Zapomenuté knižní poklady. Jiří Berkovec: Slavný ouřad učitelský. Kapitoly o kantorech a jejich hudbě

  1. 1
  2. 2
Ve středu 28. března si připomeneme den narození „učitele národů“ Jana Ámose Komenského. U nás v České republice je tento den tradičně svátkem všech učitelů. A právě učitelům – kantorům a jejich hudbě vzdal svou knihou hold autor dnešního „knižního pokladu“ Jiří Berkovec.
Jakub Jan Ryba – fiktivní portrét (zdroj commons.wikimedia.org)

„Česká krajina zplodila mnoho znamenitých hudebníků. Kde a u koho byli vzděláváni tito výborníci? Kdež jinde než ve venkovských školách. Venkovští učitelové, kteří již zdávna v Čechách i k tomu zavázáni byli, aby v kostelích kantorovali, obvykle vyučují mládež mimo literární umění i zpěvu a instrumentální muzice,“ napsal Jakub Jan Ryba, který ostatně sám do řad kantorů patřil.

I světoběžník Charles Burney se ve svém Hudebním cestopise 18. věku zmiňuje o českých školách:

„Často jsem slýchával, že jsou Češi nejhudebnější národ v Německu, ne-li v celé Evropě, a jeden slavný německý skladatel, který je v současné době v Londýně, mě ujistil, že kdyby měli stejné výhody, jako mají Italové, jistě by je předstihli… Procestoval jsem celé království české od jihu až k severu; a poněvadž jsem pečlivě sledoval, jak se prostý člověk učí hudbě, shledal jsem posléze, že nejenom v každém větším městě, ale také ve všech vesničkách, kde je jen triviální škola, učí se chlapci i děvčata hudbě.“

Charles Burney – 1781 (zdroj commons.wikimedia.org/Joshua Reynolds)

Soudilo se tedy, že na tradované muzikálnosti Čechů i na pověstné kvalitě českých muzikantů mají největší zásluhy učitelé, působící na tehdejších základních školách. Tito kantoři totiž bývali zhusta velmi zdatní hudebníci, kteří dovedli nejen zpívat a hrát na několik hudebních nástrojů, ale často také komponovali a leckteří dovedli dokonce vyrábět své instrumenty (ono jim někdy ani nic jiného nezbývalo…), a „hudební výchově“ se ve školách věnovalo nemálo času.

Téma kantorů a „kantorské hudby“ zaujalo muzikologa Jiřího Berkovce natolik, že mu věnoval několik knih. Publikace Slavný ouřad učitelský byla poslední z nich. Vydal ji Městský úřad Příbram v roce 2001, ilustrace v knize pocházejí z dílny výtvarníka a spisovatele Jana Čáky. Dříve, než ji otevřeme, povězme si v krátkosti o jejím autorovi.

Muzikolog a skladatel Jiří Berkovec (1922–2008) vystudoval pražskou konzervatoř a hudební vědu a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté působil v Československém rozhlasu, v hudebním vydavatelství Supraphon, v Divadelním ústavu a krátce v Muzeu české hudby. Zabýval se životem a dílem předních českých skladatelů – například se podílel na přípravě souborné edice tvorby Antonína Dvořáka, o němž vydal dvě monografie, vypracoval tematický katalog skladeb Bedřicha Smetany. Psal také studie, povídky a fejetony (Hry s tóny, V hudbě život Čechů, Akce lyra, Chvála hudby). Mnoho let se věnoval výzkumu hudební činnosti českých kantorů – dílčí výsledky své práce publikoval v odborném tisku a v edicích kantorských kompozic; na toto téma mu také vyšly knihy České pastorely a Jakub Jan Ryba. My jsme se v našem seriálu s Jiřím Berkovcem už jednou setkali – listovali jsme v jeho knize o královně cembala Zuzaně Růžičkové (můžete si přečíst zde).

V knize Slavný ouřad učitelský najdeme kromě profilů slavných kantorů (například Tomáš Norbert Koutník, Václav Jan Kopřiva, Viktorin Ignác Brixi, Karel Loos, Jan Josef Dusík, Ferdinand a František Doubravský, Jakub Jan Ryba, Věnceslav Metelka, František Matěj Hilmar a další) i ukázky textů kantorských zpěvoher, dozvíme se, jak to chodívalo ve školách, jak fungovaly kantorské kapely, jak probíhala hudebně vzdělávací, výkonná a tvůrčí činnost kantorů, můžeme si přečíst i dobové texty z novin a literární ohlasy…

Obecní škola – ilustrační foto (zdroj prepychy.cz)

A teď už nás čekají ukázky…

 

Jací byli čeští hudební kantoři? Všestranní umělci…

„Venkovští kantoři byli především praktičtí hudebníci. Zpívali od útlého dětství, stávali se vokalisty, po mutaci často vystupovali ve sboru i sólově. Dovedli si proto poradit s pěveckou výchovou mládeže.

Obvykle ovládali několik hudebních nástrojů a vyznali se aspoň částečně ve hře na některé jiné. Existuje o tom dostatek zpráv. Jen málo je však známo, jak si učitelé a pomocníci nástroje obstarávali.

Vzhledem k jejich poznaným schopnostem by se dalo předpokládat, že si některé instrumenty pořizovali sami. Lze to doložit v první polovině devatenáctého století.

O Jakubu Pavlů z obce Javorek na Novoměstecku víme sice jen, že vyráběl nástroje blíže nezjištěné, zato známý pasecký Věnceslav Metelka, vyučený truhlář a nástrojař, stavěl housle, violoncella, violony i kytary, Emanuel Faulhaber klarinety a klavíry.“

 

I učitelští pomocníci museli mít hudební vzdělání

„Tak František Šebesta uvedl v suplice obecní radě ve Velvarech, že umí zpívat, hrát na housle, violu, violoncello, trubku, lesní roh a že se dá též upotřebit při vyučování triviu.“

 

Hudební výchova dostávala více prostoru než dnes, jak je patrné třeba z instrukcí hraběte Františka Karla Sweertse-Sporcka pro kantora v Lysé nad Labem:

„Od sedmi do devíti budou žáci počítat, pak půjdou na mši; po ní následuje hodina psaní. Od jedenácti do dvanácti hodin nechť se starší žáci učí hrát na rozličné hudební nástroje. […] Hudbě, která je krásným doplňkem obecného vzdělání, musí učitelé věnovat veškerou péči.“

 

Zlobení se nevyplácelo…

„I za nepatrné prohřešky dostávali žáci pravítkem přes prsty (říkali tomu štiplavému nadělení bůhvíproč polák); při větších kázeňských poklescích docházelo k výplatě lískovkou nebo metlou spařenou v horké vodě; nenapravitelní provinilci museli dlouho klečet na ostrých hranách polen.

Vyskytovaly se tresty, které se sice obešly bez tělesné úhony, byly však neméně ponižující. Pražský lékař Jan Theobald Held zažil takové případy v rodných Třebechovicích koncem 18. století: Na žáka stojícího před lavicemi se slaměnou oslovskou korunou na hlavě pokřikovala celá třída ‚Vosel ušatej, chlupatej, hloupej, nanicovatej‘ a tak dále až po nadávky nejpotupnější: ‚Prkennej Mojžíš!‘“

 

Učitelé se museli hodně ohánět, aby uživili rodinu

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář