První poválečná Libuše na CD

  1. 1
  2. 2

Proč si pořídit Radioservisem nově vydanou nahrávku?

Dovolím si výjimečně anticipovat odpověď hned místo úvodu. Doba je dnes rychlá a nechci riskovat, že laskavý čtenář si přečte jen titulek a řekne si jen: „Ále, zas ta nacionální Libuše s českým vlastenčením po vzoru Wagnerových ság, přejdu raději na jiné texty..“ Pořídil jsem si toto zajímavé CD přepisu rozhlasové nahrávky z roku 1949, vydané Radioservisem na sklonku roku 2012, pro jedinečný a de facto vlastně jediný zaznamenaný ucelený výkon Marie Podvalové v roli Libuše. Této zcela mimořádné legendy historie naší opery. Ač je to neuvěřitelné, je to realita. Opravdový, skutečný dramatický soprán, který splynul s rolí Libuše jako již nikdo jiný po této umělkyni, byl zachycen na vrcholu hlasových dispozic jen jednou. Díky dirigentovi Aloisu Klímovi, jednomu z pozapomenutých, avšak čelných poválečných symfonických dirigentů, pedagogovi Jiřího Bělohlávka! Do třetice dík výbornému projevu barytonisty Teodora Šrubaře v roli Přemysla. A zase jsem u dirigenta Aloise Klímy. Povolal v roce 1949 do nahrávky mladého, tehdy ještě pouze dvaatřicetiletého Teodora Šrubaře. Ač v tomto roce již zřetelně dominoval v Národním divadle v Praze jako Přemysl velmi disponovaný baryton – o dvanáct let starší Václav Bednář. Klíma učinil dobrý, vpravdě historický tah. Již nikdy poté, krom role druhooborového Budivoje v Daliborovi v roce 1950, nebyl tento barytonista opery Národního divadla přizván do Smetanových nahrávek. To víme jistě až dnes, Klíma to zajisté tehdy nemohl tušit. Ani Jaroslavem Krombholcem, ani Zdeňkem Chalabalou, kteří dílo Bedřicha Smetany pro firmu Supraphon natáčeli, nebyl již nikdy Teodor Šrubař do kompletů oper přizván. Alois Klíma dal příležitost Šrubařovi v historii nahrávek vlastně zcela ojedinělou! A za čtvrté. V obsazení se objevuje i legendární postava barytonisty Bořka Rujana, obsazeného Aloisem Klímou do druhooborové, nicméně výrazné role Radovana od Kamena mosta. Tento zajímavý barytonista (1899–1955), žák Bohumila Soběského, více hostoval na scénách v Brně a Praze, nahrával pro „fotogeničnost“ svého hlasu často pro firmu Ultraphon, pěstoval jako jeden z mála hojně písňovou tvorbu! Takže tyto čtyři prioritní důvody mne vedou hned v úvodu, de facto namísto onoho úvodu, k vřelému doporučení této nahrávky.Radioservis vydal nově rekonstruovanou a digitalizovanou nahrávku Smetanovy slavnostní opery Libuše na sklonku roku 2012. Ale vydané CD opery Libuše má hned dvě zvláštnosti. Tou první zvláštností je fakt, že tato nahrávka Československého rozhlasu v Praze se nedochovala v originále (!). Musela být pracně rekonstruována z prvních kopií dané nahrávky. V režii Jana Málka a s mistrem zvuku Miroslavem Marešem. Proč si právě toto CD pořizovat? Odpověděl jsem již zhuštěně, byť jistě částečně. Existuje přece novější nahrávka Jaroslava Krombholce z roku 1965, slavný snímek firmy Supraphon. Ale ta již právě nemohla zastihnout v plné pěvecké formě legendární Libuši Marie Podvalové, což byla Libuše, jak známo, zcela výjimečného formátu. Proto na této prvé nahrávce Supraphonu roku 1965 Marie Podvalová již není, ani být nemůže. V roce 1965 sice ještě veřejně zpívala, ale pěvecky již byla daleko za zenitem. Jediná ucelená nahrávka, která dokázala zachytit tuto opravdu zcela výjimečnou Libuši na vrcholu kariéry, v roce 1949, je tato nahrávka dirigenta Aloise Klímy. Když se firma Supraphon odhodlala pořídit teprve v roce 1965 Libuši jako poslední v řadě Smetanových oper, Přemysla zde stačil ještě zvěčnit, v hodině dvanácté, po svém šedesátém roce věku, legendární a pěvecky výjimečný Václav Bednář. Ale! Právě proto je nesmírně zajímavé, že šéfdirigent rozhlasových symfoniků si v roce 1949 k Podvalové přizval do studia tehdy mladého, nadějného barytonistu Teodora Šrubaře.Teodor Šrubař podal na snímku pod taktovkou Aloise Klímy vynikající výkon, který opravdu moc stojí za pozorný poslech. Jeho baryton zní pevně, mužně, bez náznaku vibrata. Dokonale na dechu postavený hlas s jeho typickým výtečným frázováním. Dlouhodeché fráze, které důsledně a promyšleně vede jakoby k poslednímu tónu fráze (což učil vědomě své žáky) a nikdy je ani o milimetr pomyslně nezkrátí, byly vždy Šrubařovou prvořadou parketou. Naopak, na této nahrávce Libuše poslední tóny frází, jistě v souladu s dirigentem Aloisem Klímou, často adekvátně prodlužuje. Hudební fráze jsou úžasně dotažené do detailů. Stadická scéna je hvězdná v celé opeře, nejvíce bych vyzdvihl třetí Přemyslův zpěv – Nuž pokoj s vámi, tiché otcův sady, kde mládí své jsem snil, kolébka stála má. Krásně ústí do vzorově vytvarované měkké fráze v mezza voce – V mysli často budu vraceti se k vám, jen k vám. Musím obdivovat vzácný Šrubařův smysl pro jemný detail. A to se vždy, jak pamatuji, v kuloárech dosti šířilo, že Šrubař tvoří tóny silově, s námahou, což mi kdysi sdělovala kriticky i profesorka Běla Chalabalová z Pražské konzervatoře. Asi později, tedy v sedmdesátých letech. A protože de facto tlumočila názory svého geniálního manžela, Zdeňka Chalabaly, tak o tom mluvím pro historii. Podle jejího osobního svědectví vyznával Chalabala jednoznačně projev Václava Bednáře. Potom je zde asi vysvětlení, proč se Šrubař na kompletech oper šedesátých let již neobjevuje. Čili vedle famózního výkonu Podvalové silný důvod mít toto CD ve své sbírce. Prvooborové barytony Smetanových oper pro Supraphon dirigenti Jaroslav Krombholc a Zdeněk Chalabala rozdělovali mezi barytonového fenoména doby – Václava Bednáře – ale také byl zván Přemysl Kočí. Alois Klíma jistě asi netušil, že povoláním Šrubaře do role Přemysla ze Stadic učinil vpravdě – z pohledu dneška – historické rozhodnutí per futurum! A jsme rádi, že tento doklad doby dnes máme.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Smetana: Libuše -SOČR, A.Klíma 1949 (CD)

[yasr_visitor_votes postid="76123" size="small"]

Mohlo by vás zajímat