První novinka operní sezony v Brně: Mertova Ruleta

Právě dnes vrcholí v Brně přípravy na první nový operní titul této divadelní sezony. Bude jím opera Ruleta, jejímž autorem je Zdenek Merta (1951).

Zdaleka ne každý o Zdenkovi Mertovi ví, že je absolventem pražské Státní konzervatoře v oboru hry na varhany a kompozice, a že poté kompozici studoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze a také během několika zahraničních stážích. Rozptyl jeho aktivit je skutečně hodně široký – od angažmá v divadle Semafor či vedení skupiny Kardinálové přes písničky a šansony pro repertoár zpěváků populární hudby (také pro svoji ženu Zoru Jandovou), až po scénickou hudbu pro divadlo, z níž připomeňme na svou dobu nezapomenutelné Ptákoviny v pražském Národním divadle těsně před listopadem 1989, či hudbu k multimediálnímu projektu Laterny magiky Casanova. Za vzpomínku i po více než deseti letech stojí Mertovo nastudování Mše Leonarda Bernsteina v Praze i na festivalu Moravský podzim, zmínit je potřeba také řadu jeho “vážnějších” kompozic – například symfonický obraz The Last Century (Ze starého světa) nebo Dumku a Ragtime, nahrané houslistou Pavlem Šporclem. Těžiště Mertovy tvorby ovšem z pohledu mnohých leží v muzikálové tvorbě – za všechny tituly uveďme alespoň Sny nocí svatojánských a Bastarda.

Vraťme se ale k Ruletě, právě teď nastudované Janáčkovou operou v Brně, Mertově zatím jedinému opernímu titulu, který byl před časem pro nejednoho z návštěvníků pražské Státní opery při jeho prvním uvedení – tehdy pod titulem La Roulette – velkým překvapením. Zdenek Merta je teď, před zítřejší premiérou v brněnském Mahenově divadle, hostem portálu Opera Plus.

Od premiéry vaší opery La Roulette v pražské Státní opeře uplynulo více jak šest let. Jak teď, s tímto odstupem, svoji partituru vnímáte? Se zhruba stejnými pocity, jako tehdy, nebo přece jen trochu jinak?

Jsou zde jiné okolnosti, hudba je však stejná. Je to však moje první operní partitura, tak k ní mám samozřejmě speciální vztah. Něco jako první láska, v pokročilejším věku je to docela zábavné.

Jak vůbec na pražskou inscenaci vzpomínáte?

Ve Státní opeře jsem prostě měl premiéru, nikdy předtím jsem operu nenapsal. Potkal jsem podivuhodného muže – dirigenta Bohuslava Gregora, který La Roulette nastudoval, ale nikdy nedirigoval, zkolaboval na poslední generálce a brzy potom zemřel. Ředitelem divadla byl tehdy Jaroslav Vocelka, můj starý známý ještě ze starých dob, kdy jsem trávil čas s tanečnicemi Státního souboru písní a tanců, který on šéfoval. Jednu z rolí zpíval Bohuslav Maršík, velmi zkušený bard, hodně mi toho o opeře pověděl. Jedna sboristka si stěžovala, že Ruletu vůbec nechápe a pak jednou přišla s tím, že když vykouří marihuanovou cigaretu, je jí vše úplně jasné – to všechno bylo velmi zajímavé a magické.

Jak hodně jste ke své vlastní hudbě kritický? A jak hodně si Rulety v kontextu vašich ostatních kompozic ceníte?

Myslím, že jsem dost sebekritický, někteří mí přátelé mě považují dokonce za sebemrskače, ale tak tomu není. Mě zajímají názory těch, kteří nějaké mají. Snáším docela dobře kritiku, protože jsem vcelku bezohledně otevřený sám k sobě. Ruleta se mi líbí, částečně ale trpí mou menší zkušeností na tomto poli. Má však některá moc krásná místa, však uvidíte.

Jak byste sám svoji hudbu k Ruletě charakterizoval?

To pro mě není nikterak snadné, to jistě chápete. No…myslím, že na rozdíl od většiny mých muzikálů jde o poměrně konsistentní hudbu. Partitura má styl a charakter. Myslím, že jde také o hudbu opravdu divadelní. V recenzi ve Variety psali, že jde o hudbu dobře završující druhé milénium, to mi udělali radost, já jsem skutečně klasické dítě dvacátého století.

Zasahoval jste před brněnským nastudováním nějak do hudební podoby Rulety? Pokud ano, proč, v čem přesně a jak hodně?

Na žádost vedení brněnského Národního divadla jsem udělal novou instrumentaci, hlavním důvodem, myslím, bylo, že se můj původní orchestr nevešel do orchestřiště Mahenova divadla. Myslel jsem, že to bude rutinní záležitost, ale jak se sáhne do partitury, začnou noty žít vlastním životem, jsou velmi neposedné. Těžko říci, jestli jsou provedené změny velké, každopádně to bylo poměrně pracné. Kromě toho jsem vyhodil jedno celé číslo, které bylo blbé už v Praze.

Brněnské Národní divadlo avizuje uvedení Rulety formou „scénického koncertu“. Co přesně si pod tím mají případní zájemci představit? Víte, proč nedošlo na regulérní inscenaci?

Na to se neptejte mě, nýbrž vedení Národního divadla. Věřím však, že to bude pěkné, možná i hudebně silnější než regulérní inscenace. Ono to bude i na pohled atraktivní – orchestr a sbor na jevišti, sólisti na forbíně, jsou to mimochodem pěkní lidi. A všichni budou mít výlučně na starosti co nejlépe hrát a zpívat, já se docela těším na tu koncentraci.

Surrealistická detektivka – pořád o Ruletě platí tato vaše charakteristika, vyřčená před jejím prvním uvedením?

No jasně, je to můj slogan a myslím, že je docela příznačný. Stejně by to však mohla být pohádka z dob magického realismu. Musím podotknout, že děj opery se odehrává převážně v kasinu a mnohá z nich jsou velmi mysteriózními místy. Některá jsem navštívil, například San Remo nebo Monte Carlo jsou výborné lokality – tam by se Ruleta měla hrát. V Las Vegas ani omylem.

Ještě jedno srovnání s dobou, kdy Ruleta zazněla poprvé: Tehdy jste se nechal slyšet, že jste v té době shlédl hned několik oper soudobých skladatelů, zahraničních i českých, ale že vás to „moc nebavilo“. Změnilo se něco od té doby?

Viděl jsem několik dalších představení v různých zemích, ale nadšení ve mně nevyvolala, s jednou výjimkou, shodou okolností z produkce Národního divadla v Brně. Velmi se mi líbila inscenace La Dafne v Redutě. Samozřejmě dnes lépe vím, jak moc je obtížné soudobou operu napsat, inscenovat a v neposlední řadě prezentovat. Klobouk dolů před všemi, kteří se tím seriózně zabývají. Soudobá opera je minoritní žánr, ale myslím, že svět si musí tyto fajnšmekrovské výspy i experimenty hýčkat – ony nám přinášejí inspiraci, esprit a naději.

Na čem v současné době pracujete?

Podle čínského kalendáře jsem zajíc a letos je, jak známo, rok zajíce. Obrazilo se to v mých aktivitách, je jich nějak více a jsou velmi zajímavé, jsem opravdu v pohybu. Měl jsem letos už dvě premiéry v Petrohradě – skladbu Via Lucis v katedrále Smolný a symfonii Saint Petersburg v Akademické kapli při oslavách výročí založení tohoto pozoruhodného města. Skladba Saint Petersburg se bude dávat na koncertě Filharmonie Brno 30. října v Brně, takže opět trochu upravuju instrumentaci. Po letech skládám hudbu ke dvěma českým filmům, z čehož mám radost, v říjnu jedeme se Zorou do Soulu na Dny Prahy a pro tuto příležitost upravuju pro smyčcový kvintet lidové písně z Janáčkovy sbírky Moravská poezie. No a v únoru máme se Stanislavem Mošou v MDB premiéru muzikálu Očistec, součásti naší plánované trilogie Peklo – Očistec – Ráj, takže píšeme jak vzteklí. Jsem opravdu v pohybu, snad to vše dobře dopadne.

K zítřejšímu prvnímu brněnskému uvedení vaší Rulety držíme palce, díky za rozhovor!

Foto z inscenace ve Státní opeře Praha F.Ortmann
Ptal se Vít Dvořák

Zdenek Merta:
Ruleta

Vít – Josef Moravec
Sharon – Jana Wallingerová
Sára – Jorda Katarína Kramolišová
Tlouštík / 1. chirurg / Dr. Bauer / Policista – Ladislav Mlejnek
Grass – Petr Císař
Redaktor / 2. Chirurg – Zoltán Korda
Krupiér – Martin K. Novotný

www.ndbrno.cz