Ptali jste se: Olga Jelínková
Dobrý den, uslyšíme vás v Praze zpívat kromě Královny noci a Slavíka také nějaké další postavy? (Honza)
Nově budu vstupovat do inscenace Mozartova Únosu ze Serailu ve Stavovském divadle v dubnu a květnu příštího roku.
Dobrý den, paní Olgo, slyšela jsem vás v Praze, v kostele svaté Anny v provedení oratoria Svaté Heleny se souborem Václava Lukse. Váš výkon byl suverénní, citlivý, zasvěcený a velmi příjemný. Máte ráda (jste doma ve) “staré hudbě”? Čím pro vás je autentická interpretace? Přistupujete ke studiu “starých” rolí jinak? Děkuji za zážitek. (Helena Matyášová)
Děkuji za vaše krásné hodnocení – se “starou hudbou” se potkávám už od studií při interpretaci jednotlivých árií z barokních oper a oratorií, ale takovou “hloubkovou sondu” do tajů a úskalí barokní interpretace jsem zažila opravdu až ve spolupráci s Vaškem Luksem a Collegiem 1704. Práce na Myslivečkově Olympiádě loni v září pro mě byla objevováním nových hranic, po technické stránce se baroko musí zpívat trochu odlišným způsobem než bel canto nebo Verdi. Ač jsem koloraturní hlas, chvílemi jsem měla pocit, že ty nekonečné, závratně rychlé bravurní pasáže, v nichž se často nedá nadechnout, snad ani není možné zazpívat. Ale postupně jsem našla způsob, jak se s nimi vypořádat – neříkám, že dokonale – a když se mi pak podaří árii se všemi ozdobami a běhy zazpívat bez toho, že bych zkolabovala nedostatkem dechu, pociťuji až euforické stavy. Samozřejmě myšleno trochu s úsměvem, ale skutečně, barokní hudba má specifickou škálu emocí, které člověka dokážou naprosto pohltit. A Václav Luks i celé Collegium interpretují tuto hudbu zcela neodolatelně.
Prý jste v angažmá v Olomouci. Nemějte mně to za zlé, ale není vás tam škoda? (J. Burda)
Ano, v Olomouci jsem v angažmá první rok a zřejmě budu i nadále. Jestli je mě škoda pro Olomouc? Vzhledem k poctivé práci a výkonům některých mých tamních kolegů myslím, že ne. Každopádně, kontrakt z Covent Garden ještě nepřišel. Třeba bude pod stromečkem. 🙂
Olinko, máte nějaké pěvecké a osobní sny? Co je pro vás v životě nejdůležitější? (Radana)
Pěvecké sny mám, stejně jako osobní, ale protože jsem v tomto směru tak trochu pověrčivá, neříkám je nahlas. Jen se snažím přemýšlet tak, jako by se mi už plnily. A docela to funguje. Myslím, že správně nastavené vědomí, hodnoty a životní cíle jsou podstatné pro všechno, co v životě děláme. Ač se člověku někdy nedaří, má trápení a neúspěchy, přesto to, že se nevzdá svých hodnot a cílů, ho dřív nebo později zase vrátí na správnou cestu.
Dobrý den, ve vašem životopisu jsem se dočetl, že jste zpěv studovala u paní Denygrové a potom u pana Podskalského. Jak vám jako pedagogové vyhovovali? A není to ke škodě, učitele zpěvu střídat? V současné době vás někdo pedagogicky vede? Jaký hlasový rozsah máte? Přeji vám hodně zdaru a hodně pěkných příležitostí. (Václav Fuchs)
Studovala jsem u paní Denygrové a tak tomu je i teď. Našly jsme k sobě po pár letech po mém studiu na konzervatoři cestu zpět jak po pěvecké, tak po osobní stránce. Velice si jí vážím jako pedagožky, pěvkyně i silné, přímé osobnosti, která dokázala v životě ustát spoustu trápení a zůstat nezlomená. “Výlet” k panu Podskalskému vůbec nebyl ke škodě, jeho dechová technika je dokonalá, mnoho jsem se od něj naučila a potkala jsem v něm dalšího skvělého člověka a velkou osobnost, které si mohu vážit. Myslím, že je to právě naopak – nahlédnutí do jiné pěvecké “kuchyně” může být pouze ku prospěchu věci, když si člověk dokáže zachovat zdravý úsudek. Je třeba nikdy nepřestat poslouchat své tělo, které nám dává zcela jasné impulzy, co je dobře, a co už asi tak úplně dobře není. Nástroj si my pěvci nosíme v sobě, nemůžeme si pořídit jiný, a je třeba se tedy vyrovnat s tím, co nám bylo dáno, a přizpůsobit se tomu. Někdo má v krku stradivárky, které hrají samy, jiný obyčejné housličky, na něž se ale dá hrát taky krásně a s pokorou, ač na poslední židli v orchestru.
Dobrý den, jaké nové role a pro která divadla chystáte? Nebudete v Praze zpívat Gildu? (AV)
Gildu budu zpívat v Olomouci, v lednu máme premiéru. 🙂 Čeká mě již zmíněná Konstance, panna Serafínka a koncem roku opět Královna v nové inscenaci Flétny v Olomouci.
Dobrý den, paní Jelínková, moc jste se nám líbila ve Slavíkovi, kde jste pro nás byla doslova objevem. Jak dlouho jste se tu roli učila? Jak se vám zpívá? Je asi hodně těžká, že? Přejeme hodně dalších úspěchů a radosti! (Váchovi, Praha)
Slavík byla věc opravdu zapeklitá. Zatím nic jiného jsem se nemusela učit tak intenzivně. Denně jsem několikrát pokoušela svou hlasivkovou paměť, zda dokáže udržet na první pohled naprosto nerozluštitelné koloratury ve správné intonaci až do konce. Doteď se mi zdá, že je pouze věc náhody, jestli se do intonace “trefím”, a neskončím úplně někde jinde. Ale to je zřejmě jen má panika a obrovský respekt z tohoto náročného díla, protože hlasivky si skutečně po těch několika měsících tréninku pamatují, kudy kam, a i přesto, že orchestr leckdy není slyšet a hraje zdánlivě v naprosto jiné tónině, vždy jsme se prozatím sešli. A zaklepávám na dřevo!
Máte nějaké pěvecké vzory? Vysněné role? Divadla, kde byste si jednou chtěla zazpívat? (Janka)
Pěveckých vzorů nebo spíš inspirátorů bych našla několik, jmenovat můžu třeba dokonalou Natalii Dessay, Editu Gruberovou, Annu Netrebko, Mariellu Deviu, Mirellu Freni… Bylo by jich mnoho. Ráda bych si někdy zazpívala Straussovu Zerbinettu, Bernsteinovu Cunegondu, belcantové královny, Lakmé… A mnoho dalších rolí. Zazpívat si některou z nich třeba ve vídeňské Staatsoper by vůbec nebylo od věci. 🙂
Dobrý den, paní Jelínková, často vzpomínáme na vaši Olympii v Hoffmannových povídkách. Neuvidíme vás v Plzni v blízké době v nějakých dalších operách? (E. Fröhlichová)
Z Plzně v současné době bohužel nemám žádnou další nabídku.
Dobrý den, prozradíte něco o tom, jak jste se ke zpěvu dostala, a taky něco o svém soukromí? Jakou hudbu ráda posloucháte? (operák)
Zpívala jsem vždycky, ještě dřív, než jsem chodila, jak s oblibou říkají rodiče. Takže věc byla tak trochu od počátku daná, ač to vypadalo nejdříve na studium houslí na konzervatoři. Ovšem tréma, skoro až paralýza, kterou jsem s přibývajícími léty zažívala při hře na nástroj, mě přesvědčila o tom, že mám ambice směřovat opravdu raději jinam. Krom klasické hudby ráda poslouchám jazz, alternativní hudbu, mám ráda Dana Bártu, Vojtu Dyka, Radůzu, Baumaxu, Ivu Bittovou, Amy Winehouse, nakonec i v pop music se pro mě najdou objevy jako Adele, Ewa Farna…
O svém soukromí toho moc neprozradím, mám úžasnou osmiletou dcerku, která je muzikantka a tvořitelka, svébytného černého kocoura Vilemína a ráda cvičím jógu. 🙂
Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.
Vizitka:
Sopranistka Olga Jelínková (1978) absolvovala Pražskou konzervatoř u Antonie Denygrové (2002) a Hudební fakultu pražské AMU ve třídě Miloslava Podskalského (2009). Zúčastnila se rovněž interpretačních kurzů u Richarda Sigmunda v italském Meranu, mistrovských kurzů u Teresy Berganzy ve španělském Santanderu, jejichž součástí bylo koncertní turné po Španělsku a Francii, a mistrovských kurzů Petera Dvorského ve Znojmě a Piešťanech. V červnu 2011 se stala finalistkou pěvecké soutěže Concorso di canto lirico internazionale per cantanti lirici – Giacomo Puccini v italské Lucce a v listopadu 2011 získala 1. cenu na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech.
Ke svým úspěchům si může připsat mimo jiné i vítězství v soutěži Ad honorem Mozart na pražské Bertramce (2008) a na International Pustina Competition ve Žďáru nad Sázavou (2009). Jako Rosina (Rossini: Lazebník sevillský) se představila v Jihočeském divadle České Budějovice, Eurydiku (Offenbach: Orfeus v podsvětí) zpívala v Divadle J. K. Tyla v Plzni a v Městském divadle v Brně, Madam Herz (Mozart: Divadelní ředitel) v Městském divadle v Brně, Královnu noci (Peter Shaffer: Amadeus) ve Slezském divadle Opava, Adélu (J. Strauss: Netopýr) a Královnu noci (Mozart: Kouzelná flétna) v Národním divadle Brno, Gildu (Verdi: Rigoletto) a Aminu (Bellini: Náměsíčná) v libereckém Divadle F. X. Šaldy; za ztvárnění Aminy se dostala do širší nominace na Cenu Thálie 2010.
Se souborem Státní opery Praha vystoupila v červenci 2010 v roli Micaëly (Bizet: Carmen) v korejském Soulu. Od února 2012 vystupovala v roli Mozartovy Královny noci ve Státní opeře v Praze. Jako Belliniho Amina se představila také v polském Štětíně a v německém Ingolstadtu. Do svého repertoáru si koncem roku 2012 připsala titulní roli Donizettiho Lucie z Lammermooru a později Nanettu (Verdi: Falstaff), ve Slezském divadle Opava pak Despinu (Mozart: Così fan tutte).
Koncertně vystupuje s varhaníkem Alešem Bártou, se souborem Baroque Jazz Quintet pod vedením klavíristy Eduarda Spáčila a s Ensemble Martinů. Se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK se jako sólistka podílela na provedení Mahlerovy Symfonie č. 4 (2008) pod vedením dirigenta Jiřího Kouta a Stabat Mater F. Poulence (2013) pod taktovkou Serge Bauda. Jako sólistka vystupuje pravidelně se souborem Collegium českých filharmoniků, s nímž se mj. v roce 2005 podílela na natočení CD pro dánskou firmu Classico (árie A. Dvořáka, G. Verdiho a G. Pucciniho) a podnikla koncertní turné po Japonsku (2008). Pro Český rozhlas natočila mj. s violistkou Jitkou Hosprovou nový písňový cyklus Zdeňka Lukáše Quis? pro soprán a violu.
V roce 2011 nazpívala hlas hlavní hrdinky do filmu Jaroslava Brabce Aplaus. Autor hudby k tomuto filmu Jan Jirásek jí dedikoval svůj nový písňový cyklus Voice on Canvas, který spolu s klavíristou Martinem Levickým nahráli pro Český rozhlas. Její spolupráce s pražským Národním divadlem začala v r. 2014 rolí Mégacla (Mysliveček: L’Olimpiade) ve Stavovském divadle. Následovala Mozartova Královna noci a nově Slavík (Stravinskij: Le Rossignol) v historické budově v sezoně 2015/16. Od ledna 2015 je angažovaná v Moravském divadle Olomouc, kde se již jako domácí sólistka objevila poprvé v roli Lízy (Kálmán: Hraběnka Marica).
(Zdroj: narodni-divadlo.cz)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
