Až budu muset z toho krásného divadla odejít, bude to hrozný okamžik mého života

  1. 1
  2. 2

Patnáct let uplynulo od úmrtí mezzosopranistky Libuše Neubarthové 

Je to neuvěřitelné, ale je to již patnáct let, kdy opustila 7. července 2000 tento svět česká mezzosopranistka Libuše Neubarthová, dlouholetá sólistka opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Její dlouhá, čtyřicetiletá kariéra je obdivuhodná. Narozena 1926 v Plzni.

Libuše Neubarthová je typickou představitelkou velmi silné a početné generace, která vstupovala do uměleckého života operní sólistky v době poválečné. Učila se zpěvu soukromě, jako bylo tehdy ostatně časté. Byla žačkou legendárního šéfa plzeňské opery, dirigenta Antonína Bartáka (1886–1959), jenž proslul ve své době v Plzni vyhlášenou soukromou pěveckou školou. Mohl se vykázat velmi zajímavými výsledky, vedle mezzosopranistky Libuše Neubarthové to byla báječná sopranistka Blanka Vecková, operetní hvězda Marie Grafnetterová, tenorista Antonín Votava nebo basista Jaroslav Honzík.

Antonín Barták byl šéfem plzeňské opery v letech 1927–1948. Měl údajně pevnou ruku ve vedení sólistů na scéně. Právě Antonín Barták to byl, kdo vlastně odstartoval divadelní působení Libuše Neubarthové, když ji po čtyřletém pěveckém výcviku přijal roku 1944 do operního sboru s povinností malých sól. Sólistkou se ale stala až roku 1949, kdy již operu Divadla J. K. Tyla vedl zajímavý triumvirát František Belfín – Karel Berman – doktor Karel Vašata. Jmenoval ho tehdejší ředitel plzeňského divadla Zdeněk Hofbauer po odchodu Antonína Bartáka do penze. Umělkyně se o této době svých sólistických začátků hezky vyjádřila v knize Divadelní návraty Jiřího Šantory: „Byli jsme tehdy souborem, kde všichni byli stejně mladí, stejně chudí a nesmírně zapálení pro divadlo.”

Již v této éře, kdy František Belfín provedl mimo jiné Dvořákovu operu Čert a Káča, si Libuše Neubarthová mohla ověřit své charakterní a komediální dispozice v roli Káči. Dokonce si ji zahostovala v Národním divadle v Praze. V Plzni se představila jako Cherubín v Mozartově Figarově svatbě a poprvé si vyzkoušela Varvaru v Janáčkově Kátě Kabanové. Belfín systematicky začal pěstovat symfonické koncerty, v nichž Libuše Neubarthová zastala mnoho altových sólových partů ve vokálně-instrumentálních formách.

František Belfín odešel v roce 1955 jako šéf do Prahy k Filmovému symfonickému orchestru. Tím vyvstala potřeba změny ve vedení. Novým šéfem opery se stal Bohumír Liška, patrně nejvýraznější dirigentská osobnost v dosavadních poválečných dějinách plzeňské opery. V jeho éře se stala Libuše Neubarthová častou interpretkou moderních děl dvacátého století a českých novinek, které Liška velmi preferoval a uváděl. Ovšem za cenu často prázdného hlediště, musím spravedlivě dodat. Neboť šedesátá léta jsem již od dětských let uváděné opery v plzeňském divadle pilně sledoval. Plzeňská opera měla tehdy silné interní obsazení! Za šéfování Bohumíra Lišky byli například generačními kolegy Libuše Neubarthové v prvooborovém tenorovém oboru Oldřich Spisar, Miroslav Frydlewicz a Zdeněk Jankovský, všichni tři postupně přední sólisté Národního divadla v Praze. V altovém oboru se objevil mimořádný talent Věry Soukupové, na níž Liška postavil skvělou premiéru Bizetovy Carmen, kdy Libuše Neubarthová zpívala pochopitelně Mercedes. Alternovala ale s Věrou Soukupovou roli v Chivrije v premiéře Musorgského komické opery Soročinský jarmark. Shodou okolností vůbec první opery, kterou jsem live v divadle v Plzni viděl. Účinkovala v premiérách Enšpígla Otakara Jeremiáše, Tkalců Víta Nejedlého, Plamenech Jana Hanuše, Svítání nad vodami Ivo Jiráska, Verchovině Zdeňka Blažka, Hurníkově novince Dáma a lupiči, až po opravdu pro mne skutečně výrazná soudobá díla Jiřího Pauera Zuzana Vojířová či skvělá Krútňava Eugena Suchoně.Nelze opomenout ani československou premiéru díla Albert Herring Benjamina Brittena. Podmanivou premiérou byly zejména Zásnuby v klášteře Sergeje Prokofjeva. V obou těchto moderních operách našla plzeňská mezzosopranistka pěkné charakterní role. Nejvíce mi utkvěla v paměti z této doby v titulní postavě opery skladatele Rudolfa Karla Smrt kmotřička. Její scény s Tátou šumařem Jiřího Berdycha a Doktorem Miroslava Frydlewicze byly kouzelné. A jen tak matně mě napadá: Proč se tohle krásné Karlovo dílo nehraje? V téže době interpretovala ale také významnou titulní roli Thomasovy Mignon, Olgu i Chůvu v Čajkovského Eugenu Oněginovi, pannu Rózu ve Smetanově Tajemství, kterou si zazpívala později znovu v inscenacích v éře doktora Karla Vašaty.Velmi zdařilý a jevištně přirozený byl Niklas v Offenbachových Hoffmannových povídkách. Později vynikla opět v roli kalhotkového typu – Octaviána v Růžovém kavalíru Richarda Strausse. Výraznou se mi jevila rovněž její interpretace Hraběnky v Čajkovského Pikové dámě.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na