Ptali jste se: Marko Ivanović

Šéfdirigent Janáčkovy opery v Brně odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, rozmýšlel jste se dlouho nad tím, zda do Brna jako šéfdirigent Janáčkovy opery nastoupit? V jaké kondici jste orchestr našel, co si na něm nejvíc ceníte a na čem je podle vás nutno naopak zapracovat? Děkuji za odpověď. (Josef Souček)

Dobrý den. Nerozmýšlel jsem se příliš dlouho. Jedná se o prestižní českou operní scénu s bohatou tradicí, měl jsem nastoupit jako součást zajímavého a kreativního týmu (Glaser, Heřman), a navíc – po pětiletém působení u Komorní filharmonie Pardubice jsem se už těšil na změnu a na nové výzvy. Pokud jde o orchestr Národního divadla v Brně, ten je momentálně dost mladý a překvapivě kvalitní, zvlášť pokud jde o smyčcové nástroje. To, čím Janáčkova opera v předešlých letech trpěla především, byl nedostatek kontinuity – rychlé změny na vedoucích pozicích (včetně té šéfdirigentské) bývají nezdravé a neperspektivní a dovedou atmosféru v tělese značně otrávit. Vypadá to, že tentokrát se situaci v divadle podařilo konečně uklidnit, a tak si teď s orchestrem na sebe zvykáme, poznáváme se a věřím, že pravidelnou společnou prací budeme moci stavět na jeho již etablovaných kvalitativních předpokladech.

Ze soudobých českých oper, které se v poslední době hrály, má vaše opera Čarokraj to specifikum, že si získala poměrně široký divácký ohlas (o čemž svědčí i její plánované opětovné uvedení v Národním divadle Praha v červnu příštího roku). Čím si tuto skutečnost vysvětlujete? Je to dáno v zásadě pohádkovým námětem díla, nebo tím, že vaše soudobá hudba je dnešnímu divákovi přístupnější než hudba některých jiných českých autorů (například Březiny nebo Klusáka)? (Honza B.)

Myslím si, že jsme se především trefili do všeobecné poptávky po rodinných či dětských představeních. Nepochybně zafungovala i osvědčená značka Divadla bratří Formanů. Ale tak trochu neskromně musím s odstupem času konstatovat, že se nám ta inscenace prostě povedla 🙂 Že se nám všem (skladateli, režisérovi, scénografům,…) vyplatilo společně celý rok vybírat námět a pak ještě celý následující rok ladit a předělávat libreto. Ve výsledku se pak podařilo všechny hudebně-dramatické složky poskládat do téměř ideální rovnováhy. A o tom by opera měla být, že? 🙂

Dobrý den, můžete prosím popsat dlouhodobý dramaturgický plán brněnské opery? Nebo alespoň některé tituly, které se v následujících sezonách v Brně objeví? (AF)

Příští sezona (2016–2017) je již téměř hotova a začínáme uvažovat nad sezonou 2017–2018. Nerad bych prozrazoval příliš – k tomuto účelu jsme zavedli takzvaný preview-koncert, na kterém vždy začátkem kalendářního roku odtajníme celou příští sezonu i s hudebními ukázkami. Můžu jen říct, že se i nadále budeme snažit pokrýt sezonou co nejvíce různých stylů a období a zároveň zachovat tradici každoročního uvedení alespoň jednoho světového soudobého titulu, který v Čechách dosud nezazněl. A snad mě naše dramaturgyně Patricie Částková nezabije, když tak trochu prozradím, že si na své mimo jiné přijdou i milovníci Rossiniho nebo českých klasiků.Jak jste se zatím s orchestrem brněnské opery sžil a jak na sebe slyšíte? Co orchestru můžete sám nabídnout, jaké jsou vaše šéfovské povinnosti a kolik představení v sezoně zahrnuje váš dirigentský úvazek? (Václav V.)

Proces sžívání stále pokračuje a myslím, že si v tuto chvíli s většinou lidí v orchestru rozumím. Každé těleso má své silné i slabší stránky a já nejsem příznivcem unáhlených zásahů do zajetých mechanismů práce, dokud s nimi nejsem plně seznámen. Navíc, aby člověk dokázal orchestru vtisknout svou interpretační představu, je zapotřebí času. To je taky důvod, proč chci být především nyní, v počátku svého působení, co nejčastěji s orchestrem v kontaktu a proč mám například v této sezoně naplánovány tři premiéry, tři koncerty a více než třicet repríz a výchovných programů. Věřím, že kontinuální práce spolu s mou vášní pro edukaci a soudobou tvorbu posune zase orchestr o něco dál.

Za éry současného hudebního ředitele Národního divadla Praha Petra Kofroně je vidět podle mého názoru velmi chvályhodná snaha vedení Národního divadla prezentovat zde vedle klasického repertoáru ve větším měřítku i díla soudobá až velmi moderní (viz Březinův Toufar a Kučerova Rudá Marie). Jak tento posun v dramaturgii Národního divadla Praha hodnotíte? A myslíte si, že na scénu Národního divadla patří i takové „úlety“, jako je avizované oratorium Lost Objects? (Bezděkovský)

Oratorium Lost Objects neznám, takže nemohu soudit. Znám ovšem jeho autory, jimiž jsou členové respektovaného newyorského sdružení Bang On The Can, kteří mají za sebou řadu pozoruhodných scénicko-hudebních počinů. Nemyslím si, že každý milovník Verdiho bude jejich estetikou okouzlen, ovšem na druhou stranu lze očekávat, že naopak řada milovníků postminimalismu bude mít osypky z italského bel canta 🙂 Jsem zkrátka zastáncem názoru, že kvalitní hudebně-jevištní dílo na scénu Národního divadla patří, bez ohledu na styl či estetická východiska autorů, a že si své publikum najde. Tento názor ostatně razím i v Janáčkově opeře, která například letos uvede v české premiéře operu Powder Her Face britského skladatele Thomase Adése. Jedná se o skutečně velmi často a úspěšně inscenované dílo velmi úspěšného a skutečně světově uznávaného skladatele, které si přesto cestu na česká jeviště hledalo dlouhých patnáct let.

Dobrý den, máte nějaký svůj dirigentský vzor? Jaký je váš profesní sen? Jakou hudbu máte nejraději? Dočkáme se v Brně širšího smetanovského repertoáru? (Anna Venclovská, Brno)

Dobrý den. Velmi jsem vždycky vzhlížel ke jménům jako Bernstein, Mehta nebo Paavo Järvi, z českých pak především ke Karlu Ančerlovi anebo současněji k mému bývalému profesorovi Jiřímu Bělohlávkovi. Můj sen – napsat něco alespoň z poloviny tak krásného, jako je Dvořákova Rusalka. Jakou hudbu mám rád? Prakticky veškerou, pokud se mě nějak citově dotkne. Ale již dlouhodobě Bacha, Dvořáka, Mahlera, Janáčka, Stravinského, Schnittkeho, The Beatles, Moloko, Buty, Jananas,… A pokud jde o Smetanu, naprosto s vámi souhlasím – v Brně vůči němu máme dluh, který začínáme splácet, už v této sezoně jeho Hubičkou.Byli jsme na poslední premiéře Její pastorkyně v Janáčkově divadle, pamatujeme přitom dokonce dvě nastudování Františka Jílka, a při vší úctě k vám si myslíme, že na někdejší janáčkovské mistry typu pana Jílka, ale třeba též Bohumila Gregora a dalších prostě dnešní generace dirigentů nemá. Co o tom soudíte? Nebo se podle vás ke hraní Janáčka dnes přistupuje jinak? Děkujeme za vaši odpověď. (Bártovi, Brno)

Předpokládám, že máte na mysli asi šest let starou inscenaci v nastudování pana dirigenta Kyzlinka. Bohužel jsem ji neviděl, takže se k ní nemohu vyjádřit. Pan Kyzlink ovšem v současnosti patří mezi velké janáčkovské propagátory na světových jevištích. Celosvětový současný hlad po Janáčkovi ostatně nabízí příležitosti celé naší dirigentské generaci (Hrůša, Hanus, Netopil,…) takže vztah naší generace k tomuto českému géniovi tu nepochybně je. Na druhou stranu je pochopitelné, že jinak budu Janáčka číst já, jinak Jakub Hrůša a jinak třeba Jiří Bělohlávek. A to vůbec nemluvím o vámi zmíněných bardech, na jejichž interpretační tradici všichni stavíme nebo se vůči ní vymezujeme. Protože co naplat – Gregor i Jílek byly silné osobnosti s vyhraněným názorem na to, jak Janáčka hrát. Je proto pochopitelné, že pokud jste zvyklí na jejich nahrávky, bude vám jakákoliv jiná připadat nepatřičná. Ale asi máte pravdu v tom, že je Janáček dnes vnímán spíš jako expresionista než jako romantik, spíš jako divoch než jako uhlazený gentleman. Jedná se o dobový trend, který může klidně za pár let pominout. Takže jestli si počkáte 🙂

Dobrý den, počítáte s tím, že byste do Brna začali zvát k nastudování nových premiér některé významnější zahraniční dirigenty? Nebo alespoň přední dirigenty české? Určitě by to orchestru i zpěvákům velmi pomohlo. (VL, Brno)

No tak teď jsem tady já… 🙂 Ale vážně: už v této sezoně můžeme mezi námi přivítat experta na starou hudbu Václava Lukse, v jednání na sezony příští je i velmi významná osobnost české dirigentské školy, jejíž jméno dosud nesmím prozradit. Pokud jde o zahraniční hosty, uvítali bychom je velmi rádi, ale jsme finančně neuvěřitelně limitováni – výjimky v tuto chvíli můžeme dělat prakticky jen v rámci janáčkovského festivalu.

Dobrý den, můžete prozradit, jak na tom jsou hráči v orchestru Janáčkovy opery s platy? Děkuji. (Kysela)

Nejsem si jistý, zda smím být konkrétní, a proto nebudu. Ale po změně ve vedení města Brna a divadla jsou na tom lépe než předloni, ale hůře než třeba v Národním divadle v Praze – a abych byl ještě konkrétnější, stále se pohybujeme pod českým platovým průměrem, což je u vysokoškolsky kvalifikované profese skutečně ostudné.

Připravujete pro Brno nějakou svoji novou operu? Čarokraj se nám moc líbil, bylo to po hodně dlouhé době konečně něco dobrého pro dětské publikum. Zdravím Vás! (Alena Ševečková)

Děkuju za kompliment a jsem rád 🙂 O nové opeře s šéfem Jiřím Heřmanem pilně uvažujeme a usilovně vybíráme námět. Tentokrát bych však rád zvolil téma trochu vážnější.

Dobrý den, přimlouvám se za alespoň občasný návrat pana Tomáše Hanuse k dirigentskému pultu Janáčkovy opery. Určitě by to hodně návštěvníků a jistě i lidí v divadle přivítalo, jeho odchodu před časem dodnes lituji, je škoda takové lidi nechat odejít. Počítáte s ním alespoň jako s hostem? Přeji vám hodně zdaru. (Michal Zvonař)

Pana Hanuse si velmi vážím a byl bych stejně jako vy rád, kdyby do Brna opět zavítal. Stejně tak bychom rádi přitáhli i jiné současné „hvězdy“ mladší dirigentské generace, ale problémem jsou především peníze. Jen pro srovnání – sezonní rozpočet Janáčkovy opery je zhruba stejný jako rozpočet Národního divadla v Praze na jednu inscenaci. Dáváme tedy přednost domácím, to jest zaměstnaným dirigentům, přičemž máme štěstí na velmi kvalitní osobnosti, od emeritního šéfa pana Kyzlinka přes současného šéfa ostravské opery Kleckera až po nastupující generaci reprezentovanou pány Šnajdrem, Olosem či Kružíkem. Ale zpět k Tomáši Hanusovi – budeme velice rádi, pokud se nám ho podaří přivést zpět alespoň na některé z představení příštího janáčkovského festivalu.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

Vizitka:
Marko Ivanović se narodil roku 1976 v Praze. Vystudoval Pražskou konzervatoř a následně Akademii múzických umění v oborech skladba (profesor Václav Riedlbauch) a dirigování (profesor Radomil Eliška, Jiří Bělohlávek).V roce 2008 získal doktorský titul v oboru skladba a teorie skladby.

Je laureátem Mezinárodní soutěže mladých dirigentů Grzegorze Fitelberga v Katowicích (2003).

Spolupracuje s předními českými orchestry: Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Státní filharmonie Brno, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín a tak dále.

Je pravidelným hostem největších českých hudebních festivalů: Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Velikonoční festival duchovní hudby Brno a podobně.

K největším zahraničním úspěchům poslední doby patří uvedení brněnské verze Janáčkovy Jenůfy v opeře v Malmö ve Švédsku. Jako hostující dirigent navštěvuje dále i Německo, Polsko, Bosnu, Japonsko a další.

Je specialistou na soudobou hudbu a hudbu dvacátého století a je také jejím propagátorem. Kromě řady světových premiér (díla Michala Nejtka, Slavomíra Hořínky, Jiřího Kadeřábka, Miroslava Srnky) se zasloužil i o první česká uvedení mnoha klíčových děl světové soudobé literatury (Pašije Arvo Parta, Music for 18 musitians Steva Reicha a tak dále).

V uplynulých letech vydal dvě CD s Komorní filharmonií Pardubice (nakladatelství Arco Diva) a realizoval řadu nahrávek pro Český rozhlas. V současnosti natáčí se Symfonickým orchestrem českého rozhlasu komplet symfonií Miloslava Kabeláče (vydavatelství Supraphon).

V rámci České filharmonie založil (spolu s redaktorem Českého rozhlasu Petrem Kadlecem) divácky velmi úspěšnou edukativní koncertní řadu Čtyři kroky do nového světa, zaměřenou na studentské publikum. V projektu nyní pokračuje v organizaci Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.
Během svého angažmá v Národním divadle v Praze zde nastudoval mimo jiné českou premiéru opery Benjamina Brittena „Curlew River“. S pěvkyní Soňou Červenou spolupracoval na úspěšné politické opeře Aleše Březiny „Zítra se bude…“. Na slavné inscenaci Dobře placená procházka režiséra Miloše Formana se podílel nejen jako dirigent, ale také jako autor nové instrumentace. V roce 2012 zde už jako hostující dirigent uvedl svou vlastní operu Čarokraj.

Od roku 2009 byl šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice, 1. ledna 2015 se stal šéfdirigentem Janáčkovy opery Národního divadla v Brně.
(Zdroj: mivanovic.com)

Foto archiv Marka Ivanoviće