Simona Houda Šaturová trochu jinak

Když vaří múzy – nová kniha, mapující svět klasické hudby skrze výrazné interprety, jejich vzpomínky a v neposlední řadě i vztah k vaření a jídlu jako takovému. Její autorka, Jitka Novotná, přibližuje jednotlivé protagonisty v miniseriálu, určeném pro naše Kuloáry.
***

Svými výkony na pódiu ve mně tato pěvkyně nejednou zanechala dojem křehké princezny (kterou ovšem „nepoloží“ sebenáročnější pěvecký part) – i proto jsem takřka bez mrknutí oka vyslechla historku, kterak obědvala s královnou z Bhútánu. Vedle ní ovšem došlo také na příběhy, které jsem přijímala se špatně skrývaným údivem (ostatně, proč ho skrývat, když kráčel ruku v ruce s vřelými sympatiemi). Třeba ten o babičce a dědovi, kteří si pěkných pár let poseděli v base…Prarodiče byli sedláci, a když po nástupu komunistů odmítli vstoupit do družstva, dočkali se nejprve vysídlení, později dokonce vězení a dědeček návdavkem dřiny v uranových dolech. Babička se coby skvělá kuchařka dostala k vaření i za mřížemi. V elitní společnosti panských hospodyň a grófských kuchařek se naučila skvělé recepty, zejména famózní dorty, řezy nebo rohlíčky.

Simona ráda připravuje dezerty s jablky. O maminčin závin z kynutého těsta, kde makové či ořechové náplně bývá tradičně víc než těsta, se zatím pokouší marně. Chybí jí dostatečná síla v rukou, aby dokázala těsto uhníst tak, až bude probublávat. Vaří sice nárazově, ale zajímavě, vynalézavě a s gustem. Často nakukuje do letitého zeleného sešitu, kam vepisuje recepty už od čtrnácti let. První podnět? Jistě, maminka, ale také časopis Burda, který byl zdrojem neotřelých nápadů módních i kulinářských.

Ve svém vaření dospěla od složitosti k jednoduchosti. Zatímco dříve její výtvory tak trochu připomínaly bájný dort pejska a kočičky, dnes se vrací k jasným, čistým, prostým chutím. A k tradičním rodinným pokrmům, ať už jsou to perkelt, halušky, guláš nebo řízek.Simona považuje vaření do jisté míry také za výzvu, „hec“ – však také na počest svých hostů vyzkoušela nejeden nový recept. Jak říká, „možná jde o další druh jisté exhibice ve mně. Prostě se chci blýsknout!“ K jejím majstrštykům – a zároveň jistotám, které nezklamou – patří kapustnica. Aby tradiční slovenský pokrm náležitě vyzněl, musí se připravit alespoň s dvoudenním předstihem. Když pak v zimě přejde mrazem, je ideální stav zaručen.

Pochopitelně, že se s touto uznávanou a též v zahraničí velmi žádanou umělkyní vypravíme i do světa. Poutavé jsou například Simoniny postřehy a dojmy z pobytu v Buenos Aires nebo z předvánočního angažmá v Aténách. A jak že to bylo s královnou z malého království pod Himalájemi? K onomu pozoruhodnému setkání došlo po koncertu v Granadě, který dirigoval Christoph Eschenbach… Ale proč prozrazovat vše – historka je barvitě vylíčena v knize Když vaří múzy. Příjemné počtení!
www.kdyzvarimuzy.cz

Foto Andrea Filičková

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na