Projekt Sounds of Diversity přinesl multisenzorický zážitek

Mezinárodní spolupráce

Ze všech čtyř zemí byli nejen autoři kompozic vytvořených přímo pro projekt Sounds of Diversity, ale také šestnáctičlenný orchestr pod taktovkou polského dirigenta Szymona Bywalce, v němž každou zemi zastupovali čtyři hráči.

Jelikož jde o prožívání hudby všemi smysly, zastoupeny byly také další oblasti umění – tanec a světelný design. Tři tanečníci v choreografii Jany Ryšlavé tvořili ke statické části pódia s orchestrem kinetickou složku, další dimenzí projekt obohacoval světelný design Piotra Ceglarka a v celkové režijní koncepci brněnského režiséra Martina Modrého se diváci mohli nechat unášet na řece imaginace a vlastního prožívání.

Pořadí čtyř skladeb vytvořených pro tento projekt bylo pečlivě dramaturgicky zvoleno. Skladby zaznívaly bez přerušení a bez potlesku, v jednom bloku trvajícím něco málo přes hodinu. Neztratilo se tak napětí a celkový tah jednolitého hudebního proudu.

Hudební cesta od rytmu slova k abstrakci zvuku

Úvodní Grande Valse Brillante polského skladatele Przemysława Schellera nás pěkně „roztančil“. I když z valčíkového rytmu či doprovodu zůstaly ve skladbě pouze náznaky. Spíše to byl „zadrhávající se valčík“. Stejně jako se zadrhávala hudba, zadrhávaly i pohyby tanečníků. Ze všech čtyř byla tato skladba sémanticky nejzatíženější, využívala dochovanou nahrávku úryvku z básně Juliana Tuwima Polské květy v jeho vlastní autentické interpretaci. Již samotný rytmus ukryt v interpretaci básně byl pro Przemysława Schellera hybnou silou ke zkoumání vztahů zvuk – rytmus – slovo – význam. Byla to velmi dobrodružná a pestrá výprava, na kterou nás s sebou skladatel vzal.

Velmi jasný návod k poslechu svého díla Šestý smysl nám dala i ostravská autorka Petra Šuško. Ta k jednotlivým smyslům, které se jí staly inspirací k dílu, přiřadila i citáty světových osobností a posunula tak dimenzi vnímání těchto smyslů zase o kousíček dále. Vizuálně nejvýrazněji působilo asi znázornění smyslů chuť a čich, které se propojily v okamžiku, kdy tanečníci začali loupat mandarinky a nabízet je divákům a jejich vůně provoněla celý sál. Hudební struktury Petry Šuško jsou vždy velmi invenční, často obsahují divoké rytmy, pracováno je s opakujícími se a obměňovanými patterny. Hudba je to nápaditá a bohatá a nikdy posluchače nezačne nudit. Po hudební (nikoli však prvoplánové a polopatistické) exkurzi základními smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť), nás Petra Šuško přivádí k pro ni zásadnímu smyslu – intuici – a přes ni do stavu „Flow“, který je pojítkem k další kompozici.

Skladba maďarského skladatele Viktora Molnára The Zone z prožitku „Flow“ vychází. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se dostat do „Zóny“, je naučit se správně používat své tělo. Předpokladem dosažení tohoto stavu je jednota těla a ducha. Skladba má mostní formu, kterou s oblibou používal při skládání i Béla Bartók. V případě Viktora Molnára je to forma A-B-C-D-C-B-A, kdy krajní části A představují stav nejvyšší bdělosti a prostřední část D naopak stav nejniternější a nejhlubší. Také Molnár nabádá k důvěře ve vlastní intuici.

K totální abstrakci se dostáváme ve skladbě Mateje Slobody Consonanze Stravaganti e lumi danzanti (Extravagantní konsonance a tancující světla), v níž autor vychází ze zajímavých harmonií v prostoru přirozeného ladění a nechává se inspirovat novými, nečekanými souzvuky. Také názvem skladby odkazuje autor na historickou souvislost, kterou si však lehce upravuje k obrazu svému.

Multimediální souhra zvuku, světla, pohybu a výtvarného umění

Tanečníci Jana Ryšlavá, Lucia Bielik, Radoslav Piovarči i light design Piotra Ceglarka byli pojítkem mezi všemi událostmi. Tvořili červenou nit, s hudebními událostmi buď splynuli, nebo vytvářeli kontrasty, další plány, z tanečníků reagovali buď všichni, nebo sólisté, vznikalo zvláštní napětí mezi všemi složkami, které působilo velmi dobře a vytvořilo z projektu skutečně multimediální dílo, kdy jedna složka bez druhé je neoddělitelná a působí jen v součinnosti všech.

Velmi se mi líbil průběh od sémanticky nejzatíženější skladby na začátku – Grande Valse Brillante Przemysława Schellera – přes půvabný Šestý smysl Petry Šuško, kde text a jeho obsah hraje také ještě významnou roli (názvy smyslů a citáty ke každému z nich), až k oproštění od textu v částečné abstrakci v The Zone Viktora Molnára, kde však je ještě výrazná forma, až k úplnému bezčasí a pro mne osobně skutečnému naplnění obsahu slov Flow a Wellbeing. Až teprve v kompozici Mateje Slobody Consonanze Stravaganti e lumi danzanti to pro mne bylo to správné vyčištění mysli. Tanečníci už si také sedli a stali se součástí orchestru a „nerušili“. A to byla na poměry skladeb Mateje Slobody ještě hodně diferencovaná skladba. Každopádně byla ze všech čtyř skladeb nejstatičtější a dovedla posluchače k závěrečné hudební lázni doplněné pouze světelným designem.

Podobně jako měla mostní formu skladba od Viktora Molnára, také celý koncert byl jedním velkým obloukem od valčíku k valčíku. I když ve skladbě Mateje Slobody by valčík asi nikdo nehledal, sám autor mi prozradil, že v ní latentně přítomný je.

Ráda bych ale zmínila ještě ostravský specifický bonus, kterým se může pyšnit jen málokteré město. Jedná se o kreativní nálož v podobě kreslíře Václava Šípoše, který s oblibou navštěvuje podobné projekty a spontánně během nich tvoří. Výsledkem pak bývá celý skicák děl vytvořený tímto umělcem během produkce. Tato díla bývají krátce vystavena, prohlédnuta posluchači a povětšinou rozdána účinkujícím umělcům. Pro mne osobně je sledování práce Václava Šípoše vždy fascinující. A do projektu Sounds of Diversity také skvěle zapadající. Proto si myslím, že nic nemůže celý projekt vystihnout lépe, než kresby a fotografie Václava Šípoše, které zde přikládáme.

Projekt se uskutečnil ještě 6. března 2025 od 19:00 hodin v Akademii Muzyczne im. K. Szymanowskiego v Katovicích a během podzimu 2025 jej organizátoři představí také v Budapešti a Žilině.

Sounds of Diversity
5. března 2025, 19:00 hodin
City Campus Ostravské univerzity

Program
Przemysław Scheller: Grande Valse Brillante, premiéra (2025)
Petra Šuško: Šestý smysl, premiéra (2025)
Viktor Molnár: The Zone, premiéra (2025)
Matej Sloboda: Consonanze stravaganti e lumi danzanti (2025)

Inscenační tým
Martin Modrý – režie
Jana Ryšlavá – pohybová koncepce
Piotr Ceglarek – light design

Účinkující
Jana Ryšlavá, Lucia Bielik, Radoslav Piovarči – tanec
Sounds of Diversity Ensemble
Szymon Bywalec – dirigent