Když vaří múzy – nová kniha, mapující svět klasické hudby skrze výrazné interprety, jejich vzpomínky a v neposlední řadě i vztah k vaření a jídlu jako takovému. Její autorka, Jitka Novotná, přibližuje jednotlivé protagonisty v miniseriálu, určeném pro naše Kuloáry.
***
Svými výkony na pódiu ve mně tato pěvkyně nejednou zanechala dojem křehké princezny (kterou ovšem „nepoloží“ sebenáročnější pěvecký part) – i proto jsem takřka bez mrknutí oka vyslechla historku, kterak obědvala s královnou z Bhútánu. Vedle ní ovšem došlo také na příběhy, které jsem přijímala se špatně skrývaným údivem (ostatně, proč ho skrývat, když kráčel ruku v ruce s vřelými sympatiemi). Třeba ten o babičce a dědovi, kteří si pěkných pár let poseděli v base…
Prarodiče byli sedláci, a když po nástupu komunistů odmítli vstoupit do družstva, dočkali se nejprve vysídlení, později dokonce vězení a dědeček návdavkem dřiny v uranových dolech. Babička se coby skvělá kuchařka dostala k vaření i za mřížemi. V elitní společnosti panských hospodyň a grófských kuchařek se naučila skvělé recepty, zejména famózní dorty, řezy nebo rohlíčky.
Simona ráda připravuje dezerty s jablky. O maminčin závin z kynutého těsta, kde makové či ořechové náplně bývá tradičně víc než těsta, se zatím pokouší marně. Chybí jí dostatečná síla v rukou, aby dokázala těsto uhníst tak, až bude probublávat. 
Vaří sice nárazově, ale zajímavě, vynalézavě a s gustem. Často nakukuje do letitého zeleného sešitu, kam vepisuje recepty už od čtrnácti let. První podnět? Jistě, maminka, ale také časopis Burda, který byl zdrojem neotřelých nápadů módních i kulinářských.
Ve svém vaření dospěla od složitosti k jednoduchosti. Zatímco dříve její výtvory tak trochu připomínaly bájný dort pejska a kočičky, dnes se vrací k jasným, čistým, prostým chutím. A k tradičním rodinným pokrmům, ať už jsou to perkelt, halušky, guláš nebo řízek.
Simona považuje vaření do jisté míry také za výzvu, „hec“ – však také na počest svých hostů vyzkoušela nejeden nový recept. Jak říká, „možná jde o další druh jisté exhibice ve mně. Prostě se chci blýsknout!“ K jejím majstrštykům – a zároveň jistotám, které nezklamou – patří kapustnica. Aby tradiční slovenský pokrm náležitě vyzněl, musí se připravit alespoň s dvoudenním předstihem. Když pak v zimě přejde mrazem, je ideální stav zaručen.
Pochopitelně, že se s touto uznávanou a též v zahraničí velmi žádanou umělkyní vypravíme i do světa. Poutavé jsou například Simoniny postřehy a dojmy z pobytu v Buenos Aires nebo z předvánočního angažmá v Aténách. A jak že to bylo s královnou z malého království pod Himalájemi? K onomu pozoruhodnému setkání došlo po koncertu v Granadě, který dirigoval Christoph Eschenbach… Ale proč prozrazovat vše – historka je barvitě vylíčena v knize Když vaří múzy. Příjemné počtení!
www.kdyzvarimuzy.cz
Foto Andrea Filičková
