Příliš skromná Pretty Yende

Jihoafrická sopranistka Pretty Yende, jež se představila pražskému publiku 27. ledna 2014 ve Smetanově síni (náš exkluzivní rozhovor s ní najdete zde), je na začátku – zdá se – hvězdné kariéry. Je jí dvacet devět let a upozornila na sebe loni v lednu v Metropolitní opeře, kde díky záskoku debutovala jako Adéle v Rossiniho opeře Hrabě Ory. Roli nastudovala v zázračně krátké době – za pouhý týden. Díky krásnému hlasu, výjimečné technice a jejímu nespornému půvabu se zrodila hvězda.Na český debut s orchestrem PKF – Prague Philharmonia (Pražská komorní filharmonie) a dirigentem Christopherem Franklinem si připravila náročné koloraturní árie. Již první číslo nebylo nic lehkého jen tak na rozezpívání: árie Marguerity de Valois z Meyerbeerových Hugenotů (O beau pays de la Touraine) v sobě skrývá mnoho záludností a některé komplikovanější figury se zdály být nedotažené. Nicméně mnohem více se toho povedlo – výšky zpívala suverénně a čistě, rychlost a lehkost v druhé hybnější části árie byla imponující.

Další vstup Yende byl v lehčím operetním stylu – uvedla píseň Il bacio italského dirigenta a skladatele Luigiho Arditiho. Na to jsme si ovšem museli počkat, protože sopranistku důsledně střídal hobojista Vilém Veverka, který jistě patří k vynikajícím hráčům a dokáže publikum i pobavit, ale čtyři vstupy během večera byly prostě moc. (Hrál aranžmá Donizettiho árie Come uno spirto angelico, aranžmá Mozartovy árie Sperai vicino il lido, KV 368, publikem vděčně kvitovaný Morriconeho Gabriel’s Oboe z filmu Mise a Bernsteinovu píseň Maria z West Side Story.) Lepším řešením by bylo zůstat u tradičních „vycpávek“ orchestrálními předehrami a intermezzy, zvláště s tak dobrým orchestrem a solidním dirigentem. Ty dokážou udržet operní náladu v sále a ještě ji pozvednout, jak se ukázalo na brilantní předehře Franze von Suppé k lidové hře Ein Morgen, ein Mittag und ein Abend in Sien, bohužel toho večera jediné.Dvě velké Belliniho árie rámovaly prostor před přestávkou a po ní: árie Aminy z opery La sonnambula (Oh! Se una volta sola… Ah! Non credea mirarti… Ah! Non giunge) a Elviry z Puritánů (O rendetemi la speme… Qui la voce… Vien, diletto, è in ciel la luna!). Po technické stránce byly obě úctyhodné (zvláště chromatické škály v té druhé vyzpívané precizně tón po tónu vzbudily nadšení a obdiv publika), po výrazové stránce pro mě byly trochu zklamáním. Pomalým částem chyběl cit, Yende nebyla ani zasněná či toužící jako Amina, ani rozrušená či dokonce pološílená vzteky jako Elvira, rychlým částem chyběla energie a temperament. Pretty Yende zatím připomíná spíš školačku, která perfektně plní úkol zazpívat vše dobře a čistě, ale postrádá na postavu vlastní názor.

Ještě více tato akademičnost vynikla ve známé árii Marie z Bernsteinovy West Side Story I feel pretty, chyběla v ní hravost či jakákoli koketnost. Yende byla pořád až příliš skromnou a nesmělou „dívenkou v koutě“, která o lásce a mužích nic neví. Naopak v čem se Pretty Yende našla a začala po výrazové stránce trochu „roztávat“, byl jižní folklór – nejprve temperamentní Delibesova píseň Les filles des Cadix a poté árie Eleny (Me llaman la primorosa) ze zarzuelly od Miguela Nieta a Gerónima Giméneze na téma Lazebníka sevillského. Ne náhodou se stala tato mladá sopranistka před třemi lety vítězkou světové operní soutěže Operalia právě v kategorii zarzuela. Jižní rytmy jí dodaly větší energii i uvolněnost.


Podle mého názoru má Pretty Yende mnohem větší potenciál, než předvedla ve svém českém debutu. Její krásný a velmi příjemný flétnově zabarvený soprán, který se bez potíží nesl celou Smetanovou síní, její velký rozsah, neomezené technické možnosti, jež ji staví po bok Cecilie Bartoli, to vše je příslibem mnohých uměleckých vrcholů, které ještě tato sopranistka může publiku přinést.

Hodnocení autorky recenze: 75%

Pretty Yende (soprán)
Vilém Veverka (hoboj)
Dirigent: Christopher Franklin
PKF – Prague Philharmonia
27.ledna 2014 Smetanova síň Obecního domu v Praze

program:
Giacomo Meyerbeer:
O beau pays de la Touraine (Marguerite de Valois)
Les Huguenots, 2. dějství

Gaetano Donizetti:
Come uno spirto angelico (Roberto)
Roberto Devereux, 3. dějství
arr. pro hoboj a orchestr

Luigi Arditi:
Il bacio

Wolfgang Amadeus Mozart:
Sperai vicino il lido, (KV 368)
arr. pro hoboj a orchestr

Vincenzo Bellini:
Oh! Se una volta sola… Ah! Non credea mirarti… Ah! Non giunge (Amina)
La sonnambula, 2. dějství

= přestávka =

Vincenzo Bellini:
O rendetemi la speme… Qui la voce… Vien, diletto, è in ciel la luna! (Elvira)
I Puritani, 2. dějství

Ennio Morricone:
Gabriel’s Oboe
z filmu The Mission
arr. pro hoboj a orchestr

Léo Delibes:
Les filles des Cadix

Franz von Suppé:
Ein Morgen, ein Mittag und ein Abend in Sien
předehra

Miguel Nieto & Gerónimo Giménez:
Me llaman la primorosa (Elena)
El barbero de Sevilla (zarzuela)

Leonard Bernstein:
Maria (Tony)
West Side Story, 1. dějství
arr. pro hoboj a orchestr

I feel pretty (Maria)
West Side Story, 2. dějství

přídavky:
– Donizetti: Árie Lindy (Linda di Chamounix)
– Wright & Forrest: Stranger in the Paradise (Kismet)
– Gounod: Árie Julie (Roméo et Juliette)  

Foto Petr Dyrc

Hodnocení

Vaše hodnocení - P. Yende (Praha 2014)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Související články


Reakcí (6) “Příliš skromná Pretty Yende

  1. Pretty Yende byla báječná a až trochu vyzraje, abych nepoužil slovo „zestárne“, dostane i od přísné kritičky 100%. Ale hoboje bylo moc. Sebeprezentace pana Veverky byla navíc dost protivná. Zatímco Pretty Yende se ukláněla téměř omluvně, pan Veverka si svého výkonu velmi cenil. Bylo vidět, že si neuvědomuje, že posluchači nepřišli na něj. Celé vyznění koncertu tak bylo takové, že hvězdného hobojistu doplňuje debutující pěvkyně.

  2. Souhlasim s názorem recenzentky, Pretty Yende je v tuto chvili více přislibem do budoucnosti než perfektní pěvkyní současnosti. Viděl jsem Pretty Yende loni ve Vidni, kdy zaskočila za Ceciliu Bartoli v Rossiniho Le Comte Ory – a to byla užasná, dle mého názoru jí bude více vyhovovat jeviště než koncertní podium a také se lépe cítí v rychlých koloraturních pasažích než v dlouze držených tonech Belliniho (Elvira, Amina). Jinak dramaturgicky byl koncert nevkusným mixem všech možných žánrů, rovněž tak solových vystoupení hobojisty V. Veverky, velmi sebestředně vystupujícího – bylo zu viel.

    1. Len mala poznamka k Pretty Yende a nie ku koncertu: na koncerte v Prahe som nebola, zato som Pretty Yende
      videla ako Adele v Comte Ory v Met minuly rok, kde odspievala vsetkych 6 predstaveni namiesto Nino Machaidze vedla JDFloreza a taktiez som ju videla v tejto ulohe vo Viedni s Lawrencem Brownleem, kde zaskakovala za Ceciliu Bartoli. Aj ked sme sa povodne tesili na duo (Cecilia a Brownlee a Nino Machaidze a DJF), myslim ze to bola v oboch pripadoch velmi rovnocenna nahrada. Ani na jednom predstaveni ci uz v Met alebo vo Viedni, neposobila ako „debutujici“ umelkyna, ale rovnocenna partnerka oboch hviezdnych tenorov.

  3. Každý, kdo šel na tento koncert, se mohl seznámit s programem, tudíž věděl, co ho čeká. Tím bych si tedy dovolila oponovat pánovi, který v komentáři světu sděluje, že program (koncert) byl nevkusným mixem všech žánrů. To zaprvé.
    Dále bych si dovolila nesouhlasit s kritikou, že slečna Pretty neprožívala výrazově postavy, které interpretovala. Právě slovo „debutující “ vyjadřuje, že sopranistka je na začátku své kariéry. Dle mého je vnímavá a je jen otázkou krátkého času, kdy do postav, které bude v budoucnu zpívat, vloží kromě krásného hlasu i ten „výraz“. Horší kombinací byl byl stoprocentní výraz postav a slabý hlas.
    Nakonec se dostávám k hobojistovi Vilémovi Veverkovi. Program byl postaven tak, aby se oba umělci střídali a znovu opakuji, že každý z nás si mohl program ještě před koncertem prostudovat. Vilém Veverka je vynikajícím hobojistou, který má svou profesní cestu již vybudovánu. Působí velmi sebevědomě, stejně tak hraje. Ale má vyvinutý cit pro hru na tak náročný nástroj, jakým hoboj bezesporu je a je to velmi citlivý interpret. Nemyslím si, že by rušil svým vystoupením slečnu Pretty, naopak myslím si, že se sešli dva umělci, oba vynikající, jen jeden na začátku své kariérní cesty, druhý už nějakou dobu se pohybující v této branži.

    Nevystudovala jsem hudební vědu, můj názor nemůže být tak profesionální, jako názor hudebních kritiků, jen to tak prostě vnímám.

    1. Pro Pandu: nevystudovala jste hudební vědu, jste podnikatelka kterou dobře živí dovoz takových debutantek i pěvců již vyzrálých, na vrcholu kariéry i těch již za zenitem toho nejlepšího. Chápu, že dramaturgicky sestavit vyváženější program může být obtížné a ovlivňuje ho mnoho věcí a taky chápu paní Nachtigalová, že takový mix Donnizetiho a muzikálů se bude líbit publiku víc, než monotematický program nebo program sestavený z čísel jednoho hudebního historického období a tím zajistí větší šanci na prodej vstupenek na debutantku a vyšší výdělek. Takže to chápu. Co mě však mrzí je, že jste ze sebe udělala Pandu, dřív jste měla odvahu reagovat pod svým vlastním jménem.

Napsat komentář

Reklama