Ptali jste se: Jakub Hrůša

V našem volném cyklu přinášíme odpovědi dalšího umělce, kterému jste pokládali otázky přímo vy, čtenáři Opery Plus: jednoho z předních českých dirigentů mladé generace Jakuba Hrůši.
Pořád se nemůžu zorientovat v tom, proč nakonec sešlo z Vašeho angažmá v Kodani. Vždyť jste už měl v ruce jmenovací dekret, nebo ne? (Dan)

Děkuji za tuto otázku, Dane. Hlavním důvodem pro to, abych přijal nabídku šéfovství v Kodani, byla perspektiva uměleckého směřování divadla za vyšší kvalitou. Měl a chtěl jsem být hybatelem a garantem tohoto směřování. Abych jím ale mohl být, musel bych býval mít podpůrné spolupracovníky a dostatečný rozpočet, respektive takový, který by neohrožoval divadlo v jeho statu quo. Mým hlavním spolupracovníkem měl být britský režisér Keith Warner, nový intendant opery. Velice jsem si s ním porozuměl. Jak on, tak já jsme ale rychle zjistili, že organizační struktury domu, v čele s jeho ředitelem, nechtějí připustit jakoukoli podstatnější změnu, a podporují tak uvažování té části ansámblu, která v zásadě není ochotna na sobě nijak pracovat a jakkoli výrazněji se vyvíjet. Do této situace přišel razantní škrt dánské vlády, který by býval byl zvládnutelný, ale jedině tehdy, když by vedení divadla bylo projevilo flexibilitu a nelpělo pouze na zavedených schématech provozu. Keith Warner po několikaměsíčních urputných názorových bojích se svými nadřízenými seznal, že nemůže v divadle za daných okolností setrvat, protože nemá na dění tam vlastně vliv; jeho nadřízení mu doslova „házeli klacky pod nohy“. Já jsem pak podmínil své setrvání udržením Warnerovy osobnosti, neboť s jeho odchodem by principiálně zvítězila ta část divadla, s kterou jsem nemohl mít společnou řeč. Zprvu to vypadalo, že se všechny složky divadla vzepnou k Warnerově podpoře, začaly se sepisovat petice a probíhat mnohá jednání, ale nakonec zvítězily „staré pořádky“, především z obavy o ztrátu zaměstnání v případě „rebelů“ či kvůli nejrůznějším jiným druhům vyhrožování ze strany vedení. Výsledkem bylo, že jsme se dohodli na mém „nenastoupení do funkce“. Vlastně jsem je z vlastní vůle inicioval, poté co jsem zanalyzoval situaci. Měl jsem tak jako tak zahájit své šéfovství až na podzim 2013, takže tato dohoda přišla výrazně s předstihem před termínem zahájení mé práce tam. Pochopitelně mě to nejdřív mrzelo, dnes to však vnímám jako správný vývoj. Díky nenastoupení v Kodani se mi otevřela spousta jiných možností a perspektiv a mezinárodní umělecká obec mé rozhodnutí komentovala s respektem a podporou. To mi samozřejmě velice pomohlo.

Proč už nepokračuje Vaše spolupráce s Národním divadlem v Praze? Neprojevilo divadlo snad zájem? (Marie Faistová)

Vaše otázka je dobrá, paní Faistová – a má dvě odpovědi. Jedna rovina je mé zaneprázdnění (v operní oblasti výhradně v cizině), druhá to, co píšete: Nedohodli jsme se na žádné spolupráci, neboť ze strany divadla nepřišel impulz, abychom začali o další spolupráci vážně jednat.

1/ Říká se, že PKF v posledních letech tak trochu zlenivěla a také podražila. Jak to vidíte Vy? 2/ Kolik času v této sezoně PKF věnujete? 3/ Jak dlouho ještě chcete u PKF působit? Do té doby, než se naskytne něco „lepšího“, jako byla třeba Kodaň? (Václav Kostohryz, Praha)

Děkuji za Vaše otázky, pane Kostohryzi. 1/ Nevím, kdo „říká“, že PKF zlenivěla a podražila. Já vnímám činnost PKF jako pracovně vypjatou a většinu koncertů hranou s úžasným nasazením a nepolevující profesionalitou a zájmem o věc. Ekonomická situace, ve které pracujeme, je ovšem velice složitá a PKF musí v jejím rámci úspěšně fungovat. Je tedy možné, že její honoráře se v poslední době zvedly. Nevidím to sice jako dobré, ale ani hodné kritiky. Je to nevyhnutelné. 2/ PKF letos věnuji přibližně stejně času jako doposud: 7 koncertů v abonentní sezoně, vícero akcí u nás, pár turné v zahraničí. 3/ V PKF budu jako šéfdirigent působit do konce sezony 2014/15, na tom jsme dohodnuti. Jistě budu ale ze své strany chtít jednat o tom, abychom se s PKF poté nepřestali pravidelně umělecky setkávat.

Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor na počet orchestrů v Praze. Není jich vzhledem k tomu, jak jsou vytíženy a jaký je o ně zájem, přece jen příliš? (JS)

Děkuji Vám za otázku, ale přiznávám, že na ni neumím definitivně odpovědět. Počet orchestrů je jistě přímo úměrný politické a společenské vůli je podporovat. Ve světě lze vidět jak situaci, ve které má město srovnatelného významu podobně velký počet orchestrů, tak stav, kdy město podobné velikosti kulturně obhospodařuje orchestr jediný. Neexistuje objektivně správná odpověď. Dovolte mi ale říct toto: Že se otázka počtu orchestrů v poslední době trvale diskutuje, mi připadá přirozené a správné. Nejsem ovšem v žádném případě zastáncem jakýchkoli unáhlených řešení bez dobrého rozmyslu.

Dear Mr. Jakub, do You know for some auditions for tenors in Czech Republic and Slovakia? Thank You for responding! Greetings!! (Nenad Savic)
(Drahý Jakube, víte o nějakých možnostech předzpívání pro tenory v české republice a na Slovensku? Děkuji za odpověď a zdravím!)

Dear Mr Savic, I’m sure all existing theatres are available for such auditions if you contact them. All depends on a personal contact and its form, I suppose. Best wishes and greetings, too, Jakub.
(Vážený pane Saviči, jsem si jistý, že ve všech divadlech vás vyslechnou, pokud je budete kontaktovat. Samozřejmě to závisí na osobních kontaktech a formě oslovení. Tak držím palce a zdravím také.)

Jak vypadají Vaše další závazky v Glyndebourne? Děkuji a přeji hodně dalších úspěchů. (Marek Pechar)

Milý pane Pechare, nejsem si jist, jestli mohu prozrazovat, co ještě nebylo oficiálně oznámeno v tisku, ale mohu asi říct, že má spolupráce s Glyndebourne bude pokračovat, a to dokonce v podobě několika titulů. Začneme sezonami 2015 a 2016. Do (a také od) té doby budu pracovat v opeře v jiných zemích, konkrétně ve Francii (Paříži), Finsku (Helsinkách) a Německu (Frankfurtu).

Jak hodně býváte za hranicemi mimo domov? A jak to snášíte Vy a vaše rodina? (MD, Olomouc)

Dobrý den, nemám to přesně spočítané, ale je jisté, že většinu času trávím v zahraničí. Odhadem bych řekl tak dvě třetiny. Snáším to dobře a s povděkem, že mám tak krásnou práci. A pokud vím, moje rodina je za to také ráda. Samozřejmě cestujeme s manželkou často také společně (její profese to umožňuje), a když jsem v Čechách, uzpůsobuji si svůj program tak, abych se s naší rodinou viděl, jak to jen jde.

Dobrý den pane Hrůšo, můžete nám prozradit jména deseti současných dirigentů, které nejvíc uznáváte? A totéž prosím orchestry? (J. Havlík, Teplice)

Dobrý den, pane Havlíku! Nejsem obecně zastáncem takovýchto hodnocení, člověk bývá často velice překvapen, jak skvělé orchestry a skvělí dirigenti existují, aniž by o nich pořádně věděl… Nechci Vám ale uhýbat z otázky. Nevyhnu se ovšem výhradně osobní rovině odpovědi. (Neuvádím jména v pořadí podle kvality, nýbrž podle abecedy, a co mě zkrátka napadlo. Také neuvádím z taktu dirigenty a orchestry české.) * Claudio Abbado, John Eliot Gardiner, Bernard Haitink, Nikolaus Harnoncourt, Mariss Jansons, Paavo Järvi, Riccardo Muti, Simon Rattle, Franz Welser-Möst, David Zinman… * Berlínští filharmonikové, Budapešťský festivalový orchestr, Clevelandský orchestr, Mahlerův komorní orchestr, Orchestr Concertgebouw Amsterdam, Orchestr Philharmonia, Orchestr Tonhalle Curych, Sanfranciský symfonický orchestr, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Vídeňští filharmonikové…

Dobrý den, jaký je Váš největší hudební zážitek roku 2012? A jakou hudbu máte nejraději? (Eva P., Český Brod)

Milá Evo, pravděpodobně některé vlastní koncerty s orchestry, které mám rád: například Dvořákovo Stabat Mater s PKF, Dvořákova Rusalka v Glyndebourne či oba koncerty s „mým“ Tokijským metropolitním symfonickým orchestrem (zejména Bartókův Podivuhodný mandarín, Martinů Symfonické fantazie a Berliozova Fantastická symfonie). Ale mně se to dost překrývá, nerad upřednostňuji vzpomínání na minulé zážitky před prožíváním těch nynějších. Bylo jich mnoho. V posluchačské rovině v poslední době například recitál Vadima Repina v Tokiu. To byl od začátku do konce vybroušený klenot.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi a přejem úspěšný nový rok!

Vizitka:
Jakub Hrůša
Narozen v Brně v roce 1981. V červnu 2011 byl Jakub Hrůša označen britským časopisem Gramophone za jednoho z deseti mladých světových dirigentů, kteří mají před sebou hvězdnou budoucnost. Jakub Hrůša je šéfdirigentem Pražské komorní filharmonie, hudebním ředitelem Glyndebourne on Tour a hlavním hostujícím dirigentem Tokijského metropolitního symfonického orchestru.

Jakub Hrůša pravidelně vystoupuje s mnoha významnými evropskými orchestry: Philharmonia Orchestra v Londýně, Českou filharmonií, Orchestre philharmonique de Radio France, rozhlasovými symfoniky SWR Stuttgart, WDR Kolín nad Rýnem, NDR Hamburk, BBC Symphony Orchestra, Rotterdamskou filharmonií, Královskou vlámskou filharmonií a Finskými rozhlasovými symfoniky. V roce 2010 řídil Pražskou komorní filharmonii na zahajovacím koncertě Pražského jara, a stal se tak nejmladším dirigentem od roku 1949, jemuž byl svěřen tento úkol.

Jakub Hrůša poprvé debutoval v USA v roce 2009 a od té doby vystoupil s mnoha americkými orchestry mezi které patří The Cleveland Orchestra, Washington National Symphony, symfonické orchestry v Dallasu, v Houstonu, v Atlantě a v Seattlu a také Orchestr National Arts Centre v Ottawě. Od roku 2009 je rovněž častým hostem v Austrálii, kde v uplynulé sezoně řídil symfonické orchestry v Syndey a Melbourne. Pravidelně vystupuje v Asii, kde vedle koncertů s Tokijským metropolitním symfonickým orchestrem řídil v roce 2012 Pražskou komorní filharmonii na jejím významném turné po Japonsku. Jako hostující dirigent vystoupuje také s New Japan Philharmonic and Osaka Philharmonic, dále pak Hong Kong Philharmonic a v Koreji se Soulskou filharmonií.

Mezi významná hostování Jakuba Hrůši nadcházející koncertní sezony patří debut v Symfonickém orchestru Švédského rozhlasu, Symfonickém orchestru v Cincinnati a lisabonském Gulbenkian Orchestra, umělecká práce se Symfonickým orchestrem Berlínského rozhlasu a Lucemburskými symfoniky, hostování u Philharmonia Orchestra v Londýně a turné se Symfonickým orchestrem BBC do Ománu.

Jakub Hrůša se věnuje také opeře. V roce 2008 debutoval operou Carmen na prestižním jihoanglickém festivalu v Glyndebourne. Pro tento festival dále nastudoval Mozartova Dona Giovanniho (na Festivalu a Tour v roce 2010), Brittenovo Utahování šroubu (The Turn of the Screw na Festivalu v roce 2011) a Pucciniho Bohému (na Tour v roce 2011). V Královské dánské opeře nastudoval Musorgského operu Boris Godunov, v Opeře Hong Kong Massenetova Werthera a v pražském Národním divadle Dvořákovu Rusalku. V nadcházející sezoně ho čeká rovněž nastudování Dvořákovy Rusalky pro Glyndebourne on Tour.

Pod vedením Jakuba Hrůši vzniklo v poslední době šest nahrávek u společnosti Supraphon, mezi které patří i kritiky uznávaná živá nahrávka Smetanovy Mé vlasti s Pražskou komorní filharmonií, pořízená na zahajovacím koncertě Pražského jara v roce 2010. V témže roce Jakub Hrůša dále natočil společně s Českou filharmonií a houslistkou Nicolou Benedetti disk s houslovými koncerty Čajkovského a Brucha pro nahrávací společnost Universal.

Jakub Hrůša vystudoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze pod vedením Jiřího Bělohlávka. Od svého absolutoria v roce 2004 si doma i ve světě vybudoval silnou pozici a dirigoval všechny přední české orchestry. V roce 2000 se zúčastnil mezinárodní dirigentské soutěže Pražského jara, v níž získal čestné uznání poroty a další dvě ceny pro nejmladšího a nejúspěšnějšího českého kandidáta. Roku 2003 se stal laureátem mezinárodní soutěže dirigentů Lovro von Matačiće v chorvatském Záhřebu. V letech 2002–2005 byl asistentem šéfdirigentů České filharmonie Vladimira Ashkenazyho a Zdeňka Mácala. Od počátku sezony 2005-06 působil jako šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín a jako stálý dirigent Pražské komorní filharmonie a stal se asistentem šéfdirigenta Orchestre philharmonique de Radio France Myung-Whun Chunga. Jakub Hrůša je prezidentem společnosti International Martinů Circle.

www.jakubhrusa.com

Foto Petra Klačková