Prodaná nevěsta v drážďanské operetě

  1. 1
  2. 2

Smetanova Prodanka je samozřejmě v německých zemích jedním z nejčastěji hraných českých operních děl. V blízkých Drážďanech byla v nedávné době uváděna v Semperově opeře v režii známého kontroverzního německého režiséra Petera Konwitschného. Nyní se tohoto díla ujala drážďanská Staatsoperette.Drážďanský operetní soubor má ve Florencii na Labi svou dlouhou tradici. Operety se hrály postupně na několika místech. Jedním z nejpěknějších a největších divadel byl klasicistní takzvaný Alberttheater (tisíc čtyři sta míst), ležící na opačném břehu Labe, než je zámecký komplex a Semperova opera. Dalšími byly Zentraltheater a Rezidenstheater. Bohužel všechna tři divadla byla nesmyslným spojeneckým náletem na samém konci světové války zničena. Dva roky po válce se operetní soubor nakonec usídlil v divadle Apollo, které vzniklo přestavěním oblíbeného podniku Feen Palast (Palác víl). Od středu města směrem na Pirnu je to bohužel poměrně daleko. Stávající divadlo má sice skoro šest set míst, ale jeho jeviště není zrovna velké. To se ale brzy změní.  Za dva roky bude otevřeno pro operetu velké divadlo v nově budovaném kulturním centru ve čtvrti Wildsruffer Vorstadt čtvrt hodiny chůze severozápadně od barokního městského centra.Drážďanský soubor kromě svého operetního repertoáru jednou za jeden až dva roky nastuduje také operní představení. Letos to byla Smetanova Prodaná nevěsta. Že by dárek k Českému roku hudby? Zdejší „Prodanka“, premiérovaná v květnu, je trochu jiná. V poslední verzi opery s německým textem Sabinova libreta, přeloženého roku 1915 významným rakouským muzikologem, kritikem a libretistou Richardem Batkou (narozen 1868 v Praze), byly použity některé dialogy z první verze opery z roku 1866 (do němčiny přeložili Vlasta a Hubert Reittererovi). Batka psal také libreta a mimo jiné přeložil do němčiny Smetanovo Tajemství, Dvořákovu Čerta a Káču a Kovařovicovy Psohlavce.

Nyní k současné drážďanské inscenaci: Ve venkovním vedrem značně vyhřátém sále spustil orchestr pod vedením mladého šéfdirigenta Andrease Schüllera ve svižném tempu jásavé tóny předehry. Na potemnělém jevišti zveličený srpeček měsíce osvětloval pobíhajícího Vaška s velkými motýlími křídly na zádech.Kolem něho se pak roztančila čtrnáctičlenná taneční skupina ve slaměných kostýmech, se kterou Vašek prožíval své sny, až tomu vzal konec začátek prvního dějství.Jako mávnutím proutku se scéna rozsvítí a dobře sezpívaný sbor (Thomas Runge) posílený o členy extrasboru svým„Proč bychom se netěšili“ rozezpívá prostor divadla. Jednoduše, ale vkusně provedená dekorace znázorňuje pomocí sufit náznak konstrukce krovů jakéhosi prostoru velké venkovské stodoly. Je dílem Hendrika Scheela, který také vytvořil zajímavé kostýmy, dobově směřující do doby někam do začátku minulého století. Tedy žádná divoká aktualizace. Ono operetní divadlo si vlastně nějaké extravagantní scénické experimenty nemůže dovolit.Režisér Arne Böge se prakticky držel klasické koncepční předlohy, ale spolu s českým choreografem Radkem Stopkou (šéf baletu a rodilý Plzeňan) se snažili diváka upoutat živostí hereckých akcí a co největším rozpohybováním všech aktérů představení za vydatné aktivní spolupráce divadelního baletu. Někdy bylo nevelké jeviště pro přílišný počet účinkujících až trochu malé. Herecké výstupy tak probíhaly i na forbíně umístěné mezi orchestrem a první řadou hlediště. Režisér oživil představení několika netradičními nápady. Z nich bych namátkou připomenul scénu, kdy Kecal, který si ke svému úřadování v dohazovačském řemesle přikutálí kulatý stůl s horní deskou vyvedenou jako kolo štěstí, vychvaluje Krušinovým přednosti ženicha jejich Mařenky.Přiveze posléze velké pouzdro od kontrabasu, ve kterém po otevření spatříme hlavou dolů umístěného fešného živého mladíka. Jeník s Mařenkou jsou při svém „věrném milování“ doprovázeni na světlém pozadí působivou stínohrou baletního páru. Hospodská scéna druhého dějství se odehrává na poli, kde sudy piva jsou rozmístěny mezi balíky slámy. Pěvecké obsazení (převážná většina rolí nastudována dvojmo) v celkovém průměru splňovalo až na malé výjimky požadavky kladené Smetanovým dílem.

Bezkonkurenčně nejlépe si vedl představitel Vaška Hauke Möller, kterému dali inscenátoři širokou možnost uplatnění jeho vrozené komediálnosti, aniž by jeho postava, jak často bývá, byla nějak zkarikována. Rovněž pěvecky svůj part zvládal lehce a brilantně. Hlasově překvapil svým znělým tenorem spíše hrdinného typu a bezpečnými, průraznými nejvyššími tóny urostlý Steffen Schantz jako Jeník (pro zajímavost uvádím, že Jeník je ještě obsazen naším Richardem Samkem z pražského Národního divadla). Dobrou partnerkou mu byla Tatjana Gazdik ze Švýcarska, která spolehlivě bez pěveckých problémů, ale výrazově poněkud chladně, ztvárnila Mařenku. Problematickým Kecalem, speciálně z hlasového hlediska, byl Frank Blees (zpíval nedávno v Brně titulní roli Wagnerova Bludného Holanďana). Jeho světlejší basbaryton s málo znělými hloubkami není pro roli ideální. Herecky ale odvedl svoji figuru dobře. Není nad Kecaly zpívající krásnými sonorními basy. Mladistvě vypadal pár rodičů Krušinových – Ingeborg Schöpf a Gerd Wiemer. Zvláště hezká představitelka Háty (pro Němce Kathinka) zpívala velmi pěkně.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Smetana: Die verkaufte Braut (Staatsoperette Drážďany)

[yasr_visitor_votes postid="113603" size="small"]

Mohlo by vás zajímat