Operní panorama Heleny Havlíkové (191)

Týden od 3. do 9. listopadu 2014
* Dvě nová CD
– Praga et-enim Cappella Mariana magnae
– Máme operní hvězdu
* Rozhovory o jídle a hudbě
***

Dvě nová CD
Dva koncerty se nedávno staly příležitostí k prezentaci dvou nových kompaktních disků: Cappella Mariana v Sukově síni Rudolfina křtila CD Praga Magna a Simona Houda Šaturová s komorním uskupením L’armonia terrena řízeným Zdeňkem Klaudou uvedla v refektáři Emauzského kláštera do života svou další sólovou nahrávku s názvem Mozart & Mysliveček. Hned na začátku předznamenávám, že oba kompaktní disky patří i v mezinárodním kontextu nejen k těm dramaturgicky zajímavým a přínosným, protože obsahují vůbec první nahrávky řady skladeb. Ale také z hlediska interpretace se řadí mezi cenné tím, že současný stupeň poznání interpretace hudby renesanční (v případě souboru Cappella Mariana), respektive klasicistické (v případě Simony Šaturové) propojují s muzikantstvím, díky kterému k nám i hudba stará několik staletí promlouvá s velkou emocionální aktuálností. A pokud Rok české hudby chápeme široce jako tvorbu skladatelů, kteří se sice na území Česka nenarodili, ale dlouhodobě zde působili (Philippe de Monte), nebo autorů, kteří se u nás sice narodili, ale většinu svého tvůrčího života strávili mimo české teritorium (Josef Mysliveček), pak jsou obě nahrávky také významným vkladem do letošního Roku české hudby.

Praga et-enim Cappella Mariana magnae
Cappella Mariana je komorní soubor, který se specializuje na interpretaci vokální hudby středověku, renesance a raného baroka. Vznikl v roce 2008 pod vedením Vojtěcha Semeráda, který má za sebou nejen studium sbormistrovství na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, ale také absolutorium barokních houslí na Conservatoire National Supérieur de Musique v Paříži a své znalosti z oblasti gregoriánského chorálu a vokální polyfonie si rozšiřuje na papežském institutu Musica Sacra v Římě. A členy tohoto vokálního uskupení, které s úspěchy koncertuje po celém světě včetně festivalů, jsou pěvci, kteří se uplatňují i v dalších souborech staré hudby nebo sólově.Nahrávka nechává posluchače nahlédnout do hudebního života na dvoře císaře Rudolfa II. v osmdesátých a devadesátých letech sedmnáctého století, kdy se z Prahy díky přesídlení císařského dvora na Pražský hrad a díky císařově podpoře umění stalo jedno z kulturních center tehdejší Evropy. Nahrávka kombinuje jak duchovní, tak světskou hudbu. Jak je uvedeno v bookletu v průvodním slově Jana Bati, na dvoře působilo v době největšího rozkvětu na šedesát hudebníků a uplatňovali se nejen v rámci liturgií, ale samozřejmě i při reprezentativních dvorských ceremoniálech. Baťa také zdůvodňuje, proč je dramaturgickou osou osmihlasá mše Philippa de Monte Missa super Confitebor tibi Domine, která vyšla i tiskem v rámci Liber I. Missarum v Antverpách v roce 1587 s dedikací Rudolfu II. a je dochována v dalších rukopisech po celé Evropě včetně českých zemí. Přesto nebyla dosud nikým nahrána a patří tak ke skladbám, které jsou díky souboru Capella Mariana na kompaktním disku zaznamenány vůbec poprvé. Mše Philippa de Monte je uvozena předlohou této mše, motetem Orlanda di Lasso Confitebor tibi Domine ze sbírky Thesaurus musicus, Norimberk 1564, a prokládána madrigaly tohoto skladatele, ale i instrumentálními skladbami Alessandra Orologia nebo Liberale Zanchiho. Z dvorské linie se vymykají mariánské litanie Jacoba Regnarta, které vznikly pro jezuitské laické náboženské bratrstvo při pražském Klementinu.

Nahrávka obsahuje profilový repertoár souboru Cappella Mariana, díky kterému se prosadil v mezinárodní konkurenci. I na ní můžeme oceňovat intonační jistotu, nádhernou sezpívanost a vyrovnanost všech hlasů v přelévání a splývání barev vokální polyfonie. A zároveň plastické vypracování melodických linií vybízí posluchače k tomu, aby si užíval sledování „příběhů“ jednotlivých hlasů a jejich střetávání.Nahrávka byla pořízena v Santiniho kostele Nanebevzetí Panny Marie v želivském klášteře a také jeho akustika ve zpracování hudebního režiséra Jiřího Gemrota a mistra zvuku Aleše Dvořáka dotváří celkový sound snímku, na kterém lidské hlasy doplňují cinky, pozouny a pochopitelně teorba a varhany.

Na „křestním“ koncertě v Sukově síni ovšem žádná ze skladeb z CD Praga Magna nezazněla – Cappella Mariana zopakovala většinu skladeb ze svého únorového živě přenášeného koncertu ze Studia 1 Českého rozhlasu na stanici Vltava, na kterém tehdy zazněly všechny dochované skladby Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. K tehdejším dvěma zcela odlišným zvukovým podobám ve studiu se suchou akustikou, kterou zvukoví mistři do vysílání přetvořili v iluzi chrámového prostoru s dlouhým dozvukem, přibyla třetí v romantické koncepci víceúčelového kulturního zařízení. O vysoké profesionalitě souboru svědčí to, že ve všech těchto prostorách zůstalo pěvecké mistrovství zachováno.

Hodnocení autorky: 95 %
***

Máme operní hvězdu
Také CD Simony Šaturové je postavené na inspirativní dramaturgii. Jak už uvedení jmen Mozart a Mysliveček napovídá, obsahuje árie z oper těchto skladatelů, které přes jednu generaci a různé peripetie dané zásahy Mozartova otce Leopolda pojilo přátelství a vzájemná inspirace. Stanislav Bohadlo ze třicítky dochovaných dokumentů v bookletu vztahy Myslivečka a Mozarta zasvěceně přibližuje.Nahrávka nabízí zajímavá srovnání oper, které vznikaly z časového hlediska souběžně – a osvětluje, proč se Mysliveček v Itálii prosadil a získal Mozartův obdiv. A věřím, že mnozí posluchači by zůstali na pochybách, kdo je autorem které árie. Z počátku sedmdesátých let osmnáctého století to je Il gran Tamerlano čtyřiatřicetiletého Myslivečka a Lucio Silla šestnáctiletého Mozarta, z poloviny sedmdesátých let to jsou Myslivečkův Artaserse a Mozartova La Finta giardiniera, jediná, která na nahrávce nepatří do žánru opera seria. A konečně tvorbu osmdesátých let reprezentuje Myslivečkova opera Medonte, re di Epiro a Mozartův Idomeneo.

Jak je pro operu seria s nadvládou zpěváků typické, všechny árie kladou na sólistku mimořádné nároky. Nejsou to jen vyhlášené virtuózní koloratury pod legatem i ve staccatu, ale i značný hlasový rozsah a velké intervalové skoky. Interpretka takových árií musí zvládnout také obtížnou techniku messa di voce, tedy postupné crescendo a diminuendo na jednom tónu a použití vibrata jako jedné z ozdob pro zdůraznění slov nebo ozvláštnění držených tónů. Ornamentika je vůbec speciální disciplínou bel canta, kdy právě při opakování jednotlivých dílů árie přidanými ozdobami uváděli tehdejší sólisté své publikum doslova do varu. Árie jsou také dechově náročné značnou délkou frází. A to vše jsou vlastně „jen“ techniky, které slouží pro vyjádření výrazu, afektů a zvukomalby v básnicky květnatých textech od něžné lyriky po divoké vášně nenávisti, hrůzy a neštěstí.

Simona Šaturová všechny tyto nároky svrchovaně naplňuje včetně vkusné ornamentiky. Svoji interpretaci staví na kultivovaném, oblém, vyrovnaném sopránu s velkou vnitřní energií a navíc těmto áriím dodává mimořádně koncentrovanou emocionální hloubku prožitku.

Zatímco árie z většiny Myslivečkových oper jsou v bookletu označeny hvězdičkou jako první světová nahrávka, Mozartovy opery jsou nahrávány opakovaně a vybízejí tak ke srovnávání. Například Sandrinina jímavá árie Geme la tortorella (Naříká hrdlička) ze Zahradnice z lásky v rámci souborné nahrávky všech Mozartových oper z roku 1991 s Julií Conwell pod taktovkou Leopolda Hagera nebo árie Illie Se il padre perdei s Heidi Grant Murphy v Idomeneovi s velkým zvukem orchestru Metropolitní opery pod taktovkou Jamese Levina – obě Simona Šaturová jasně předčí. Jakkoli orchestr L’Armonia Terrena pod taktovkou Zdeňka Klaudy vytříbenost, jejíž laťku u nás tak vysoko nasadil soubor Collegium 1704, zatím nedosahuje.Nicméně Simona Šaturová dnes patří k sólistkám, které se prosadily v zahraničí, navíc v tak konkurenčním oboru, jakým je koloraturní soprán v rolích Mozartových oper (Pamina, Zuzanka, Sandrina, Konstance), ale i v Donizettiho vrcholném belcantu Lucie z Lammermooru a Verdiho Traviaty nebo Gildy. Právě v Rigolettovi svým výkonem nedávno vyvolávala ovace ve vyhlášené bruselské inscenaci v režii Roberta Carsena.

Že toto její pěvecké umění není dílem zvukových techniků, předvedla na živo při koncertu, který se při křtu tohoto kompaktního disku konal 2. listopadu v místě, kde nahrávka letos v červenci vznikala – v refektáři Emauzského kláštera v Praze. Za doprovodu komorního orchestru L´Armonia Terrena, vedeného Zdeňkem Klaudou Šaturová zazpívala několik árií ze svého nejnovějšího CD. Ne dost na tom, oba kmotři nahrávky – Jaromír Zemina a Ondřej Havelka – přednesli svá laudatia, ve kterých patřičně zdůraznili, že Simona Šaturová nejen skvěle zpívá, ale je i krásná žena. Právem. Večer byl nabitý emocemi, obsaženými nejen v hudbě, ale i kontextu období „dušiček“, kdy árii Sandriny Geme la tortorella (Naříká hrdlička), kterou stejně jako na jevišti Stavovského divadla v inscenaci Zahradnice z lásky v režii Ursel Hermann zpívala bosa, nedokončila, přemožena vzpomínkou na svého zesnulého tatínka. Svým bezprostředním projevem si publikum zcela podmanila.

Hodnocení autorky: 85 %
***

Rozhovory o jídle a hudbě
A třetí křest – nakladatelství Verzone vydalo knížku Jitky Novotné Když vaří múzy, která vznikla ve spolupráci s o.p.s. Smetanova Litomyšl. Naše babičky říkávaly, že „láska prochází žaludkem“. Novotná se pokusila tuto zkušenost rozšířit i na lásku k hudbě – a její osobitá kombinace odlehčených rozhovorů a receptů dokládá, že zkušenosti babiček mají svou platnost i dnes. Probírají se jídelní návyky od dětství po dospělost, na pozadí vždy s postupem kariéry, která umělce zavedla do různých koutů světa a rozličných národních kuchyní. Knížka je bohatě doprovázena fotografiemi pořízenými během rozhovorů i snímky hotových pokrmů, protože každá rozmluva je zakončena oblíbenými recepty zpovídaného umělce – a při křtu se mnozí dušovali, že podle nich i sami kuchtí, a bylo možno i ochutnávat.Kulinářství je oprávněně považováno za umění svého druhu. Novotné „kuchařka“ má motto podle výroku Paula Gaugina: „Svět přišel o mnoho výborných kuchařů proto, že se dali na umění.“ – což je nejen vtipný bonmot, ale i postřeh vycházející ze zkušenosti. Způsob stravování (nebo životospráva obecně) a skladba jídelníčku mají jistě na výsledky tvůrčího procesu vliv, obě tyto složky (jak bychom dnes řekli životního stylu) se vzájemně se ovlivňují. Z historie víme, že mlsoun Rossini byl vyhlášený kuchař – a podobně třeba Pavarotti. Ostatně souvislostí mezi hudbou a jídlem se nabízí nespočet – klasické operní tituly můžeme přirovnat k „receptům“, které kodifikovaly zkušenosti doby svého vzniku do podoby, proti níž se lze různě vymezovat, ale nelze ji pominout – původní recept je totiž závazný – podstatný pro identifikaci krmě. Když si objednám svíčkovou, chci dostat svíčkovou, když vídeňský řízek, tak vídeňský řízek – a ne „inovace“, třeba i chutné, které ale s původním receptem už mnoho nesouvisejí. Stejně tak operní divák, který jde na Aidu, zpravidla očekává, že dostane Aidu, v nejlepší kvalitě – stejně, když jde na Rusalku, Carmen nebo Giovanniho.

Další souvislosti s jídelníčkem se nabízejí u stravovacích návyků dnešních interpretů – korpulentní operní hvězdy jsou vytlačovány svižnými pěvkyněmi a pěvci, ochotnými zpívat vleže nebo v závěsu na hrazdě, kontrolují si cholesterol, lepek a hledají vhodné diety – a hlasovou oporu, kterou dříve skýtala masivní rezonanční deska jejich trupu, jim ovšem stále častěji poskytují kouzla zvukařů.

Toto vše Jitka Novotná v rozhovorech s umělci z oboru takzvané vážné hudby postihla. Vybrala jich šestnáct, vedena jejich účinkováním na festivalu Smetanova Litomyšl a jejich ochotou se ze svého vztahu k jídlu vyzpovídat. Jakkoli budou určitě někteří lamentovat, proč tam chybí ten a „přebývá“ jiný, výběr je to reprezentativní – v abecedním pořadí Radek Baborák, Jiří Bělohlávek, Kateřina Englichová, Marie Fajtová, Jitka Hosprová, Simona Houda Šaturová, Jakub Hrůša, Marko Ivanović, Roman Janál, Ondrej Lenárd, Štefan Margita, Dagmar Pecková, Libor Pešek, Leoš Svárovský, Magdalena Švecová a Ivan Ženatý.

Jitka Novotná se dovede zeptat tak, aby odpovědi respondenta zaujaly i čtenáře, které více než jídelníček zajímá hudba. Novotné „kuchařka“ je daleko bulvárnímu tunelování soukromí umělců – nabízí prostor k zamyšlení nad tím, že i dnes „láska (k hudbě) prochází žaludkem“.

Čtenář, zajímající se o klasickou hudbu, asi podle publikovaných receptů vařit nezačne – určitě se ale obohatí o vhled do souvislostí tvorby a interpretace, které nám jinak unikají.

Cappella Mariana
Praga Magna
Umělecký vedoucí Vojtěch Semerád
Nahráno ve dnech 24.–26. července 2014 v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Želivi.
Celkový čas 59:47
Artevisio s.r.o. 

Alessandro Orologio: Intrada V
Orlando di Lasso: Confitebor tibi Domine
Philippe de Monte: Missa super Confitebor tibi Domine (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei)
Philippe de Monte:
– Langue al vostro languir
– Già fu chi m’hebbe cara
– Liberale Zanchi: Canzona II à 4
Giovanni Pierluigi da Palestrina / G. Bassano: Veni dilecta mi
Jacob Regnart: Litaniae Deiparae Mariae Virginis
***

Simona Šaturová
Wolfgang Amadeus Mozart & Josef Mysliveček
Simona Šaturová (soprán)
Frédérique Friess (soprán)
Michaela Kapustová (mezzosoprán)
Richard Samek (tenor)
L‘Armonia Terrena
Umělecký vedoucí Zdeněk Klauda
Nahráno ve dnech 14.–17. července 2014 v refektáři kláštera Na Slovanech – Emauzské opatství
Celkový čas 67:40
Nibiru 2014

Recitativy, árie a ansámbly z oper: Josef Mysliveček – Il gran Tamerlano, Wolfgang Amadeus Mozart – Lucio Silla, Josef Mysliveček – Artserse, Wolfgang Amadeus Mozart – La finta giardiniera, Josef Mysliveček – Medonte, re di Epiro, Wolfgang Amadeus Mozart – Idomeneo, re di Creta
***

Jitka Novotná:
Když vaří múzy
Nakladatelství Verzone, s.r.o. ve spolupráci se Smetanova Litomyšl, o.p.s.
1. vydání, 2014
ISBN 978-80-905017-9-9

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde  
Foto archiv