Ptali jste se: Silvia Hroncová

Ředitelka Opery Národního divadla a Státní opery odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, rád bych se zeptal, z jakého důvodu došlo k dramatickému nárůstu cen vstupného na operní představení v rámci Národního divadla. Už od dob studií jsem si zvykl chodit v Národním divadle na galerii a činím tak dodnes, ale cena vstupenek asi tři sta až čtyři sta korun je podle mého názoru zcela nepřiměřená (i když vezmeme v úvahu inflaci a reálný růst cen a možnost slev). Myslím, že takto pouze „trestáte“ ty, kteří na domácí operní dění ještě plně nerezignovali a stále opakovaně na představení chodí ve víře, že se kvalita produkcí (zejména ve Státní opeře) v blízké budoucnosti přece jen posune k alespoň únosnému standardu. Děkuji. (Pepa)

Děkuji za vaši otázku a za možnost vysvětlit, jak o vstupném uvažujeme, a také upozornit na slevy, které nabízíme. Opera je nejdražší žánr, na tom bychom se nejspíše shodli. Tržby ze vstupenek jsou vedle příspěvku z Ministerstva kultury České republiky naším nejdůležitějším příjmem. Když bych se na věc podívala z opačné strany – větší část hodnoty vstupenky si obyvatelé České republiky a daňoví poplatníci obecně platí ve formě daní.  Naše nejdražší vstupenky (mimo mimořádných koncertů nebo hostování světových hvězd) stojí ve Státní opeře 1 190 korun, v Národním divadle a Stavovském divadle to je 1 100 korun a na Nové scéně 450 korun. Jedná se o vstupenky do nejžádanější části parteru. Takto by se cena mohla zdát vysoká. Nechci srovnávat s ostatními evropskými metropolemi, jistě není složité zjistit, že třeba v Amsterodamu zaplatíte 170 eur, v Bruselu 120 eur, v Drážďanech kolem 100 eur, nemluvě o Vídni, která prodává parter i za 230 eur. Naše divadla jsou relativně malá, a když se posadím v Národním divadle na první galerii nebo ve Státní opeře na druhý balkon, jsou to pořád velmi dobrá místa. Třeba Pád Arkuna je z mého pohledu nejpůsobivější právě z prvních řad první galerie. I scénografie je vytvořena tak, aby diváci na první galerii nebyli o nic ochuzeni.

Dovolte mi ale jiné srovnání. Když se podívám na ceny vstupenek do činoherního Studia Dva, prodávají se v ceně od 150 do 499 korun. Na muzikál Fantom opery jsou vstupenky od 349 do 799 korun. Muzikál Adams Family v Hudebním divadle Karlín se prodává za cenu 290 až 790 korun. Dovolím si tedy říct, že ceny za operní představení na scénách Národního divadla jsou přiměřené.

A nyní k slevám. Řada našich diváků využívá velmi výhodné ceny díky předplatnému. Slevy se u předplatného pohybují od 20 do 50 procent. Oblíbené jsou speciální slevy pro důchodce, to jest vstupenka na vybraná místa na druhém balkoně v Národním divadle a Státní opeře za 250 korun, respektive 350 korun. Stejně atraktivní nabídku jsme připravili ve spolupráci s obchodním oddělením nově i pro studenty. Výbornou spolupráci máme s Českou filharmonií – pokud jste předplatitel jejích koncertů, máte u nás 30% slevu. Další slevy si můžete prostudovat na našem webu.

Dobrý den, paní Hroncová, v čem přesně vy vidíte důvody odchodu Roberta Jindry z funkce ředitele Opery Národního divadla? Prosím o konkrétní odpověď. A už máte nástupce? (Milan P.)

Pan dirigent Robert Jindra své důvody zveřejnil na konci minulé sezony. Jeho rozhodnutí respektuji a jsem ráda, že se s ním jako dirigentem nadále potkáváme v Národním a ve Stavovském divadle. V této sezoně to je například Libuše, Příhody lišky Bystroušky, Figarova svatba, Così fan tutte. Robert Jindra nastuduje Janáčkovu operu Z mrtvého domu, od které si hodně slibujeme – hudebně i inscenačně (režie Daniel Špinar). V současnosti vykonává funkci hudebního ředitele Opery Národního divadla Petr Kofroň, umělecký ředitel Opery.

Dobrý den, paní ředitelko, jako Čecha mě trochu mrzí, že Národní divadlo má na svém repertoáru tak málo českých oper. Například zatímco se hrají pouze tři „Smetanové“, inscenací Verdiho opusů je tu hned devět. Domníval jsem se, že to je kvůli návštěvnosti ze zahraničí, že zahraniční návštěvníci, kteří tvoří podstatnou část publika, raději navštíví Traviatu než Hubičku, ale obsazenost hledišť při jednotlivých reprízách mi tuto domněnku vyvrací. Prozradila byste, na základě čeho se repertoár Národního divadla vybírá? 🙂 Děkuji a přeji pěkný podzim. (Vojtěch R.)

Děkuji vám za přání. Hledání optimální balance mezi světovým a domácím repertoárem je, věřte, nelehkým úkolem. Zejména v okamžiku, když návštěvnost světových operních titulů je mírně vyšší. Domnívám se, že nabídka české opery je v Praze opravdu bohatá. V říjnu jsme se vrátili k Myslivečkově Olimpiade. Není to sice typicky „česká“ opera, nezpochybnitelný je však původ autora. Ve Státní opeře máme Rusalku – od této sezony s novou představitelkou Alžbětou Poláčkovou. Tradičně uchopená inscenace má své příznivce. V Národním divadle jsme v říjnu premiérovali Fibichův Pád Arkuna se špičkovým dirigentem Johem Fiorem a v režii Jiřího Heřmana, náš příspěvek k Roku české hudby. Bohužel je pravda, že ani jedno ze čtyř představení nebylo vyprodáno. Jsem ovšem přesvědčena, že Pád Arkuna by momentálně žádné divadlo v Česku neuvedlo pro svou náročnost a že je naší povinností takováto díla divákům zpřístupnit. Od stejného režiséra máme z české opery ještě Rusalku (pro mě jedno z výtvarně nezajímavějších děl na našem repertoáru) a také Dvořákova Jakobína. O víkendech dopoledne uvádíme Dvořákovu operu Čert a Káča – je to barevné pohádkové představení pro celé rodiny a tomu je přizpůsobena i cena vstupenky. Od Bedřicha Smetany nabízíme Prodanou nevěstu, často navštěvovanou mladým publikem. Nyní jsme se zaměřili na Libuši, Daně Burešové titulní role doslova sedla a spontánní ohlas publika mluví za vše. Na repertoáru Národního divadla zůstávají také Dvě vdovy. Byť jen čtyřikrát v této sezoně, ale za velmi dobrou cenu lze navštívit představení inscenace Její pastorkyně. Kostelnička patří k profilovým rolím Evy Urbanové. Od Leoše Janáčka jsme v minulé sezoně uvedli Příhody lišky Bystroušky se skvělou Lenkou Máčikovou, která se, jak věřím, po mateřské dovolené do Prahy vrátí. Nyní vstupuje do role Bystroušky Jana Sibera. A jak jsem zmínila už v předchozí odpovědi, hodně si slibujeme od inscenace Z mrtvého domu, která má premiéru v květnu 2015.

Zde bych ráda zmínila, že mě zamrzelo, že krátce před nástupem nového vedení Národního divadla a opery v srpnu 2013 byla z repertoáru bez možnosti návratu stažena inscenace Janáčkovy Káti Kabanové v režii Roberta Wilsona. Pokračujeme i v linii uvádění soudobé opery. Po velmi zdařilém Čarokraji Marka Ivanoviće, zajímavé Francově Válce s mloky a dvou komorních dílech Aleše Březiny (Zítra se bude… a Toufar) uvedeme letos ze soudobé opery jednak dílo Jana Kučery Rudá Marie a také v koprodukci s Národním divadlem moravskoslezským Ostrava v premiéře novou soudobou operu Filoktétés Jana Klusáka. Vedle Pádu Arkuna uvádíme ještě letos v rámci Roku české hudby poloscénicky Novou zemi Aloise Háby, která byla složena v letech 1934–1936 a nikdy dosud neprovedena. Tento projekt vzbuzuje velká očekávání, a to nejenom od našich diváků, ale také ze zahraničí. Samozřejmě s českými autory počítáme i do budoucna, po Hrách o Marii a koncertní Ariadně (2010) nabídneme další titul Bohuslava Martinů. V aktuální sezoně máme celkově šestnáct operních titulů českých autorů.Dobrý deň, pani Hroncová, mám dve otázky: 1/ Na ktorý projekt realizovaný v Bratislave počas vášho posobenia ste najviac hrdá? 2/ Ktoré zahraničné divadlo je pre vás vzorom svojou dramaturgiou, umeleckou úrovňou profesionalitou prevádzky a celkovým kultúrnym vplyvom na región a na medzinárodné operné dianie a prečo? (Marián)

Asi největší radost jsem měla z možnosti být účastna historické události – otevření nové divadelní budovy Slovenského národního divadla v roce 2007. Možná ne každý ví, že stavba této budovy trvala přes dvacet let! Výzvou bylo jednak získat sympatie a podporu veřejnosti a s tím související zájem docházet za uměním do lokality, která tehdy nebyla úplně atraktivní, a jednak zajistit přestěhování tří souborů do nové budovy a její zfunkčnění a zabydlení. Dnes je tato lokalita jednou z nejvyhledávanějších v Bratislavě díky novému architektonickému řešení nábřeží Dunaje a také díky bohaté obchodní infrastruktuře. Všechny inscenace z tohoto období podle mého soudu u diváků i odborné veřejnosti rezonovaly. Z pohledu umělecké tvorby si nejvíce cením inscenace Orfeus a Eurydika v režii Mariusze Trelińského, Madama Butterfly Petera Konwitschneho, Lucrezia Borgia v režii Zuzany Gilhuus; baletní choreografie Jiřího Kyliána, Paula Lightfoota, Mária Radačovského nebo hostování Nederlands Dans Theatre.

Nyní k druhé části vaší otázky. Inspiraci bych hledala ve více evropských operních domech. Některé jsou inspirující právě atraktivní dramaturgií, jiné efektivním marketingem, špičkovými sólisty, další si dokázaly vydobýt silnou pozici ve svém kulturním prostoru. Zařadila bych sem Teatr Velki Opera Narodowa ve Varšavě, bruselskou La Monnaie, mnichovskou Bayerische Staatsoper, Theater an der Wien, Covent Garden, ale i English National Opera. V těchto divadlech se snoubí špičkové hudební nastudování s kreativní režijní interpretací.

Dobrý den paní Hroncová, jak s odstupem času hodnotíte svoje působení v čele Slovenského národního divadla a okolnosti svého odchodu? V Praze přeji hodně zdaru. (PŠ, Praha)

Částečně jsem se k tomuto období vrátila v předchozí otázce a opět bych zopakovala, že nejpodstatnější byla možnost být u obhajoby myšlenky dostavění Slovenského národního divadla a u jeho otevření jako plnohodnotného moderního divadla se třemi uměleckými soubory. Dnešek potvrzuje, že rozhodnutí dokončit stavbu pro využití Slovenským národním divadlem bylo správné. A k okolnostem mého odchodu ze Slovenského národního divadla? Svou rezignaci považuji za uvážený a správný krok. Po třech a půl roce ve vedení, po ukončení nejnáročnějších provozních změn, se podmínky pro smysluplnou práci výrazně zhoršily. Nicméně sezona byla připravená a v divadle už fungoval standardní provoz. V Slovenském národním divadle mám i dnes spoustu přátel a držím tomuto divadlu palce ve všech ambiciózních projektech.

Dobrý den, i když navštívím poslední německé regionální divadlo, pokaždé si říkám, jak kvalita operních představení v Praze upadla. Máte vzor v nějakém divadle, k jehož úrovni byste ráda pražskou operu přiblížila? Neměly by to být třeba Drážďany? Základním předpokladem změn k lepšímu jsou určitě uvážlivě vybírané koprodukce a hlavně hraní v blocích. Chystáte konečně i v Praze takový způsob sestavování programu? (Martin Urban)

Děkuji za vaši otázku. O scénách, kterými se osobně profesionálně inspiruji, jsem se zmínila v předchozí odpovědi. Semperoper je samozřejmě vzorem pro mnoho operních manažerů, ale pokud tam jezdíte, jistě vypozorujete jevy, se kterými zápasíme také v Praze (například obsazenost). Co se týče úrovně, škoda, že nejste konkrétní. Za posledních několik měsíců jsme určitě zvýšili uměleckou úroveň ve Státní opeře. Přijďte se přesvědčit! Zmíním jen několik příkladů nových obsazení: Yukiko Šrejmová Kinjo jako Gilda, Alžběta Poláčková jako Rusalka, Michaela Kapustová jako Rosina, Jana Kurucová jako Carmen, Eva Hornyáková jako Violetta, Svatopluk Sem jako Giorgio Germont, Christina Vasileva jako Leonora, Dalibor Jenis jako Jago… Zajisté jste zaznamenal, že jako host v inscenaci Otello vystoupí v lednu a únoru José Cura. A to jsem zmiňovala pouze některé repertoárové tituly. Pád Arkuna, Salome, ještě předtím Příhody lišky Bystroušky, Tannhäuser. To jsou podle mého soudu velmi zdařilé premiéry. Jsem velmi ráda za mimořádně pozitivní ohlasy na Salome. Gun-Brit Barkmin, Tomasz Konieczny, Veronika Hajnová a další účinkující v přelomové režii Mariusze Trelińského na scéně Borise Kudličky a skvěle znějící Orchestr Státní opery jsou pro mne stavební prvky mimořádné kvality. S koprodukcemi určitě počítáme, právě Salome je toho příkladem. Jednalo se vůbec o první koprodukci s varšavským Teatrem Velkim Operou Narodowou. A o koprodukcích pro další sezony jednáme.

Kedy Praha konečne zase uvidí slovenskú operu? Napríklad Krútňavu? Ďakujem! (Peter)

Pražské publikum není k slovenské opeře chladné – důkazem je právě úspěšné hostování Jakubiskovy inscenace Krútňavy v roce 2008 v Národním divadle. Umělecký šéf opery Petr Kofroň hodnotí slovenskou operu velmi vysoko. Já bych určitě nebyla proti. Soudobá slovenská opera Dorian Gray skladatelky Ľubice Čekovské bude hostovat v Národním divadle v rámci Pražského jara 2015. Návštěvu představení osobně doporučuji.Dobrý den, zajímal by mě soudobější dramaturgický výhled, který jistě pro oba soubory opery máte zpracován, a to včetně jmen uvažovaných inscenátorů. Děkuji. (Anna V.)

Velmi nerada se vaší otázce vyhýbám, ale tyto informace zatím nemůžeme zveřejnit. Stejně jako v minulosti představíme dramaturgický plán sezony 2015/2016 spolu s předplatným v březnu 2015. Ale máte se na co těšit, a to zejména máte-li ráda svěží režijní pohled.

Počítáte v Praze aspoň s občasným hostováním českých, ale i slovenských a dalších zahraničních operních souborů? Myslím samozřejmě mimo festival Opera. 🙂 (Hanka, Praha)

Tradičně dochází k hostování operního souboru Slovenského národního divadla. Hostování mimo přehlídky a festivaly není kvůli náročnosti převozu inscenace a účinkujících každodenní praxí. Blížící se festival Opera bude každopádně mimořádně pestrý a nabídne inscenace ze všech operních domů České republiky a nově i Slovenska.

Dobrý den paní Hroncová, při svém nástupu do Národního divadla jste prohlásila, že se chcete soustředit na vylepšení mediálního obrazu pražské operní scény. Jak jste po roce spokojená? Nepomohlo by mediálnímu obrazu spíš zkvalitnění samotných představení, hlavně běžných repríz? Co jste pro to konkrétního po nástupu vašeho týmu udělali? (Roman Růžek)

Máte pravdu, mediální obraz souvisí s kvalitou premiérových titulů a reprízových představení. A to je naše velká priorita. V předchozích odpovědích jsem uvedla několik příkladů, jak se kvalitu představení usilujeme zvyšovat. A k marketingu a PR? Vedoucí marketingu a PR Opery Juraj Gerbery nejlépe ví, že zcela spokojená nejsem. Podařilo se připravit plakáty pro celou sezonu v předstihu, což zjednodušuje plánování inzerce a kampaní obecně. Rozšířili jsme počet mediálních partnerství na celkem patnáct tištěných a internetových titulů a dvě televize. Nově jsme nabídli krátké video rozhovory s tvůrci premiérových inscenací na našem webu. Významně jsme zvýšili produkci letáků a pohlednic na premiérové i repertoárové tituly. Díky fotografce Iloně Sochorové máme kouzelné portréty sólistů. Začali jsme s organizováním diskusí před premiérami. Spustili jsme Operní akademii pro studenty a čerstvé absolventy oborů žurnalistika, publicistika a mediální studia na vysokých a vyšších odborných školách a máme osmnáct frekventantů. Vydali jsme kalendář Krásy české opery. Zkvalitňujeme internetový marketing. Zaměřujeme se i na změny měsíčníku Národní divadlo. Zadali jsme další vylepšení funkcionality webových stránek. Máme další společné plány s obchodním oddělením. Máte-li v této oblasti jakékoli náměty, přivítáme je. Spojte se prosím s oddělením marketingu, kontakty naleznete na našem webu.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

Vizitka:
Silvia Hroncová (1964) je teatroložka, kulturní manažerka a členka řady profesních organizací na Slovensku a v České republice. S prostředím divadla a umění je spjata již od dob svých studií. Na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění a Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě vystudovala obory divadelní věda a estetika. V letech 1999–2006 působila jako ředitelka Divadelního ústavu v Bratislavě. Stála při zrodu mnoha úspěšných projektů – vzniku divadelního festivalu Nová dráma, projektu na podporu současného slovenského dramatu Dráma, vzniku divadelní alternativní scény pro mladé divadelníky Študio 12, knižních edicí Contemporary Slovak Drama, spolupracovala s divadelními ústavy v Evropě a koordinovala evropské fondy Kultúra 2000 – Kulturní kontaktní bod. Byla kurátorkou jedinečné výstavy věnované dějinám slovenského profesionálního divadla s názvem Vášeň, telo, hlas. V době jejího působení získal Divadelní ústav řadu knižních i dalších ocenění jako například Pražské Quadriennale.

Podílela se i na dokončení a otevření nové budovy Slovenského národního divadla. Na Ministerstvu kultury Slovenské republiky byla před dokončením budovy Slovenského národního divadla jedním ze spoluautorů projektu „Strategie spuštění a provozu nové budovy Slovenského národního divadla“. V letech 2006–2009 zastávala post generální ředitelky Slovenského národního divadla, během nichž se přičinila o otevření nové budovy Slovenského národního divadla, odpovídala za její dokončení, kolaudaci, strategii a logistiku spuštění provozu, za přechod uměleckých souborů z Divadla P. O. Hviezdoslava, Malé scény do nové budovy a též za novou podobu provozu tří uměleckých souborů. V době jejího působení získalo Slovenské národní divadlo řadu divadelních ocenění sezony DOSKY  – Opera Slovenského národního divadla za inscenaci Orfeus a Eurydika, která vznikla v koprodukci s Opera Narodowa Varsava, získala ocenění za nejlepší inscenaci sezony. Iniciovala i vznik mnoha současných slovenských oper (Ľubica Čekovská, Marek Piaček, Slavo Solovic).

Své znalosti a zkušenosti využila jako členka mnoha poradních organizací – v Radě pro zahraniční instituty při Ministerstvu zahraničních věcí Slovenské republiky, ve Vědecké radě Vysoké školy múzických umění a Správní radě Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě.

Od roku 2009 zastávala post generální ředitelky mediální společnosti Film Europe. Stála u zrodu prvního evropského filmového televizního kanálu Film Europe Channel, zde tvoří jeho programovou strukturu, formuje distribuci slovenských a zahraničních filmů na Slovensku a v Čechách. Ve spolupráci s Audiovizuálním fondem a Ministerstvem kultury Slovenské republiky v roce 2012 realizovala výzkum o aktuálním stavu jednosálových kin a podílela se na tvorbě projektu Strategie digitalizace kin na Slovensku, který zlepšil podmínky na získání finanční podpory u digitalizace kin.

V mediální společnosti se věnovala i vydavatelským aktivitám. Ve spolupráci s Operou Narodowa ve Varšavě vydala knižní monografii Volume I. o úspěšném slovenském scénografovi Borisovi Kudličkovi.

Dlouhodobě spolupracuje s mezinárodním divadelním festivalem Divadelní Nitra, je členkou představenstva Asociace Divadelní Nitra, spoluautorkou projektu Divadelní ocenění sezony DOSKY, členkou Institutu pro kulturní politiku – Via Cultura a členkou redakční rady odborného českého časopisu Svět a divadlo.

Od srpna 2013 je ředitelkou Opery Národního divadla a Státní opery.

(Zdroj: ND Praha)

www.narodni-divadlo.cz

Foto Ilona Sochorová