Až fanatické zaujetí pro dílo. Dirigent Zdeněk Košler v Olomouci a v Ostravě

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Letošní rok je velmi bohatý na jubilea významných dirigentských osobností. Před nedávnem jsme si připomenuli padesáté výročí úmrtí Iši Krejčího a 25. března by oslavil devadesáté narozeniny jeho nástupce v šéfovské funkci v olomouckém divadle Zdeněk Košler, který nás příliš předčasně opustil 2. července 1995 ve věku pouhých sedmašedesáti let.
Zdeněk Košler (zdroj archiv NDM Ostrava / foto František Krasl)

Osobnosti české opery

O Zdeňkovi Košlerovi toho bylo v médiích napsáno relativně dost, ale měli bychom si jeho odkaz připomínat bezpochyby častěji. A neměli bychom zapomínat na ty periody v jeho životě, jež zůstávají běžnému milovníkovi vážné hudby a opery přece jenom trochu skryté. Mezi ně patří i osm let, které v období 1958–1966 Zdeněk Košler strávil na šéfovských pozicích v olomoucké a ostravské opeře. Těch roků bylo osm, i když v řadě běžně dostupných údajů včetně ambiciózního projektu Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně, jakým je Český hudební slovník osob a institucí, je uváděno pouze šest.

Když Zdeněk Košler přebíral ve svých třiceti letech klíče od šéfovské kanceláře v olomouckém divadle jako tehdy nejmladší operní šéf v Československu, měl už  za sebou velmi bohatou dirigentskou minulost, byť, a to je jeden z velkých paradoxů v dějinách české opery, svou první stabilní dirigentskou smlouvu obdržel až v Olomouci.

Měl sice tehdy na svém kontě už více jak tři stovky oddirigovaných představení na scénách Národního divadla, ale byl tam stále, jak to dokládají záznamy v pečlivě vedeném archívu naší první scény, zaměstnán jako korepetitor.

Zdeněk Košler (foto archiv)

Zopakujme si jen velmi stručně Košlerovu cestu k dirigentskému pultu. Do tajů hudby stejně jako do prvních kroků její profesionální interpretace zasvětil Zdeňka a jeho o tři roky mladšího bratra Miroslava, pozdějšího šéfa Českého pěveckého sboru, otec Václav, violista Orchestru Národního divadla. Mladý Zdeněk Košler prošel důkladným všestranným hudebním školením, přičemž o to dirigentské se postarali nejprve pedagog, jenž stál u počátků umělecké kariéry velké části našich dirigentů oněch let, Pavel Dědeček a poté na Akademii múzických umění Metod Doležil, Karel Ančerl a Robert Brock. Takto důkladně vybaven a připraven se stal ve svých dvaceti letech korepetitorem Opery Národního divadla. O tři roky později, 16. září 1951, vstoupil poprvé za dirigentský pult “zlaté kapličky” při repríze Lazebníka sevillského. O čtyři měsíce později poprvé dirigoval operu, kterou v jeho interpretaci poznaly tisíce diváků doma i v zahraničí a díky nahrávkám prakticky celý svět, Smetanovu Prodanou nevěstu.

Košlerova fenomenální paměť, díky které byl schopen dirigovat i ty nejnáročnější partitury zpaměti, ve spojení s jeho nesmírnou pracovitostí, cílevědomostí a zaujetím pro studované stejně jako s obrovskou erudicí způsobily, že záhy vyzrál ve skutečně mimořádnou dirigentskou osobnost.

A pak už šly večery (někdy také odpoledne) za dirigentským pultem rychle za sebou. Zdeněk Košler dirigoval desítky představení, vedle Prodanky to byly především Smetanovo Tajemství (toto dílo jej provázelo po celý život) a Čertova stěna, Fibichova Nevěsta messinská, Foersterova Eva a četné baletní inscenace (Asafjevova Bachčisarajská fontána, Čajkovského Šípková Růženka a Labutí jezero).

V dubnu 1958 absolvoval svou první premiéru jako tvůrce hudebního nastudování baletu Jana Hanuše Sůl nad zlato a o rok později následovala premiéra další. Šlo o hudebně mimořádně náročné dílo, Ogounovu jevištní verzi Beethovenova Promethea. A těsně před odchodem do Olomouce, v červenci 1958, měla premiéru nová inscenace Prodané nevěsty, jejímiž autory byli dirigent Zdeněk Košler a režisér Václav Kašlík. Inscenace byla poté čtyřikrát uvedena na scéně bruselského Théâtre Royal de la Monnaie. Předtím už ale Zdeněk Košler dirigoval jedno představení Prodané nevěsty při zájezdu do Moskvy, na němž působil ve funkci korepetitora.

Mezitím si “odskočil” v roce 1956 do Besançonu, kde zvítězil v prestižní dirigentské soutěži věnované interpretaci francouzské hudby. Když se tedy v roce 1958 ředitel olomouckého divadla Svatozar Vítek rozhodl Zdeňka Košlera angažovat do vedoucí funkce v opeře, velmi dobře věděl, co činí.

Tři šéfové opery pohromadě: Zdeněk Košler, Karel Nedbal a Iša Krejčí (zdroj archiv Moravského divadla Olomouc)

Dovolte mi krátkou odbočku a zastavení u pozoruhodné osobnosti ředitele Vítka, jenž za dvě desítky let, které řídil olomoucké divadlo, přivedl všechny čtyři soubory divadla na nebývalou úroveň. Byl typem moderního manažera ve všech směrech. I když sám nebyl aktivní kumštýř, divadlo miloval a perfektně mu rozuměl. Olomoučtí partajní bossové, známí v té době svou rigiditou a mnohdy přímo stupidností, se jej zbavili tím, že ho poslali do důchodu. V den svých šedesátých narozenin setrval Svetozar Vítek v divadle do konce představení, poté se rozloučil a nočním rychlíkem odjel do Prahy, kde poté po řadu let vychovával na Divadelní fakultě Akademie múzických umění kvalitní dorost pro vedoucí funkce v divadlech a kulturních zařízeních.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na