Projekt Brno Contemporary Orchestra je hoden doporučení

  1. 1
  2. 2
Brno Contemporary Orchestra černohumorně využívá své zkratky BCO pro marketingově aktualizovaný název Best Covid Orchestra. Od 15. do 22. března 2021 vysílal sérii sedmi online nahrávek video koncertů Please, Do Not Disturb v sedmi luxusních brněnských hotelích.

Brno Contemporary Orchestra: Please, Do Not Disturb (foto Brno Contemporary Orchestra)
Brno Contemporary Orchestra: Please, Do Not Disturb (foto Brno Contemporary Orchestra)

Pro svůj experimentální přístup má Brno Contemporary Orchestra v Brně tradiční zázemí. Tradici spočívající v kombinování uměleckých druhů a žánrů, spojování „vysokého“ s „nízkým“, vážnosti s humorem, kompozice s improvizací, a také v týmové spolupráci. Kořeny byly zapuštěny už v surrealistické skupině RA a sdružení Q, v koncepci festivalu Expozice experimentální (později nové) hudby, produkci malých experimentálních divadelních scén. Ostatně i Alois Piňos, pedagog, u něhož studoval Pavel Šnajdr, šéf souboru BCO, byl spoluhybatelem tohoto trendu, který umožňuje atmosféru, ve které divák neví, co očekávat.

Tentokrát přistoupilo k site-specific projektu BCO sedm luxusních brněnských hotelů, které ve své prázdnotě samy o sobě evokují surreálné a apokalyptické asociace. Na druhou stranu, videi zdůrazněné interiérové zvláštnosti jsou možná i pro časté hosty viděny „poprvé,“ stejně jako odhalená architektura prázdných velkoměst, v níž estetika vystupuje nad funkcionalitou.

Dramaturgie Viktora Pantůčka zahrnula do série krátkých každodenních vstupů (začátek vždy od 18:00 hodin) skladby jak etablované avantgardy (Zbyněk Vostřák, Martin Burlas), tak skladby lehkovážnější, operetní (Leo Fall – úprava Mario Buzzi) či jazzem „šmrncnuté“ (Pavel Zlámal) skladby zcela současných autorů, napsaných pro BCO s jednou světovou premiérou (Plastic Meat Josefa Klíče). Formát je hoden doporučení. Už v pondělí, po odvysílání prvního projektu, jsem se těšila na pokračování.

Nadpis samotný je dvojznačný – odkazuje vtipně jak k cedulkám, které si věšíme na kliku, abychom nebyli rušeni (což se virtuálním hostům v prázdném hotelu těžko stane) a zároveň k nadpisu, který bývá na dveřích studií při nahrávání (což je pro pracující hudebníky nezbytností).

Pořadatelé záměrně nesdělují zápletky jednotlivých epizod, na nichž spolupracovali především Jozef Cseres, Martin Svobodník, Anna Babjárová (scénáře, režie) a Sára Sliwková (kamera).

Brno Contemporary Orchestra, Please, Do Not Disturb (zdroj Brno Contemporary Orchestra)

Fantom hotelu

První „akce“ – Fantom hotelu – se konala v hotelu Continental z šedesátých let, který se vrátil důsledně k retro stylu i v interiéru. Ze šedesátých let je také skladba Zbyňka Vostřáka Kyvadlo času pro violoncello, čtyři orchestrální skupiny a elektronické varhany, op. 40 (1966-1967). Skladba měla premiéru v Donaueschingen a poté vyšla tiskem v Universal Edition (UE 14768). Patří spolu se Zrozením měsíce/Váhy světla op. 39 k dílům, v nichž autor realizoval svou teorii tvarových principů, které mají vytvořit sluchově postižitelnou jednotu hudby – principů statiky, kinetiky a rytmiky.

Kyvadle času jsou komponovány dvě vrstvy souboru rozsazené, pokud možno, stereo a jedna vrstva sólová – violoncello. Skladba je rozčleněna na 81 momentů očíslovaných v partituře v rozměru od tří do pětadvaceti tempově přesně definovaných dob. Momenty využívají vertikální kombinace statiky, kinetiky a rytmiky, přičemž mohou být některé pozice vynechány. Kombinací je cca šedesát. Vostřák využil ve skladbě variantu notace, kterou vyvinul Karl-Heinz Stockhausen v Momentech a Mixturách, kde lze odstupňovat přesnost notace. 

Prostorové akustické podmínky hotelu jistě nejsou pro interpretaci takovéhoto díla optimální. Pro srovnání, nahrávka s Musica Viva Pragensis a Janem Šircem, řízená samotným autorem, dává najevo, jak důležitý pro vyznění skladby je vyrovnaný zvuk jednotlivých nástrojů (u BCO vystupovaly hodně dechy) i dodržená kinetika. Stačí si připomenout větu Vostřákovy studie Kapitol z poetiky, k nimž se koncept skladby vztahuje: „Touha po dokonalosti, potřeba světla, jednoty, rovnováhy, čistých vztahů, opravdovosti, harmonie, jasného vědomí, krásy, jistoty, svobody a pravdy: to vše je utajený obraz skutečného lidství v člověku, toužící po své zjevnosti, po svém stvoření.“ (S. 8). Škoda, že se také nemohl uplatnit efekt Hammondových varhan (asi v 11:10 času), který dodává skladbě ještě větší tajemnosti.

S náladou konvenoval příběh, v němž recepční (Vít Burian) marně hledá přelud sólisty (Josef Klíč) na chodbách rozlehlého hotelu. Epizoda byla nejsledovanější. Premiéru sledovalo cca 65 lidí, nicméně po týdnu narostla sledovanost na tisícovku.

Grand Hotel (foto Brno Contemporary Orchestra)
Grand Hotel (foto Brno Contemporary Orchestra)

Rytmus velkoměsta

V epizodě druhé – Rytmus velkoměsta – jsme navštívili Grand Hotel u autobusového nádraží se skladbou Martina Burlase Amnesia pro flétnu, tenor saxofon, trombon, tubu, syntetizér, bicí a smyčcový kvartet (2012). Kompozice je motivicky úsporná, repetitivní, variační. Záběry dopravy i zpětný chod korespondují se strukturou skladby. Je to tak trochu hudba „nevolnosti“, kdy si jakoby – potažmo k názvu – nemůžeme na něco vzpomenout, ač se úporně snažíme. Lze vztáhnout k dnešní situaci.

Hotel Barceló (foto Brno Contemporary Orchestra)
Hotel Barceló (foto Brno Contemporary Orchestra)

Paralelní světy

Epizoda třetí – Paralelní světy – se odehrává v hotelu Barceló pod Špilberkem s novorenesančními arkádami a moderními vestavbami zdviží v átriu, jejichž pohyb sledujeme během hudby, stejně jako Katarínu Madariovou (violoncellistku) v dvojroli pokojské, která roznáší jídlo virtuálním hostům.

Autor krátké skladby Herzmerz (2019) pro komorní soubor, Michal Wroblewski (nar. 1988), je jazzový saxofonista a improvizátor, který vede několik českých i mezinárodních souborů. Studoval v Norsku, koncertuje, vyučuje, na svém webu má sympatickou formulaci, že i „poslouchá“. Jeho hudba je inspirována mnoha vlivy, jak to ostatně i v Norsku v současnosti je. Na YouTube najdeme vtipná videa. Tato skladba je ovšem spíše depresivní, s jasně dělenými pásmy do nástrojových skupin, spíše minimalistická. Zaujala asi nejméně.

Palác Padowetz (foto Brno Contemporary Orchestra)
Palác Padowetz (foto Brno Contemporary Orchestra)

Láska z paláce

Epizoda čtvrtá – Láska z paláce – vnáší do série odlehčený tón nostalgie po romantické lásce v operetě, převlečené do úpravy hitů Lea Falla Mariem Buzzim – Operety (2014). Odehrává se v klasicistním Paláci Padowetz, údajně prvním hotelu v Brně.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments