Ptali jste se: Petr Zuska

Šéf Baletu Národního divadla v Praze, tanečník a choreograf Petr Zuska odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, pane Zusko, ráda bych se zeptala, kdy se konečně zase objeví na programu balety Oskara Nedbala? Už léta se nehrají a přitom dřív bylo po každé plno. Moc mě mrzí, že na ně své vnuky nemůžu vzít, je to přece česká klasika. Zvlášť v Národním divadle by přece chybět neměly. Moc se za ně přimlouvám. (Dana M., Praha)

Já začnu tak trošku všeobecně. Vždycky je to o tom, že v podstatě každý z diváků někdy v historii něco viděl a líbilo se mu to. A nemusí to být ani nějaká vzdálená historie, může to být i střednědobá nebo krátkodobá historie. Takže část diváků se zkrátka dožaduje některých věcí, které jsme hráli jen třeba před pěti šesti lety a které už nehrajeme. Všeobecně vzato my nemůžeme hrát všechno, my musíme tvořit dál.. Co se týče přímo Oskara Nedbala… Já nevylučuji, že se třeba některý z jeho baletů někdy v budoucnosti objeví. Nicméně musím k tomu ještě dodat, že to nemohu slíbit. Ale co se týká konkrétně dětských představení, tak si myslím, že Balet Národního divadla jich má v současném repertoáru hodně. Ať už to je spousta představení Louskáčka v zimě, kterých hrajeme skutečně mnoho. Nebo Zlatovláska ve Stavovském divadle nebo v tuto chvíli Čarodějův učeň v Národním divadle nebo Šípková Růženka ve Státní opeře. Těch pohádek nebo inscenací, které jsou určeny pro ty nejmenší nebo pro větší děti, je skutečně hodně a je na nich rovněž úplně plno. Vezměte tedy vnuky na něco z této nabídky a jsem si jist, že se jim to bude líbit.

Dobrý den, jaký si myslíte, že jste šéf. V čem je vaše silná a naopak slabá stránka? (Viktor)

Je docela těžké na to odpovídat, protože si myslím, že by na to měli odpovídat jiní. Nevím, na kolik jsem schopný se sám posuzovat. Myslím si, že jsem vcelku dobrý šéf. Myslím, že určitý talent pro to mám.. Umím jednat s lidmi, jednám s nimi otevřeně a férově a to je asi ta přednost. Vím také, že disponuji určitým osobnostním charismatem (alespoň mnozí to tvrdí), což je pro práci šéfa rovněž velice důležité. A co je má slabost? Celých těch už jedenáct let vnitřně bojuji s konfliktními situacemi, kdy je třeba udělat nepříjemná rozhodnutí, bouchnout pěstí do stolu, říci ne a být nekompromisní. Mému naturelu to není přirozené, ale i to zvládám. Musím. Šéfování to s sebou přináší v hojné míře. Akorát to neprožívám lehce, což mi bere energii. To pochopitelně mluvím o věcech čistě souborových, tedy vnitřních, které se týkají maximálně 115 „mých“ lidí, a asi proto, že vím, jak tvrdě pracují. Pokud ovšem mému souboru a mně někdo zvenku ubližuje, nechová se k němu tak, jak by měl, a negativně tím ovlivňuje naši práci, pak dokážu být velice tvrdý a neberu si servítky, a to naprosto přirozeně. To jsou ale jen takové střípky. Šéfování je o mnoha a mnoha dalších věcech. Pokud chcete vědět, jaký jsem šéf, navštivte pár našich představení. To je asi to podstatné.

Dobrý den, byl jste se podívat na Světlaně Zakharové a Freidemannu Vogelovi? Jak se vám oba líbili? Moc děkuji za možnost, vidět je u nás v Praze. Jak vůbec dochází k pozvání a probíhá hostování takových baletních hvězd? Kým nás překvapíte příští rok? Přeji jen to dobré. (Dana)

No samozřejmě, to víte, že se mi Světlana Zakharová líbila, stejně jako i Friedemann Vogel. Friedemanna Vogela už jsme tady měli, ten už u nás hostoval před nějakým časem, dělal Lenského v Oněginovi. No a Světlanu Zakharovou jsem já osobně předtím ještě nikdy neviděl, takže si myslím, že to bylo velmi příjemné. Jak pro náš soubor, že mohl tancovat s takovými hvězdami, tak pro diváky, kteří si to vychutnali. Líbili se mi oba dva stejně. A jak dochází k takovému pozvání? Je pravda, že toto konkrétní hostování jsem neinicioval přímo já, participovaly na tom různé ruské instituce. Jinak tomu bylo s jinými předchozími hostováními, například když sem třeba jezdil Filip Barankiewicz – první sólista Stuttgartského baletu – jako stálý host do Oněgina, do Labutího jezera nebo ještě předtím do Zkrocení zlé ženy. To probíhalo samozřejmě přes moje osobní kontakty. Možná jste si všimli, že k tomu již nedochází, protože máme čím dál tím míň peněz. Takže to znamená, že ani gala představení už nemůžeme dělat, protože kdybychom je dělat chtěli, tak bychom nemohli uskutečnit jednu ze dvou nebo ze tří premiér. Ten finanční stav je velice vážný, takže vám ani nemůžu říct, koho vám představíme příští rok, protože nevíme, jestli vůbec budeme mít peníze na premiéry, které chystáme. Ano, velice tristní bilance.

Proč už v posledních letech není Balet Gala? Moc ráda jsem chodila. To mě strašně mrzí, že už se nekoná. Nebude ani příští rok? Děkuji. (Eva Klimtová)

Právě jsem na to odpověděl. Balet Gala jsme dělali téměř pravidelně, ale poslední byl tuším v roce 2008 nebo 2009. Od té doby začaly razantní škrty v našem rozpočtu a ty pokračují bohužel dál, takže je to tak, jak jsem odpovídal v té předchozí otázce. Samozřejmě když mám na miskách vah to, jestli udělám dvě premiéry, anebo jednu premiéru a gala, tak pochopitelně upřednostním svůj soubor a udělám premiéry dvě. Na gala prostě nejsou peníze. Je to špatně, ale je to tak.

Co si myslíte o tom, že lidi spoustu baleťáků považují za homosexuály? (Amande)

Já si o tom nemyslím nic. Nebudeme nic předstírat, balet je obor, ve kterém je počet homosexuálů vyšší než třeba u zedníků. Ale jsou i jiné profese, myslím si, že mezi umělci speciálně se homosexualita vyskytuje častěji. Já nevím, čím to je. A že si to lidi o tanečnících myslí, to je samozřejmě docela oprávněné, už z toho, co jsem řekl. Nicméně je špatné si myslet, že co tanečník, to homosexuál, to samozřejmě zdaleka tak není.

Dobrý den, slyšela jsem, že jste měli dávat Bajadéru a nakonec jste ji odložili. Proč? Jsem velice zklamaná. (Míša M., Praha)

To já také. No to je právě zase alfa a omega toho, o čem jsem mluvil. Bajadéru jsme odložili o pár měsíců. Hlavně ze zmíněných finančních důvodů. Víte, tady v Národním divadle je bohužel taková situace, když to nazvu symbolicky, Hlava 22. My sice plánujeme premiéry s dvouročním předstihem, někdy i s větším, protože provozně to jinak nejde, ale co budeme mít za peníze, se dozvíme za pět minut dvanáct. Takže to je trochu na hlavu postavené. Bohužel já s tím systémem v tuto chvíli nemůžu nic dělat. Nicméně Bajadéra bude, jen o pár měsíců později. Přispěl k tomu ještě jeden fakt: Bajadéra, jak víte, má být ve Státní opeře a z Ministerstva kultury došel najednou povel, že v létě bude probíhat velká rekonstrukce. Takže my bychom inscenaci nemohli ani odpremiérovat, ani reprízovat… A co se samozřejmě nakonec stalo? Velká rekonstrukce se opět nekoná. Jenomže pochopitelně v repertoáru se s tím už počítalo. No prostě je v téhle zemi velký nepořádek. A kultura a umění je obrazně řečeno na jejím chvostu.

Proč příští rok zase budete mít opět premiéru Romea a Julie? Vždyť nedávno byla premiéra Vámosovy inscenace, která nebyla vůbec špatná. Není to škoda? (Mirek Lesák)

Myslím si, že není škoda, když vzniká něco nového. Co se týká Vámosova Romea, já si ho velice vážím, také jsem to byl já, kdo ho sem přinesl na repertoár, ale hráli jsme tu inscenaci od roku 2006 do roku 2009 nebo dokonce 2010, což si myslím, že je docela slušná řádka let. A teď myslím nadešel čas tento titul uvést, protože Romeo a Julie je něco, co repertoáru vždy sluší.

Já jsem Romea a Julii chtěl dělat už velice dávno. Je to prostě jeden z baletních titulů, o kterém jsem věděl, že se do něj chci jednou pustit, a myslím si, že i pro diváky bude zajímavé, vidět to téma zase jednou nazřené úplně jiným způsobem. Jak stylově v rámci tancování, tak třeba v rámci celkového divadelního uchopení toho příběhu vůbec. Je to podobné jako s tím Oskarem Nedbalem v jedné z předchozích otázek. Když si vzpomenu na slavnou verzi Romea a Julie od Miroslava Kůry a Petra Weigla, která měla premiéru tuším v roce 1971, tak byla na tu dobu samozřejmě úžasná a stala se legendární. No a mezitím proběhly v Národním divadle další tři verze Romea a Julie. Musíme hledat nové cesty a k jednotlivým titulům přistupovat s novým tvůrčím potenciálem. To je alfa a omega divadla, balet nevyjímaje.

Neplánujete na příští či přespříští sezonu návrat baletu Oněgin? Moc mi na repertoáru chybí. (Kuba)

Bohužel, Oněgina už na repertoáru asi neuvidíte. Nám chybí také… Skončila nám práva, museli bychom zažádat o práva nová, což by nebylo zadarmo a v současné finanční situaci, kterou skloňuji asi po desáté, to není možné.

Dobrý den, kam zmizel ze souboru pan Kročil? Měla jsem ho moc ráda. (Petra)

Já jsem měl Ríšu také rád. Richard, myslím si, že to bylo v roce 2011, měl úraz. Dlouhodobě byl mimo, a to víc než půl roku. A něco mu zřejmě v té době proběhlo hlavou, takže se rozhodl, že s tancováním skončí a naloží dál se svým životem úplně jiným způsobem. Tak jsme se dohodli na ukončení pracovního poměru. Ten rok dostal ještě na rozloučenou cenu Thálie. No a teď se věnuje úplně jiné práci a s baletem už nemá nic společného.

Dobrý den, s kým se vám pracuje ze souboru nejlépe? (Petr)

To je hodně těžké, říct, s kým se mi pracuje nejlépe. Jsou samozřejmě lidé, kteří jsou na mě víc napojení, protože toho ode mne tancovali už víc. Nebo jsou někteří stylově univerzálnější, zkušenější, tak s těmi se mi pracuje vždycky líp než s těmi, kteří třeba toho za sebou tolik nemají. Ale hlavně se mi pracuje dobře s talentovanými a kreativními lidmi. A to nejen po technické stránce samotného tancování. Důležité je i to, pokud má tanečník v sobě nějaké charizma a dokáže přenášet věci přes rampu a taky pokud je na tom dobře herecky.

Jsem moc ráda, že se konečně za vašeho šéfování v Praze objevil Cranko, Forsythe, Ek. Co plánujete z podobných věcí dál? Děkuji. (Dana)

Pochopitelně mám i do budoucna se souborem a jeho repertoárem určité vize a plány, které jsou mezinárodního, až řekněme světového rozměru. A to jak v rámci klasiky, tak i současného tanečního divadla. Na příští tři sezony mám již naplánované či již předjednané věci s mnoha zajímavými tvůrci. „Největší“ jména z nich jsou jednak asi Jiří Kylián a Mats Ek (z těch, které naši diváci již znají) a z těch nových Ohad Naharin a Alexej Ratmanskij. Vše záleží na již mnohokrát výše zmíněných financích a také na tom, jak dlouho ještě budu šéfem.

Dobrý den, chci se zeptat, zda plánujete využití karty věrného diváka i pro představení ve Státní opeře? Myslím, že tam jsou na programu velmi zdařilá baletní díla a určitě by to uvítali i další baletní nadšenci, kdyby byla možnost nákupu vstupenek se slevou. Je možné, že by se návštěvnost i zvýšila. Děkuji za odpověď. (Jana Mikulíková)

To je otázka pro obchodní oddělení. Tady je jeho odpověď: Od 1. května 2013 lze na pokladnách Národního divadla zakoupit inovovanou Kartu věrného diváka, která platí i pro návštěvu představení Státní opery. Bližší informace jsou na webu Národního divadla. Původní karty vydávané do 30. dubna 2013 neumožňují navštívit představení Státní opery, ale držitelům původních karet umožníme zakoupit si paralelně i novou kartu, aby mohli začít s výhodami navštěvovat i představení Státní opery. Obě karty bude možno používat až do vypršení platnosti podle příslušných podmínek, daných pro daný typ karty.

Těšila jsem se, že baletů bude po spojení se Státní operou na programu víc a že také budou alespoň tři premiéry každou sezonu, jak jste sliboval. Bohužel tomu tak není. Proč? Děkuji za odpověď a přeji vše dobré. (Eva Millerová, Praha)

Že bude představení na programu víc, to se, myslím si, přeci děje. My máme 82 tanečníků a za tuto sezonu soubor odehrál 150 představení, to jenom na pražských scénách, plus 25 na zájezdech. To je celkem 175 představení. Žádný jiný soubor obdobného typu, který má mezi 80 a 90 tanečníky, což je normální počet v evropských baletních domech, takový počet představení neodehraje. My hrajeme téměř dvakrát víc než srovnatelné soubory venku. To je odpověď na tu první otázku. A co se týká premiér… Myslím si, že už jsem na to odpověděl asi třikrát. Já samozřejmě bojuji za to, aby příští sezonu byly tři premiéry, ale bohužel nevím, jestli se mi to podaří. Na přespříští sezonu jsou tři premiéry opět naplánované. Ovšem do budoucna je situace s rozpočtem skutečně tak strašná, že nemůžu slíbit, že se to stane. Nicméně, je to v mých vizích a máte pravdu, že jsem to deklaroval – to, že velký balet standardně bude dělat tři premiéry za sezonu, kromě této první sezony, která byla přechodová. A také za to bojuji a budu bojovat dál. To je ale všechno, co vám můžu slíbit…

Na která představení máte nejvíce plno a na která představení lidi moc nechodí? A proč se příští sezonu ve Státní opeře nebude hrát Giselle? Není to škoda? (Eva Kolářová)

Průměrná návštěvnost Baletu Národního divadla za poslední léta – a teď i toho velkého baletu, který já osobně nazývám „Český národní balet“ – se pohybuje  kolem 85 procent. To je nádherné číslo. Je to průměrná návštěvnost, to znamená, že to mapuje všechny tituly, které běží na repertoáru.  Z toho je vidět, že v podstatě nejsou žádné balety, na které se nechodí, které by se hrály pro poloprázdné hlediště. Nejnavštěvovanější jsou pochopitelně obě dvě Labutí jezera, Louskáček, Šípková Růženka, Sólo pro tři. To jsou takové stálice, které mají návštěvnost stoprocentní. A ty ostatní se drží těsně pod tím. Představení, která v tuto chvíli jako jediná začínají trochu stagnovat, je právě zmíněná Giselle (tedy s výjimkou dvou posledních představení se Svetlanou Zakharovou a Friedemannem Vogelem) a rovněž Don Quijote Přibudou nové premiéry a je vždy potřeba dát nějaký jiný titul „k ledu“ a hrát představení s dlouhodobě kulhající návštěvností si nemůžeme dovolit. Volba tedy byla jasná: Giselle nebo Don Quijote. Rozhodli jsme se tedy dát k „ledu“ Giselle, a to jednak z pohledu dramaturgického, v rámci celkového obrazu repertoáru, a také proto, že Giselle je na repertoáru už poměrně dlouho, kdežto Don Quijote byl premiérován v polovině minulé sezony.

Za všechny čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi. 

Vizitka:
Petr Zuska (1968) v roce 1994 vystudoval choreografii a režii na hudební fakultě AMU v Praze. Svou interpretační profesionální dráhu začal v Tanečním divadle souboru VUS Univerzity Karlovy. Poté se stal členem Pantomimy Na zábradlí Ladislava Fialky. Významnou fází v jeho kariéře se stalo angažmá v Pražském komorním baletu, kde působil v letech 1989 až 1992 jako člen a od roku 1994 jako hostující umělec. Zde se setkal s choreografiemi Pavla Šmoka, Jiřího Kyliána, Roberta Northa, Gerharda Bohnera a dalších.

V letech 1992 až 1998 působil jako sólista baletu v pražském Národním divadle. Zde ztvárnil mnoho tanečních rolí, např. Dvojník v představení Malý pan Friedemann (1993), Norman Bates v baletu Psycho (za tuto roli získal cenu Českého literárního fondu a Cenu Thalie za rok 1993), roli Čajkovského ve stejnojmenném baletu, roli tanečníka Jerryho v představení Někdo to rád…(1994), sólové části Kyliánovy Polní mše a Návrat do neznámé země, roli Dona Josého v baletu Carmen (za kterou byl oceněn Thalií za rok 1997). Dále to byla role Tybalta v baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie, básníka Jesenina v díle nazvaném Isadora Duncan, příběh slavné tanečnice (1998).

Od roku 1990 vytvořil mnoho choreografických projektů pro divadlo, taneční skupiny, Českou televizi, pro pražskou Taneční konzervatoř, Pražský komorní balet, Laternu magiku a Národní divadlo v Praze. Z velkého výčtu choreografií tohoto období patří: Ven z hlubin, Adagietto (1994 cena Českého literárního fondu), Šibeničky, (1994 cena Českého literárního fondu), Seul (inspirováno šansony Jacquese Brela, 1995), dívčí duet V mlhách na hudbu Leoše Janáčka (1996 cena za Nejlepší choreografii), celovečerní férie Komboloi (1997) na hudbu Zbyňka Matějů a Sonáta, opět na hudbu Leoše Janáčka.

V roce 1998 přijal Petr Zuska angažmá v mnichovském baletu, který vedl Philip Taylor. Zde tančil sólové role v choreografiích Philipa Taylora, Jiřího Kyliána, Ruie Horty. V roce 1999 nastoupil do baletního souboru divadla v Augsburgu, kde spolupracoval s mladým německým choreografem Jochenem Heckmannem a kromě tance se věnoval i choreografii. Byl oceněn prestižní cenou Dom Perignon v kategorii mladých choreografů za Triple self na Klavírní trio e moll Dmitrije Šostakoviče. Tato choreografie byla poté zařazena do repertoáru Hamburského baletu. V roce 2000 se stal sólistou v Les Grands Ballets Canadiens v Montréalu. Zde ztvárnil např. roli Dona Josého v baletu Carmen z dílny progresivní holandské choreografky Didy Veldmanové. Tančil v dílech světoznámých choreografů, jako jsou např. Jiří Kylián, Nacho Duato a Ohad Naharin. Zúčastnil se mnoha galapředstavení v Kanadě i v Německu, kde se uplatňoval nejen jako tanečník, ale i choreograf. V tomto období vytvořil pro Semper Opera v Drážďanech balet Ways (2001) na hudbu Arvo Pärta, v roce 2002 pro balet Laterny magiky Les Bras de Mer na hudbu Yanna Tiersena. Další choreografie, Mariin sen, byla poprvé interpretována Pražským komorním baletem. Pro baletní soubor Lotyšské Národní opery vytvořil balet s názvem Clear Invisible.

Od července 2002 je Petr Zuska uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. Kromě své choreografické práce se zde představuje v mnoha sólových rolí současného tanečního repertoáru. Pro tento soubor vytvořil choreografii Mezi horami v rámci složeného večera nazvaného Zpěvy země. Jedná se o výběr několika českých a moravských písní upravených a interpretovaných skupinou Čechomor. Dále vznikla choreografie Ways 03 na hudbu Arvo Pärta. V roce 2005 Petr Zuska režíroval vlastní projekt s názvem Baletománie, ve kterém i sám účinkuje. Společně s hudebním skladatelem Zbyňkem Matějů vytvořil celovečerní představení s názvem Ibbur aneb Pražské mystérium. Balet Národního divadla má v současné době na repertoáru i ranější choreografie Petra Zusky, jako je Les Bras de Mer v rámci složeného večera Rodinné album nebo Mariin sen v představení Baletománie. V tomto období vytvořil Petr Zuska ještě balet Bolero (2003) pro pražskou Taneční konzervatoř, choreografii s názvem Last Photo…? (2004) pro baletní soubor v Augsburku, inspirovanou hrou Samuela Becketa Last Tape a v listopadu 2004 měl v Národním divadle v Brně premiéru balet s názvem D.M.J. 1953–1977 (2006 cena za Nejlepší choreografii). V březnu 2005 byl pozván primabalerínou Mariinského divadla Dianou Višnevou, aby v rámci jejího slavnostního benefičního představení spolu tančili v choreografii Les Bras de Mer, která zůstala i nadále na repertoáru Mariinského divadla. V současné době je představení Les Bras de Mer i na repertoáru Dánského Královského divadla v Kodani. Další choreografií Petra Zusky je Requiem v rámci představení Mozart? Mozart!., které mělo svou premiéru v Národním divadle v březnu 2006, u příležitosti 250. výročí narození W. A. Mozarta. V únoru 2008 uvedl soubor West Australian Ballet choreografie Petra Zusky Mariin sen a Bolero v rámci své nové premiéry v australském Perthu. Petra Zusku oslovil šéf baletu v Düsseldorfu, Youri Vamos, aby se podílel na vytvoření netradičního baletního představení, které mělo svou premiéru v květnu roku 2006 v Rhein Oper Mobil Düsseldorfské opery. Vznikla tak choreografie A Little Extreme, která je podkreslena hudbou ve stylu hip hop a rap. O rok později byla uvedena v rámci 6. ročníku Mezinárodního festivalu současného tance Dance in version v Moskevském akademickém hudebním divadle K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče Dančenka, tentokrát v podání sólistů baletu Národního divadla. Do třetice měl A Little Extreme svou českou premiéru v rámci komponovaného večera s názvem Extrém v červnu roku 2009 na Nové scéně ND. Pro tento večer Petr Zuska vytvořil také zbrusu novou choreografii A Little Touch Of The Last Extreme, která byla uvedena ve světové premiéře. Další originální inscenaci vytvořil Zuska specielně pro soubor baletu Národního divadla. Celovečerní představení s názvem Brel – Vysockij –Kryl / Sólo pro tři, jehož světová premiéra se uskutečnila 19. května 2007 v pražském Národním divadle, sklidila velký ohlas nejen u publika, ale i odborné kritiky a získala také Cenu „Za autorské dílo“ (diplom s prémií) ze Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby 2008. V sezoně 2008/2009 vytvořil také kratší choreografie Deja vu, Lyrická, Empty Title, které jsou často uváděny na mezinárodních i domácích Baletech Gala nebo v rámci hostování sólistů baletu ND v zahraničí. V červnu 2009 mělo svou premiéru na scéně Stavovského divadla jedinečné představení baletu Národního divadla společně s muzikou Hradišťan, jehož autorem byl Petr Zuska, který vytvořil taneční kompozici s názvem Ej lásko na osm písní primáše Hradišťanu Jiřího Pavlici.

www.petrzuska.cz 
www.narodni-divadlo.cz