Ptáčníci Floriana Leopolda Gassmanna ve Vídni

  1. 1
  2. 2

Lovce ptáků dnes staví ochránci zvířat na pranýř a zákony lov (často marně) zakazují, ale kdysi bylo ptáčnictví rozšířeným povoláním, ať už se opeřenci lovili pro labužníky, pro ozdobu domácností a potěšení, nebo pro atrakci – mluvící kavky, špačci a papoušci, kteří také losovali osudy, patřili k poutím a jarmarkům. Ani na divadle není ptactvo ničím výjimečným, už pro blízkost ptačího hlasu a podstaty hudby samotné, ale existují i jiné vazby. Pro Aristofana byla ptačí říše prostředkem satiry na uspořádání lidské společnosti a ne nadarmo si jeho Ornithes zvolil skladatel Walter Braunfels jako předlohu k opeře, kterou psal během první světové války. Ptáci v hudebních dílech promlouvají lidskou řečí a zvěstují dobré či špatné zprávy (Lesní pták v Siegfriedovi, Sokol v Ženě beze stínu, Holubice v Písních z Gurre) a ubohá Ninetta v Rossiniho opeře by byla málem popravena, kdyby se ta pravá „gazza ladra“ včas neodhalila. Proč je Adam v operetě Carla Zellera právě ptáčník (který dal dílu také název) je vysvětlitelné prostředím a souvislostmi, v nichž se děj odehrává. Adam je původem z Tyrol a tamní ptáčníci, zaštítění výnosem Rudolfa II., měli cechovní organizaci, dodávali ptactvo do Vídně a jejich každoroční cesty byly provázeny řadou pověr a obyčejů. Zellerův „ptáčník“ ovšem není lovec ptáků (Vogelfänger), nýbrž obchodník s ptactvem (Vogelhändler) – tehdy už vládlo jasné profesní dělení. Nejslavnějším ptáčníkem v hudebně-divadelním světě byl, je a zřejmě zůstane Schikanederův a Mozartův Papageno, ale několik dalších představitelů ptáčnického řemesla v dějinách umění jen potvrzuje, že se v minulosti nejednalo o nic výjimečného.

Třetí opera (a první buffa) rodáka ze severočeského Mostu Floriana Leopolda Gassmanna Gli uccellatori (Ptáčníci) byla poprvé uvedena v karnevalové sezoně 1758/1759 v benátském divadle San Moisè. Carlo Goldoni postavil libreto hned na třech ptáčnících. Cecco, Pierotto a Toniolo ovšem neloví jen ptáčky, především mají spadeno na hezká děvčata. Ta jsou však v ději jen dvě (Roccolina a Mariannina), čímž je dáno, že nutně vzniknou vzájemná podezření ze žárlivosti a budou se snovat intriky. A aby to nebylo tak jednoduché, je zde ještě šlechtický pár markýze Riccarda a komtesy Armelindy. Divákovi je sice od začátku jasné, že ke stavovskému spojení nakonec dojde, ale pro větší zamotanost příběhu a povzbuzení zvědavosti (jak jen se z toho teď autor vymotá) se komtesa také přechodně zamiluje do ptáčníka Cecca, žárlivý Riccardo chce dát nic netušícího soka zabít a Roccolina a Mariannina – shodou okolností je objektem jejich zájmu rovněž Cecco – vystupují nejen jako sokyně, ale také jako falešný soudce a notář. Goldoni využil běžné prostředky žánru, jako jsou převleky, nedorozumění všeho druhu a falešná obvinění, aby v závěrečném finále stály na scéně tři šťastné páry. Pierotto tentokrát vyšel naprázdno, ale očividně z toho není nijak nešťastný, a dokonce může být rád, že to dopadlo takhle (viz dále).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gassmann: Gli uccellatori (Wiener Kammeroper Vídeň)

[yasr_visitor_votes postid="158923" size="small"]

Mohlo by vás zajímat