Princ z nového Labutího jezera v Olomouci Ivo Jambor

Setkat se během těchto dnů s Ivo Jamborem bylo poměrně obtížné. Žije totiž naplno přípravami své další premiéry na prknech Moravského divadla v Olomouci – Labutího jezera, ve kterém jej čekají hned dvě role: Princ Siegfried a Rothbart. Nad novou inscenací, kterou v Olomouci připravuje Hana Vláčilová, se poprvé zvedne opona právě dnes večer. Nakonec se mně přece jen podařilo najít si s tímto mladým sympatickým tanečníkem (ročník 1984), nominovaným na cenu Thálie 2007 za roli Freddieho Mercuryho v baletním večeru The Beatles & Queen a také nositelem hned několika cen diváků i cen za nejlepší mužské jevištní výkony v baletu Moravského divadla, volnou hodinku.
Ivo, kde a kdy začala vaše cesta ke klasickému baletu a kdo vás k němu vlastně přivedl? Přece jen tanec není asi zrovna atraktivní záliba pro malého chlapce…

Za všechno může moje maminka. Docházela jako dítě asi čtyři roky do baletní školičky a tak mě do ní taky přihlásila. To jsem chodil do třetí třídy a kromě baletu jsem taky hrál na flétnu, chodil jsem do skautu a moc rád jsem i sportoval. Sport mám rád, oba rodiče jsou sportovci, tatínek dělal v mládí závodně cyklistiku a jezdí i s maminkou na kole rád do dneška. Během čtvrté třídy přišla do školy paní profesorka z brněnské konzervatoře hledat nové talenty do tanečního oddělení a vybrala i mě. Takže jsem do páté třídy nastoupil na konzervatoř. Začalo nás tehdy šestnáct kluků, ale k maturitě nás nakonec došla jen půlka.

A po absolutoriu jste přišel do Olomouce jako do svého prvního angažmá?

Ne. Po absolutoriu jsem musel ještě na rok nastoupit vojenskou službu. Takže jsem ten rok strávil ve vojenském uměleckém souboru Ondráš.

Ondráš? Ale to je velmi renomovaný soubor! To jsem netušila, že jste v něm působil!

No, já když se dnes ohlížím, považuji ten rok více méně za ztracený. Pořád dokola jsme cosi secvičovali a já jsem zrovna moc nevystupoval. Prostě jsem tam do jejich „party“ jaksi nezapadl. Do Olomouce jsem tedy přišel až poté a letos tady začínám svoji osmou sezónu. Myslím, že bych ten vojenský rok v normálním divadle líp využil.

V Olomouci jste tedy začal působit v sezóně 2004/2005. Pokud se pamatuji správně, hned během další sezóny jste tančil svou první sólovou roli, že? Don José v baletu Carmen…

Ano, to byla moje první sólová příležitost a musím přiznat, že hodně vydřená. Byli jsme tehdy s kolegyní Renatou Mrózkovou na sále celé dny. Výsledek stál ale za to, protože se v tomto baletním večeru setkávalo více tanečních stylů, od výrazového tance až po prvky flamenka.

Jak jste se vlastně tehdy k té sólové roli dostal? Kdo si vás jako první všiml?

No, ono to bylo trošku jinak. Hned když jsem do souboru nastupoval a měl pohovor s tehdejším šéfem panem Sekaninou, tak jsem ho varoval, že bych chtěl dělat sóla. Že by mě asi nebavilo tančit jen ve sboru. Pak se objevil choreograf Carmen, můj dnešní šéf pan Balogh, a ten si mě na roli Josého sám vybral. Asi jsem se mu tehdy typově hodil.

Spolupráce s Robertem Baloghem je pro vaši taneční kariéru asi hodně důležitá. Vždyť jste se díky postavě Freddieho Mercuryho stal doslova miláčkem olomouckého publika od čtyř do osmdesáti let věku, a to si myslím, že nepřeháním…

Faktem je, že tato postava mi přinesla asi nejvíce popularity. Hrajeme tento titul stále a vždycky je vyprodáno! Jen ztěží se mi podařilo dostat vstupenky pro rodiče, když se chtěli přijet podívat. Tančím Freddieho už čtyři roky a cítím, že se můj výkon zlepšuje a že si po delší době roli daleko víc užívám. I výrazově jsem už někde jinde než při premiéře. Díky této zkušenosti dnes můžu říct, že bych třeba i dona Josého dnes dokázal zatančit úplně jinak a doufám, že i líp. Navíc jako Freddie hostuji i v Polsku, kde se spojily soubory divadel v Gliwicích a v Bytomy a nastudovaly taneční večer The Beatles & Queen. Dokonce jsem byl nominovaný na polskou taneční cenu Zlatá maska, kde jsem byl mezi posledními třemi tanečníky. Bohužel jsem ji ale nakonec nevyhrál.

Další neodmyslitelnou součástí vaší taneční práce je i účinkování v mnoha představeních dětského baletního studia při Moravském divadle Olomouc. Vy v něm i učíte, že?

Ano, tančil jsem snad ve všech jejich představeních! S dětmi se můžu doslova „vyblbnout“! Taky je legrační, jak mi během doby, kdy představení uvádíme, doslova vyrostou před očima a tedy i z kostýmů. Dřív jsem děti i učil, ale musel jsem toho nechat v době, kdy jsem se připravoval právě na roli Freddieho. Tehdy už mi na tuto spolupráci nezbyl čas. Do dneška někteří vzpomínají, jak jsem jim dával do těla a byl na ně tvrdý. Takže s dětmi už jen účinkuji v jejich představeních.

Ivo, jaký je váš vztah ke klasickému baletu? Příležitostí vyloženě klasických jste měl asi méně než těch ostatních tanečních, takže Princ Siegried, kterého budete tančit v nejnovějším nastudování Labutího jezera, je asi vyloženě „hozená rukavice“…

To je pravda, tančil jsem jen jednu hlavní klasickou roli, a to vévodu Alberta v Giselle. Mé ostatní úkoly v klasických baletech byly spíš menší. Momentálně ale žiju naplno přípravou Prince. Je to jako na začátku mé sólové kariéry. Jsem na sále doslova od rána do večera. Musím dát do nastudování této role opravdu maximum, protože choreografka tohoto představení paní Vláčilová je na nás všechny sice hodná, ale i přísná a důsledná. Nikomu z nás nic neodpustí.

Je pro vás obtížnější tančit skutečně klasický balet, kde je vše svázáno přesnými pravidly a na improvizaci není příliš mnoho prostoru? A jak si pamatujete celou takovouto velkou roli?

Je to obtížnější, samozřejmě. Vždyť mnozí diváci pochopitelně přicházejí do divadla už s jasnou představou, jak by takovýto balet měl vypadat. Znají jednotlivé scény a já je rozhodně nechci zklamat. Takže chodím na sál se svým pověstným notýskem a během zkoušek si dělám poznámky, což mnohé moje kolegy vždycky pobaví. Musím napomoci své vrtkavé paměti, takže i doma si potom místo sledování televize nebo filmů pustím zase jednotlivá taneční čísla a opakuju si vše znovu. Snažím se po odchodu z divadla žít normální život, ale v těchto dnech to prostě nejde jen tak lehce „odstřihnout“. Už se těším, až budeme mít po premiéře a život se přece jen aspoň trochu ustálí…

Nelitujete přece jen někdy, že jste se dal na tak náročné „řemeslo“? Skoro denně tréninky, zkoušky…

Ne, nelituji. Je sice fakt, že se mně někdy do tréninku moc nechce. Každý z nás má nejraději potlesk po podařeném představení, ale když ono to právě bez té denní dřiny nejde. Někdy jsem rád, když ráno vstanu z postele, jak mě všechno bolí. Ani nějaká ta zranění se mi nevyhnula, ale prozatím se držím a rád bych si ještě pár let zatancoval. Pořád se učím a asi to tak bude během celé kariéry.

Ivo, na závěr bych se vás ráda zeptala, jaké další úkoly vás čekají v této sezóně, případně jaké jsou vaše vysněné role?

Po Labutím jezeru by se měla být další premiérou baletní úprava rockové opery Jesus Christ Superstar, kterou připravuje náš šéf pan Balogh. Uvidíme, jak se tento plán podaří. A vysněné role? Freddieho jsem si už zatancoval a pro mě je právě on tím splněným snem. Ale docela rád bych si někdy zatančil Spartaka. Myslím, že bych se pro tuto postavu docela hodil!

Ivo, moc děkuji za rozhovor, přeji vám především pevné zdraví, hodně štěstí v další práci i v životě a v tuhle chvíli především úspěšnou premiéru Labutího jezera!
www.ivojambor.cz
www.moravskedivadlo.cz

Foto MD Olomouc, archiv Ivo Jambora