Jihoafrická sopranistka Pretty Yende, jež se představila pražskému publiku 27. ledna 2014 ve Smetanově síni (náš exkluzivní rozhovor s ní najdete zde), je na začátku – zdá se – hvězdné kariéry. Je jí dvacet devět let a upozornila na sebe loni v lednu v Metropolitní opeře, kde díky záskoku debutovala jako Adéle v Rossiniho opeře Hrabě Ory. Roli nastudovala v zázračně krátké době – za pouhý týden. Díky krásnému hlasu, výjimečné technice a jejímu nespornému půvabu se zrodila hvězda.
Na český debut s orchestrem PKF – Prague Philharmonia (Pražská komorní filharmonie) a dirigentem Christopherem Franklinem si připravila náročné koloraturní árie. Již první číslo nebylo nic lehkého jen tak na rozezpívání: árie Marguerity de Valois z Meyerbeerových Hugenotů (O beau pays de la Touraine) v sobě skrývá mnoho záludností a některé komplikovanější figury se zdály být nedotažené. Nicméně mnohem více se toho povedlo – výšky zpívala suverénně a čistě, rychlost a lehkost v druhé hybnější části árie byla imponující.
Další vstup Yende byl v lehčím operetním stylu – uvedla píseň Il bacio italského dirigenta a skladatele Luigiho Arditiho. Na to jsme si ovšem museli počkat, protože sopranistku důsledně střídal hobojista Vilém Veverka, který jistě patří k vynikajícím hráčům a dokáže publikum i pobavit, ale čtyři vstupy během večera byly prostě moc. (Hrál aranžmá Donizettiho árie Come uno spirto angelico, aranžmá Mozartovy árie Sperai vicino il lido, KV 368, publikem vděčně kvitovaný Morriconeho Gabriel’s Oboe z filmu Mise a Bernsteinovu píseň Maria z West Side Story.) Lepším řešením by bylo zůstat u tradičních „vycpávek“ orchestrálními předehrami a intermezzy, zvláště s tak dobrým orchestrem a solidním dirigentem. Ty dokážou udržet operní náladu v sále a ještě ji pozvednout, jak se ukázalo na brilantní předehře Franze von Suppé k lidové hře Ein Morgen, ein Mittag und ein Abend in Sien, bohužel toho večera jediné.
Dvě velké Belliniho árie rámovaly prostor před přestávkou a po ní: árie Aminy z opery La sonnambula (Oh! Se una volta sola… Ah! Non credea mirarti… Ah! Non giunge) a Elviry z Puritánů (O rendetemi la speme… Qui la voce… Vien, diletto, è in ciel la luna!). Po technické stránce byly obě úctyhodné (zvláště chromatické škály v té druhé vyzpívané precizně tón po tónu vzbudily nadšení a obdiv publika), po výrazové stránce pro mě byly trochu zklamáním. Pomalým částem chyběl cit, Yende nebyla ani zasněná či toužící jako Amina, ani rozrušená či dokonce pološílená vzteky jako Elvira, rychlým částem chyběla energie a temperament. Pretty Yende zatím připomíná spíš školačku, která perfektně plní úkol zazpívat vše dobře a čistě, ale postrádá na postavu vlastní názor.
Ještě více tato akademičnost vynikla ve známé árii Marie z Bernsteinovy West Side Story I feel pretty, chyběla v ní hravost či jakákoli koketnost. Yende byla pořád až příliš skromnou a nesmělou „dívenkou v koutě“, která o lásce a mužích nic neví. Naopak v čem se Pretty Yende našla a začala po výrazové stránce trochu „roztávat“, byl jižní folklór – nejprve temperamentní Delibesova píseň Les filles des Cadix a poté árie Eleny (Me llaman la primorosa) ze zarzuelly od Miguela Nieta a Gerónima Giméneze na téma Lazebníka sevillského. Ne náhodou se stala tato mladá sopranistka před třemi lety vítězkou světové operní soutěže Operalia právě v kategorii zarzuela. Jižní rytmy jí dodaly větší energii i uvolněnost.+++
===
Podle mého názoru má Pretty Yende mnohem větší potenciál, než předvedla ve svém českém debutu. Její krásný a velmi příjemný flétnově zabarvený soprán, který se bez potíží nesl celou Smetanovou síní, její velký rozsah, neomezené technické možnosti, jež ji staví po bok Cecilie Bartoli, to vše je příslibem mnohých uměleckých vrcholů, které ještě tato sopranistka může publiku přinést.
Hodnocení autorky recenze: 75%
Pretty Yende (soprán)
Vilém Veverka (hoboj)
Dirigent: Christopher Franklin
PKF – Prague Philharmonia
27.ledna 2014 Smetanova síň Obecního domu v Praze
program:
Giacomo Meyerbeer:
O beau pays de la Touraine (Marguerite de Valois)
Les Huguenots, 2. dějství
Gaetano Donizetti:
Come uno spirto angelico (Roberto)
Roberto Devereux, 3. dějství
arr. pro hoboj a orchestr
Luigi Arditi:
Il bacio
Wolfgang Amadeus Mozart:
Sperai vicino il lido, (KV 368)
arr. pro hoboj a orchestr
Vincenzo Bellini:
Oh! Se una volta sola… Ah! Non credea mirarti… Ah! Non giunge (Amina)
La sonnambula, 2. dějství
= přestávka =
Vincenzo Bellini:
O rendetemi la speme… Qui la voce… Vien, diletto, è in ciel la luna! (Elvira)
I Puritani, 2. dějství
Ennio Morricone:
Gabriel’s Oboe
z filmu The Mission
arr. pro hoboj a orchestr
Léo Delibes:
Les filles des Cadix
Franz von Suppé:
Ein Morgen, ein Mittag und ein Abend in Sien
předehra
Miguel Nieto & Gerónimo Giménez:
Me llaman la primorosa (Elena)
El barbero de Sevilla (zarzuela)
Leonard Bernstein:
Maria (Tony)
West Side Story, 1. dějství
arr. pro hoboj a orchestr
I feel pretty (Maria)
West Side Story, 2. dějství
přídavky:
– Donizetti: Árie Lindy (Linda di Chamounix)
– Wright & Forrest: Stranger in the Paradise (Kismet)
– Gounod: Árie Julie (Roméo et Juliette)
Foto Petr Dyrc
