Za jednoho z nejvýznamnějších hudebních skladatelů dvacátého století je pokládán Sergej Prokofjev, který zemřel před pětašedesáti lety, 5. března 1953. K jeho nejznámějším kompozicím patří pět klavírních koncertů, devět klavírních sonát a sedm symfonií. Proslul též jako dirigent a brilantní klavírista, jeho dílo čítá na sto padesát opusů, mezi nimiž jsou i opery, balety, orchestrální tvorba a filmová hudba.
Rodáka ze Soncovky v Doněcké oblasti na Ukrajině pokládali za zázračné dítě, první klavírní skladbu složil již v pěti letech. Ve třinácti se nechal zapsat na konzervatoř v Petrohradě a nedlouho poté překvapil publikum svými nevšedními skladbami. Po vypuknutí bolševické revoluce v roce 1917 si jako skladatel a klavírista našel angažmá nejprve v USA a posléze ve Francii. Kvůli stesku po rodné vlasti se však v roce 1936 definitivně vrátil do Sovětského svazu.
V Moskvě byl vřele přijat a v relativním pohodlí mohl dále skládat hudbu, mimo jiné k legendárním filmům Sergeje Ejzenštejna Alexandr Něvský a Ivan Hrozný.
V roce 1948 byl ale označen za dekadentního a buržoazního skladatele a mnohá jeho díla byla v Sovětském svazu zakázána. Jeho žena byla navíc obviněna ze špionáže, zatčena a uvězněna v gulagu, odkud se vrátila až tři roky po Prokofjevově smrti.
