho dalších devět členů operního souboru, dva sólisté baletu a jeden zaměstnanec marketingu. Ze zmíněných devíti u operního souboru pět umělců odchází ke konci sezóny do důchodu, jejich místa ale budou také zrušena. Výpovědi se rozdaly přítomným zaměstnancům ještě v ten samý den – tedy 20. ledna 2012, kdy jsme byli všichni obeznámení se situací kráceného rozpočtu na rok 2012 a výhledově i na roky 2013 a 2014.

Současná šéfka vašeho operního souboru paní Andělová – Pletichová ovšem před nedávnem novinářům řekla, že snížení početního stavu umělců by divák neměl poznat. Tvrdí, že i nová sezona prý bude plnohodnotná. Nezasvěcený pozorovatel zvenčí se tak může ptát: Proč tedy ten křik?

Vzhledem k problémům posledních let – hlavně co se týče plánování a samotného nastudovávání titulů ve spolupráci s hosty – je můj názor jiný.  V podstatě vše ukáže čas.

Byla by však škoda v průběhu dalších sezón postupně přijít i o zbytky sil kmenových zaměstnanců, kteří se několik let snaží pomoci svým uměním a fyzickými silami překlenout divadlu ztížené období, které vyústilo do tohoto stavu. Vztah hostů k chodu našeho divadla je postavený na zcela jiných základech a o tom se vlastně musím taky zmínit: naše divadlo musí respektovat pracovní vytížení našich hostů na jiných operních scénách a z toho důvodu musíme z řad kmenových zaměstnanců zabezpečit řádné nastudování inscenací. Dále vzhledem k systému, který tady dlouhodobě špatně funguje, není naše divadlo schopno zabezpečit hostům ani slušné honoráře, které jim nabízejí jiná divadla. Ale hlavně: negarantuje pro ně dostatečný počet představení při takto podfinancované práci a tím jim z dlouhodobého hlediska nedává možnost nahradit jejich finanční náklady, které vznikají při nastudování připravovaných titulů mimo domov –tedy hlavně  dopravu a ubytování. Nastudování jednoho operního titulu přitom trvá v průměru dva měsíce, když u činoherního titulu je to asi šest až osm týdnů.Jestli se paní Janě Andělové-Pletichové podařilo nasmlouvat prozatím hosty na dokončení této a rozběh následující sezóny, bude to tím, že vychází prozatím z velmi přátelských vztahů našemu divadlu nakloněných umělců a projednou to každý z oslovených rád udělá. Otázka je, kam se obrátí dál, aby dokázala úroveň dalších sezón udržet a sehnat za těchto obtížných finančních a jiných podmínek, do kterých je vzniklou situací tlačena, hosty na potřebné umělecké úrovni. Stále totiž kroužíme kolem jedné jediné věci: tito hosté budou v nejbližších inscenacích obsazováni do velkých případně středních rolí a nelze tak využívat jenom levnější začínající zpěváky, kteří mnohdy ještě při sebelepší vůli nejsou schopni nést tíhu celého představení. Bylo by nešťastné dát tím do ruky zbraň radním a opavské veřejnosti proti nám, zbylému torzu souborů, v případě, že se vize Jany Andělové-Pletichové i při nejlepší vůli z výše uvedených důvodů nepodaří naplnit…. Opavská opera se vždy pyšnila tím, že dokáže na vysoké umělecké úrovni zvládnout nastudovat ty nejobtížnější tituly operní literatury. O tomto faktu svědčí – co by důkazy potvrzení mých slov – ocenění, kterými si získala přízeň svých Opavanů a postavila se na uměleckou úroveň Národním divadlům. A na to jsme v divadle opravdu hrdí…

Jaká je vůbec v současné době nálada mezi lidmi v divadle? A jak vy sama to všechno prožíváte?

Nálada je samozřejmě špatná… Divák to však nesmí poznat. Osobně mě trápí stav, kdy vidím, že lidi, kteří dostali výpovědi, stojí mezi námi na jevišti a vědí, že se blíží jejich poslední představení. Každé představení je poznamenané zvláštním druhem smutku a letargie, které budu v sobě nést napořád…Je to všechno o to paradoxnější, že dva a půl milionu pro divadlo je kapkou v miliardovém schváleném rozpočtu města pro rok 2012.  Město Opava například vyčlenilo prostředky ve výši 1 150 000 korun na opravu podesty tribuny fotbalového stadionu, kterou zničili vandalové. Je to přirozené, že se to musí opravit, ale neslyšela jsem, že by opavští radní v rozpočtu museli počítat s takovouto položkou pro divadlo za celou více než dvě stě let dlouhou divadelní tradici. Do divadla lidi nechodí ničit majetek města.….

Možná kacířská otázka – ale čas od času se i mezi operními fanoušky podobné názory vyskytnou: není v naší zemi operních souborů přece jen zbytečně mnoho? Nemohla by k vám do Opavy zajíždět nedaleká ostravská opera či balet?

Ne, operních souborů u nás není mnoho. Je jich přesně tolik, kolik dokázali vybudovat lidé této země. Oni rozhodli, jak budou kulturu ctít i další generace. Vidíte? Historie nás nepustí. První zmínky o divadelních představeních v Opavě – tehdejším Slezsku – jsou ze šestnáctého století. Když se ocitnete v opavském divadle a uvědomíte si, že stojíte v nejstarším divadle v České republice, divadle z roku 1805, budete na své předky hrdi. V průběhu staletí se z opavského divadla vytvořila jediná zájezdová scéna na Moravě. Technické parametry našeho opavského jeviště dávají oběma našim souborům možnost účinkovat téměř na všech scénách menších i větších divadel a kulturních domů. Naopak z čistě technického hlediska prostory jeviště opavského divadla neumožňují vystoupení velkých operních scén, protože celková výprava, kulisy jsou vytvořeny pro velká jeviště. Tím odpovídám na to, proč do Opavy těžko zavítají operní soubory z Ostravy, Olomouce nebo Brna. Tyto divadelní scény převážně reprezentují Českou republiku na velkých zahraničních scénách. Opavské divadlo plní toto zájezdové poslání po celé naší republice – jak v Opavě, tak Krnově, Bruntále, Novém Jičíně, Karviné,  Olomouci, Zlíně, Hradci Králové, Táboře, Praze, ale třeba i v Polsku, na Slovensku, ve Španělsku, Itálii, na Maltě, v Číně, Japonsku,… V celém světě divadelní domy nabízí lidem možnost nahlédnout do zcela jedinečného světa, jehož fluidum prostoupí jejich srdce a oblaží jejich mysl.

V opavském divadle rozhodně nepůsobíte první sezonu, velmi dobře jeho zázemí i poměry ve městě znáte. Jaký je tedy váš realistický odhad dalšího vývoje situace? Budoucnosti opavského divadla?

Opavané a vůbec Slezané jsou dle mého mínění kulturně na vysoké úrovni a nenechají se připravit o historické prvenství jejich kulturního stánku. Opava je město víry, kultury a vzdělání. A toto je rozhodující faktor i pro budoucnost našeho divadla.

Děkujeme za rozhovor.
www.divadlo-opava.cz

Ptal se Vít Dvořák