Ptali jste se: Václav Hudeček

Přední český houslista odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, vážený pane Hudečku, už dlouho jsme vás nezaregistrovali jako sólistu na programu nějakého velkého orchestrálního koncertu u nás. Čím to? Ani ve výhledu nic takového nemáte? (D. Válková, Praha)

Vážená paní Válková, myslíte-li tím „u nás“ Prahu, tak tuto sezonu mám například koncert v rámci sezony Symfonického orchestru Českého rozhlasu, se kterým vystupuji poměrně často. S tímto vynikajícím orchestrem zahajujeme i letošní Svátky hudby v Praze. Samozřejmě s velkými tělesy vystupuji i v dalších našich městech a v zahraničí.

Dobrý den, ráda bych se zeptala, co říkáte současné mladé nastupující generaci houslistů? Jaké favority a oblíbence mezi nimi máte? Přeji vše dobré! (KG)

Znám samozřejmě nejlépe absolventy „mojí“ luhačovické Akademie a tou prošli ti opravdu nejlepší. A nikoli proto, že jsou jejími absolventy, ale zejména pro jejich úspěchy na mezinárodních soutěžích. Josef Špaček, Jan Mráček a Petr Matěják patří dnes rozhodně do houslistické elity.

Dobrý den, vážený pane Hudečku, patříme už ke starší generaci a velmi nás trápí současný úpadek vztahu k letitým kulturním hodnotám a tradicím a také pokles všeobecného kulturního rozhledu u mladších generací. Čím myslíte, že to je? Stala se někde chyba? Moc vás pozdravujeme! (Karel Slavík, Plzeň)

Vážený pane Slavíku, nejste sám, koho zjevný úpadek kultury naší země trápí. Byl to také jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli s mojí ženou organizovat luhačovickou Akademii, Svátky hudby v Praze a nyní i na dalších místech republiky a v neposlední řadě cyklus koncertů pro televizi Noe Má vlast.  Důvodů je asi více. Nicméně všeobecná povrchnost a úplatnost dnešního světa dala zelenou diletantům a podvodníkům všeho druhu, a tak je tím celý svět zaplevelen natolik, že už ani není schopen rozeznat opravdovou kvalitu od mediálních šarlatánů.Dobrý den přeji, Svátky hudby Václava Hudečka jsou jedním z nejdelších polistopadových festivalů v Praze, ráda je navštěvuji. Jak se vám daří udržet jejich úroveň a kdo celý projekt financuje? Držím palce do dalších ročníků! (Bára)

Úroveň se snažíme držet samozřejmě pečlivým výběrem účinkujících umělců a repertoárem. Zvláště složitá je prezentace začínající mladé generace. Nejsme jasnovidci a velmi těžké je odhadnout, kdo má největší šanci se i v dalších letech prosadit. Zatím nám to vychází a naši mladí umělci z let minulých jsou dnes hvězdami první velikosti. Co se financí týká, chtěl bych poděkovat všem našim mecenášům a za všechny především našemu hlavnímu partnerovi, pojišťovně Kooperativa.

Dobrý den, pane Hudečku, máme vás i vaši paní velmi rádi, rádi bychom vás oba viděli při nějakém společném projektu. Neuvažovali jste o něčem takovém? Třeba do pražské Violy? Děkuji předem za odpověď a oba vás zdravíme. (Kolářovi, Praha)

Díky moc za uznání, milí Kolářovi. Moje žena mně k padesátým narozeninám napsala krásnou knížku Sedmihlásek, která se dočkala už několika reedicí. Vždy jsme ale byli zásadně proti takzvaným „rodinným“ podnikům, a to i v době, kdy se moje žena věnovala herectví. Občas se zúčastníme společné besedy s posluchači mých koncertů nebo čtenáři Eviných knížek. Vždy ale pouze u příležitosti koncertu nebo setkání se čtenáři v knihovnách. Společné projekty ale nechystáme, protože společným projektem je naše snažení.

Dobrý den, pane Hudečku, chystáte nějaké nové CD? Jak se díváte na úpadek nahrávacího průmyslu? Co byste doporučoval, aby se situace změnila?

Bohužel technologický pokrok, který umožňuje kopírování a sdílení čehokoli v nejvyšší kvalitě, nepřeje vzniku nových projektů. Mám několik nápadů, které možná budu realizovat. Nicméně pozitivem v tomto problému může být návrat publika do koncertních sálů a přímý kontakt s umělci. Naše Svátky hudby a i jiné moje koncerty mně to potvrzují a je radost hrát pro vyprodané sály.

Zajímaly by mě moc vaše vzpomínky na studium u Davida Oistracha. (Petr Vašíček)

Milý pane Vašíčku, to by vydalo na knihu. Byl to jedinečný umělec a úžasný člověk. Jsem šťasten, že jsem ho mohl poznat a být jeho žákem.

Dobrý den, vážený pane Hudečku, už dlouho na vás a vaší manželce obdivujeme vaši vnitřní vyrovnanost a klid, které jsou z vás je cítit. Má na tom podíl také hudba? Jaký recept pro životní pohodu máte? Přejeme hodně dalších úspěchů a vůbec vše dobré! (Černochovi, Brno)

Na to vám recept nedám. Snad jen popřát hodně lásky, vzájemné úcty, přátelství a práce, která vás naplňuje smyslem a radostí.Dobrý den, kolik koncertů ročně v současné době děláte? Změnilo se hodně publikum oproti dobám předlistopadovým? Srdečně vás pozdravuji! (Hanka Ševečková, Slaný)

Průměrně vystoupím ročně na osmdesáti až sto koncertech. Změnu k horšímu vidím hlavně v neschopnosti udržet hnutí Kruhy přátel hudby. Před rokem osmdesát devět jich bylo jen v Čechách a na Moravě tři sta padesát a pořádaly každý v průměru deset komorních koncertů ročně. Dnes jich povětšině živoří pár desítek. Smutné na tom je, že toto hnutí, které vzniklo za první republiky jako „Spolky pro komorní hudbu“ přežilo i „reálný socialismus“. Pouze se přejmenovalo na Kruhy přátel hudby a naopak jich v té době mnoho nových vzniklo.

Dobrý den, prosím o radu, jaký optimální věk pro začátek hry na housle byste doporučoval? A měl byste nějakou radu, co se školy týče? Dceři bude šest let a jsme z Olomouce. Děkuji. (Bosáková)

Ideální je věk pět let a hlavně najít dobrého učitele. Bohužel v Olomouci nemám informace o učitelích, kteří se věnují začínajícím houslistům.

Dobrý den, jsme pravidelnými návštěvníky Svátků hudby v Praze a děkujeme za ně! Letos nás hodně překvapilo spojení s operou při zahajovacím koncertu. Jak se ten nápad zrodil? Těšíme se na setkání s vámi. (Pohankovi)

Spojení s pěvci není u nás poprvé. Vždyť na Svátcích hudby začínaly takové pěvkyně jako Eva Urbanová, Dagmar Pecková a další. Snažíme se v rámci našich možností dávat příležitost nejen mladým houslistům.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.Vizitka:
Václav Hudeček (1952) zahájil svoji příkladně strmou cestu mezi českou a mezinárodní interpretační elitu v šedesátých letech. Již ve věku patnácti let dne 12. listopadu 1967 vystoupil na koncertu v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. O den později ho slyšel legendární David Oistrach, předpověděl mu velkou budoucnost a nabídl mu pedagogickou pomoc. Od roku 1970 až do Oistrachovy smrti v roce 1974 byl žákem tohoto velkého Mistra.

Od svého londýnského debutu vystupoval po celém světě na nejprestižnějších podiích (Carnegie Hall, Royal Festival Hall, Suntory Hall, Osaka Festival Hall, Sydney Opera), s nejlepšími světovými orchestry (Berliner Philharmoniker, Cleveland Symphony Orchestra, NHK Philharmonic Orchestra, Gewandhaus Leipzig, Moskevská státní filharmonie a další) jakož i na světových festivalech (Osaka, Salzburg, Istanbul, Perth, Helsinky). K odkazu Davida Oistracha a dalších velikánů ruské houslové školy se stále hlásí. A tak cílevědomě spolupracuje i dnes s nositeli tradic Oistracha, Kogana a Sitkovetského, jak dokazují jeho nahrávky u firmy Supraphon.

Hudečkovo sympatické vystupování a zejména styl jeho hry spojující technickou suverenitu s vervně tvořeným a emocionálně bohatým tónem a s radostí, kterou dovede nezaměnitelným způsobem přenášet do publika, okouzluje obecenstvo bez rozdílu věku. Jeho nahrávka Vivaldiho Le Quattro Stagioni s dirigentem Pavlem Koganem je od roku 1992 stále nejúspěšnější produkcí v České republice a interpret za ni obdržel zlatou a v roce 1997 platinovou desku. Rovněž za další svoje nahrávky obdržel interpret zlaté desky.

Václav Hudeček se nevěnuje jen kompozicím starých mistrů, ale rozšiřuje své repertoárové spektrum o díla dvacátého století (Janáček, Prokofjev) a skladby soudobých českých autorů (Kymlička, Fišer, Mácha).

Systematicky se stará o pomoc nastupující české interpretační generaci, a to jak každoročním pořádáním letních houslových kurzů v Luhačovicích, tak představováním těch nejlepších jako hostů na svých koncertech. V rámci tradičních vánočních turné nebo na Hudečkem pořádaných Svátcích hudby v Praze.

(Zdroj: webové stránky Václava Hudečka)

www.vaclav-hudecek.cz

Foto SPH, Svátky hudby Praha, archiv