Richard Strauss a Hugo von Hofmannsthal vytvořili na přelomu devatenáctého a dvacátého století jednu z nejkreativnějších dvojic skladatel – libretista. Společně dokázali operní svět, který už začal být přesycený zkostnatělou grande opera osvěžit novými nápady a přístupy. Ariadna na Naxu, i přes poněkud náročnější genezi, představuje výbornou ukázku těchto proměn stylu.
První verzi své opery dokončil Richard Strauss, který už měl v té době za sebou svá stěžejní díla Salome a Růžový kavalír, v roce 1912. Původně ji autor skládal jako třicetiminutové hudební doplnění Hofmannsthalovy adaptace Moliérovy komedie Měšťák šlechticem. Nakonec ale operní kus zabral minut devadesát a hrál se až po skončení samotné hry. Celý večer tak trval dohromady šest hodin, což se nesetkalo s velkým pochopením publika. Obzvláště toho operního, které odmítalo čekat, až klasická divadelní hra skončí. Navíc se vyjevila i produkční náročnost, kdy byla potřeba dva různé herecké ansámbly.
Po prvotním odmítnutí nakonec Strauss, na Hofmannsthalův návrh, celý koncept upravil a opeře předsadil prolog, který zdůvodňuje, proč se v opeře potkávají vysoké i nízké umění, prvky komické i tragické: Na šlechtický dvůr jsou pozvány dvě operní společnosti, aby zde vystoupily, jenže z důvodu omezeného času jsou nuceny hrát najednou. Tvůrci tak zde využili koncept divadla na divadle, přesněji opery v opeře, kdy se v Prologu oba soubory setkávají a připravují, aby v druhé polovině hrály operu samotnou.
V hlavní roli primadony/Ariadny se poprvé v rámci přímých přenosů z newyorského operního svatostánku představí sopranistka Lisa Davidsen, pro niž je řecká mytologická hrdinka jednou z nejvýraznějších rolí její kariéry. V roli skladatelky této „opery na opeře“ září mezosopranistka Isabel Leonard, sestavu doplňují Brenda Rae jako Zerbinetta, Brandon Jovanovich jako Bakchus a Sean Michael Plumb coby Harlekýn. Představení diriguje Marek Janowski.
Přímý přenos z New Yorku je naplánován na 12. března 2022. Operní přenosy do kin uvádí společnost Aerofilms.
