Přízračná těla obrazů, tapisérie pohledů: Alban Richard o „barokním“ tanci v galerii

V anotaci k projektu se ptáte, jak našimi těly procházejí přízračná těla uměleckých děl. Má na tom být něco děsivého? Co těmi přízraky myslíte?
Vůbec to nemá být děsivé. Naše těla jsou podvědomě utvářena celými dějinami umění, v naší tělesné paměti jsou obrazy, které nás svým způsobem pronásledují – od pravěkých otisků rukou v jeskyních až po Munchův Výkřik. Neseme v sobě bezpočet takových obrazových a sochařských představ; obývají nás duchové tisíců uměleckých děl proto, že tato díla zobrazují právě nás. Strach v tom ale není.

Například když profesor Charcot v nemocnici Salpêtrière pozval fotografa Alberta Londrese, aby dokumentoval jeho výzkum ženské hysterie, oba muži divadelně inscenovali její údajné projevy tím, že kopírovali dějiny zobrazení ženského těla – od antiky přes epileptická těla, těla v extázi, až po zobrazení těl čarodějnic. Charcot se sice snažil dokázat existenci hysterického ženského těla, ale nevymyslel nic nového – pouze reprodukoval a rekonstruoval takové pradávné figury.

V projektu A Fancy vycházíte z barokního umění a estetiky. Jak jste hledali fyzický jazyk, který baroko nenapodobuje, ale transformuje? Kde přesně se tato proměna odehrává – v pohybu, v dechu, v rytmu?
S přizvanými choreografkami a choreografem (Hanou Polanskou, Katarínou Brestovanskou a Víktorem Černickým, pozn. red.) zpracováváme fyzická omezení inspirovaná barokní estetikou: skládání – rozkládání, svinování – rozvinování, vytváření spirál okolo dutých objemů…

Velmi podrobně zkoumáme iniciaci pohybu, a především kumulaci protichůdných akcí. Tak můžeme vytvořit tělesnost, která se napíná mezi tíhou a touhou po prostoru, mezi zemí a nebem, mezi smyslností a spiritualitou. Baroko si hraje právě s touto simultánností protikladů – vnitřního a vnějšího, teatrálnosti a intimity, okázalosti a jednoduchosti, řádu a chaosu.

A jak v projektu A Fancy kombinujete barokní a futuristické prvky?
To zatím nevím.

Jakou funkci v projektu A Fancy mají takzvaní obyvatelé (Inhabitants) a jakou profesionální choreografové?
Choreografové v instalaci-aktivaci také performují. Zároveň jsou mými spolupracovníky, co se týká myšlenek, prototypování, tělesných rešerší a asistují při práci s obyvateli. Podíleli se na celém tvůrčím procesu. Obyvatelé se k nám připojují tři večery před samotnou instalací-aktivací. Zapojujeme je do našich úvah a experimentů a budou vystupovat společně s choreografy.

Pracujete s omezeními, ale některá – zvláště v muzeích – mohou být omezující až moc. Jak se vyrovnáváte s frustrací, když narazíte na taková, která skutečně překáží, a neinspirují.
Když cítím příliš velký odpor, vzdám to. Není to správná cesta, je potřeba najít jiný nápad.

Když tvoříte choreografii v muzeu, zvažujete pouze fyzický prostor a umělecká díla, nebo i instituci a kurátorský proces? Jako ředitel Centre Chorégraphique National de Caen en Normandie sám tyto rámce utváříte.
Choreografie pro muzeum znamená zvažovat fyzický prostor, vztah k přítomným, ale i nepřítomným dílům, prostor pro pohyb návštěvníků i performancí umělců. Choreografie v muzeu je hlavně otázkou intimity, pohledu a vzdálenosti mezi performery, uměleckými díly a návštěvníky. Jde o vytváření partitury pohledů: návštěvníci se dívají na díla, na performery, performeři na díla, na návštěvníky, díla na performery a návštěvníky. Je to jemná tapisérie vzájemných pohledů.

Do hry vstupuje také scénografie a kurátorská dramaturgie prostoru. Choreografie pro muzeum je projekt zasazený do velmi specifického místa, kde se proplétají dějiny společenské, kulturní, filozofické, poetické, intimní i univerzální. Moje choreografická rozhodnutí musí umožnit vznik nových vztahů mezi těmito vrstvami. Abych vytvořil aktivaci-performanci na jejich průsečíku, musím být ve svém přístupu pokorný.

Jak je projekt A Fancy specifický ve srovnání s vašimi předchozími projekty v institucích jako Pompidou nebo Louvre? Jaké nové metody v kontextu tance v galerii objevuje?
Poprvé se tu konfrontuji se třemi různými místy v poměrně krátkém čase vlastní performance. Obvykle totiž připravuji aktivace-performance v délce dvou až čtyř hodin, v jednom muzeu nebo galerii, a s jediným pohybovým zadáním.

Performeři při nich dlouhou dobu pracují se stejným materiálem, a tak narážejí na limity výdrže, koncentrace a vytrvalosti. Mě to zároveň nutí opustit dramaturgii začátku a konce, protože návštěvník může zůstat třicet vteřin nebo tři hodiny. Projekt A Fancy je specifický tím, že je pojatý jako prohlídka či procházka s průvodcem, jako cesta, kterou je třeba projít. Přesto je pro mě důležité, aby návštěvníci měli dost času na objevování.

Na choreografickou „tour“ barokem s Albanem Richardem se můžete vydat už o tomto víkendu.

Tanec v galerii: A Fancy – barokně-futuristická tour
So 12. 4. 2025 | 17:00
Ne 13. 4. 2025 | 14:00 
Ne 13. 4. 2025 | 17:00
Zdarma s rezervací přes GoOut.cz, Schwarzenberský palác NGP, Hradčanské náměstí