Ptali jste se: Marek Šedivý

Dirigent Marek Šedivý odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, máte za sebou mimo jiné roli asistenta dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company Toronto. Jak tuto zkušenost hodnotíte a do jaké míry je podle vás přenositelná do podmínek, které panují, pokud jde o operu v českých divadlech? (Honza B.)

Dobrý den, Honzo. Zkušenost v Canadian Opera Company v Torontu byla úžasná. Toto divadlo funguje na principu stagiony, takže po dobu mé přítomnosti se studovaly jen dvě opery, Tristan a Isolda a Mozartův Titus. Výhody stagionového systému jsou nesporné, všichni protagonisté se mohou soustředit jen na konkrétní tituly, čímž je zajištěna vysoká kvalita každého představení. Pokud bych měl najít jedno slovo, které by charakterizovalo tento operní dům, bude to profesionalita. Bylo pro mě úžasné sledovat, s jakou oddaností, spolehlivostí a radostí všichni pracovali na přípravě, ať už to byl tým obsluhující jevištní techniku přes korepetitory, sbor, orchestr a tak dále. Rád bych ale zmínil jednoho člověka, který na mě zapůsobil velmi intenzivně: Ben Heppner, představitel Tristana. Za svou dlouhou kariéru ho zpíval mnohokrát, například v nastudování Zubina Mehty či Jamese Levina. Je to fantastický člověk, velice skromný a pracovitý. Jeho Tristan byl skvostný a každé představení s ním bylo vrcholným uměleckým zážitkem. Jsem šťastný, že jsem ho mohl tolikrát slyšet a vidět. Co se týče druhé části vaší otázky, stagionové divadlo v našich podmínkách asi mít nemůžeme, nicméně profesionalitu a radost z tvůrčí práce ano. Jsem si vědom finančních limitů, které zde jsou, a naprosto chápu, že v takových podmínkách se pracuje hůře než v Torontu, na druhou stranu profesionalita a radost z práce jsou otázkou cti a ne peněz.

Jak jste se k vážné hudbě a k dirigování dostal a jaké máte profesní vzory? (Lexa)

Dobrý den, pane Lexo. Pocházím z hudebnické rodiny, takže má cesta byla vlastně jasná a přímočará. Nikdy jsem netoužil být ničím jiným než muzikantem a tento sen se mi zatím plní. Od malička jsem chodíval na koncerty České filharmonie, takže dirigování a symfonická hudba mě fascinovaly v podstatě už od dětství. Prakticky jsem začal dirigovat asi až ve dvaceti letech. Do té doby jsem studoval klavír a měl to štěstí (a stále mám), že jsem mohl hrát velké množství komorní hudby se skvělými hudebníky. Tyto zkušenosti mi dnes velice pomáhají při práci s orchestrem. K mým velkým hudebním vzorům patří zejména Daniel Barenboim. Fascinuje mě svými hudebními myšlenkami a vůbec jeho přístup k hudbě mě velmi oslovuje.

Jaké odlišnosti podle vás skýtají posty dirigentů u symfonického orchestru a v opeře? A co z toho je vám bližší? Děkuji předem za vaši odpověď. (Vacek)

Dobrý den, pane Vacku. Každý dirigent to určitě vnímá jinak, a proto budu mluvit sám za sebe a s ohledem na své dosavadní zkušenosti. Dirigování orchestru (respektive příprava programu symfonického koncertu) je pro mě náročnější, jelikož na takový koncert je zpravidla omezený počet zkoušek. Máte poměrně málo času na „sžití“ s orchestrem, a pokud studujete náročnější program, je toto omezení hned citelnější a někdy trochu stresující. V opeře je zase mnoho jiných aspektů, se kterými se musíte vyrovnávat. Na inscenaci pracuje mnoho tvůrčích lidí a nalézat shodu ve prospěch operního díla nemusí jít vždy hladce. Mně to ale přijde jako veliká výzva a pokládám to za něco úžasného. Dirigent má v tomto případě k dispozici řadu zkoušek, takže prostor pro docílení co nejvyšší kvality hudební složky je poměrně velký. Vyhovuje mi delší časový horizont, ve kterém se dílo studuje. Baví mě práce se zpěváky a užívám si už jen to kouzlo divadelního prostředí. Nicméně nic zásadně nepreferuji, baví mě hudba, a pokud to půjde, rád bych se v budoucnu věnoval oběma „dirigentským disciplínám“.

Dobrý den, jak se vám zamlouvá po režijní stránce nový pražský Macbeth a v čem vy sám vidíte odlišnost svého přístupu k partituře na rozdíl od Jiřího Štrunce? (HS)

Dobrý den, inscenace mi rozhodně nepřijde špatná, je v ní spousta zajímavých a pěkných momentů, které si užívám, ale jsou tam bohužel i místa, která mě neoslovují (například pojetí Bancovy árie ve druhém dějství, kdy výstup break dancerů narušuje dramaturgický význam celé scény). Nápad, kterým pan režisér Bancovu vraždu řeší, mi přijde dobrý, ale zpracování a zasazení do hudby už je bohužel slabší. Prázdná scéna mi nevadí, postavy tak mohou lépe vyniknout. Líbí se mi nápad s balvanem a kostýmy čarodějnic. 🙂 Jako druhý dirigent do důsledku respektuji nastudování pana dirigenta Štrunce. Nicméně Verdiho hudba je tak bohatá, že vždy když otevřu partituru, objevím něco nového, nějaké detaily, které je možné realizovat bez zkoušky přímo na představení, jelikož operní orchestr je velice pohotový a citlivý. Je pak pro mě velkou radostí, když se určité věci udělají pokaždé trochu jinak a užívám si tu čerstvost a svéráznost každého provedení.

Dobrý den přeji, na svých webových stránkách máte uveden poměrně rozsáhlý repertoár. Jaký repertoár je vám momentálně nejbližší? (Viktor, Plzeň)

Dobrý den, Viktore. Vždy je mi nejbližší to, čím se aktuálně zabývám. Ani nemám oblíbeného skladatele. Nebo je jich možná příliš. Snažím se poznávat co nejvíce hudby a to mě naplňuje. Ale je pravda, že se soustředím zejména na klasicko-romantický repertoár. Hudba devatenáctého a dvacátého století je mi nejbližší.Je všeobecně známou věcí, že velké české orchestry hned tak každého dirigenta „nevezmou“. Jaký je z pohledu mladého dirigenta recept na to tuto řekněme nedůvěru hráčů zlomit a získat si respekt? Zápasíte s tím hodně? Ať se vám daří! (Miloš B.)

Naštěstí jsem s tím nikdy moc zápasit nemusel. Jsem přesvědčený, že pokud je dirigent sám sebou, naprosto přirozený, respektuje každého hráče v orchestru a je maximálně připravený, není důvod dirigenta nepřijmout. Orchestr je skvělé zrcadlo. Pokud je něco špatně v orchestru, měl by dirigent nejdříve hledat chybu u sebe. Také se nebráním naslouchat hráčům v orchestrech, většinou jsou mnohem starší a nesrovnatelně zkušenější než já a jsem rád, že mi občas poradí.

Dobrý den, docela by mě zajímalo, jaký cítíte generační rozdíl mezi jednotlivými dirigentskými generacemi – generace Jiřího Bělohlávka a té vaší. V čem myslíte, že se výsledný dojem pro posluchače v sále liší? (JB, Praha)

Podle mě jsou tyto generační rozdíly dány zejména celoživotními zkušenostmi, které člověk nabývá postupně, ať už jde o hudbu nebo jakýkoliv jiný obor. Nejde tedy jen o hudební talent nebo komunikační schopnosti, ale taky o určitou zralost, kterou získává každý dirigent jinak rychle. A toto zrání samozřejmě mohou posluchači vnímat jako jistotu, nadhled, hudební suverenitu, preciznost, osobitost a další kvality, které se v průběhu života teprve formují. Ale je to samozřejmě individuální, každý dirigent projde jiným prostředím a jinou školou, spolupracuje s tělesy různé úrovně. Studenti dirigování potřebují ke svému růstu pracovat co nejvíce s orchestrem a to je v této době docela problém…

Dobrý den, v televizním pořadu Terra musica 2. června si pan Kofroň postěžoval, že okolo Státní opery nechodí žádní princové (kvalitní dirigenti), které by mohl orchestru dopřát. Vím, že jste nyní ve Státní opeře studoval Macbetha a orchestr i zpěváci byli s vaší prací velmi spokojeni. Pokud by vás označili za možného kandidáta na „prince”, jak byste s touto možností naložil, v jaké míře spolupráce (pokud by nabídka byla přijata) a s jakými představami? Přeji hodně úspěchů. (B. Borovský)

Dobrý den, pane Borovský a děkuji! Měl jsem velkou radost z toho, jak jsem byl orchestrem, sborem a vůbec celým týmem přijat. Moc si vážím toho, že mi Státní opera nabídla spolupráci na Macbethovi. To období, kdy se opera studovala, bylo skutečně krásné a docela se mi po tom stýská. Byl bych velice šťastný, pokud bych mohl se Státní operou znovu spolupracovat, samozřejmě bych neváhal, pokud by další nabídka přišla.

Které další opery byste měl chuť po Macbethovi dál zkusit? Jste již na něčem dalším v Národním divadle dohodnut? Držím vám palce! (Vladan)

Dobrý den, Vladane, děkuji! Moc rád bych svůj repertoár rozšířil o tituly Pucinniho, Verdiho, Richarda Strausse. Rád bych si také zadirigoval české opery, Smetanu, Dvořáka, Janáčka… V Národním divadle diriguji pouze Macbetha. V příští sezoně mě čeká spolupráce se Slezským divadlem v Opavě, kde budu nastudovávat Bizetovu Carmen v režii Lubora Cukra, na to se velice těším.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme vaše za odpovědi.

Vizitka:
Dirigent Marek Šedivý (1987) debutoval v roce 2009 na Chopinově festivalu v Mariánských lázních ještě v době studií na Pražské konzervatoři. Jako posluchač ve třídách Hynka Farkače, Miriam Němcové a Miroslava Košlera absolvoval v roce 2010 vystoupením v Rudolfinu, kde dirigoval Dvořákovu Symfonii č. 9 „Z Nového světa“ u příležitosti dvou stého výročí založení Pražské konzervatoře. Během studií se rovněž účastnil mistrovských kurzů například u Kennetha Kieslera (University of Michigan) či Vladimira Ponkina (Moskevská konzervatoř). V současné době studuje magisterský program v oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze. V České republice spolupracuje s řadou orchestrů (Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, PKF – Prague Philhamonia, Severočeská filharmonie Teplice, Jihočeská filharmonie České Budějovice a další) a vystupuje na hudebních festivalech (Mladá Praha, Dvořákova Praha a Pražské jaro, kde debutoval v květnu 2015 se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu). Vedle klasicko-romantického repertoáru se rád věnuje i soudobé hudbě, zejména současné generaci českých skladatelů (Jan Ryant-Dřízal, Martin Hybler, Jiří Kabát a další). Marek Šedivý je rovněž vyhledávaným klavírním partnerem. Hru na klavír studoval u Martina Ballýho a absolvoval řadu mistrovských kurzů doma i v zahraničí. Pravidelně vystupuje s houslistou Jakubem Fišerem; v roce 2012 vydali společné CD s houslovými sonátami Césara Francka, Clauda Debussyho a Francise Poulence. Mezi jeho další komorní partnery patří například houslista a violoncellista Josef a Petr Špačkovi, s nimiž v roce 2007 natáčel pro japonskou stanici NHK a následně absolvoval koncertní turné po Japonsku.

Marek Šedivý věnuje rovněž velkou pozornost operní a baletní hudbě doma (Ústí nad Labem, Teplice, Plzeň) i v zahraničí. V roce 2013 byl na doporučení Jiřího Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company v Torontu. Na festivalu Internationale Gluck Opern Festspiele 2014 v Norimberku uvedl balet Orpheus Igora Stravinského ve spolupráci se souborem Ballett Dortmund a PKF – Prague Philharmonia. V červnu 2015 debutoval v Opeře Národního divadla v Praze (Verdiho Macbeth ve Státní opeře).
(Zdroj: ND Praha)

www.mareksedivy.cz

Foto Ester Havlová