Ptali jste se: Václav Luks

Umělecký šéf souboru Collegium 1704 odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, stále vzpomínám na Rinalda s Vaším orchestrem ve Stavovském divadle. Z úspěchu se dá soudit, že podobná poptávka bude i po nové Olimpiade, jenže teď je jen 3x a příští sezonu vůbec. Proč? Není to škoda? Děkuji, hodně dalších úspěchů. (Anna Klášterecká)

Že se Olimpiade ve Stavovském divadle zahraje jen 3x, to je škoda především pro pražské publikum. Inscenace pak poputuje ještě do Caen, Dijonu, Luxembourgu a v roce 2014 zazní Olimpiade v koncertní podobě také ve Vídni (Teater an der Wien). Vzhledem k tomu, že projekt byl na podzim loňského roku ve stavu klinické smrti, jsem teď rád, že alespoň ona 3 představení se realizují. Na této nešťastné situaci se bohužel podepsaly nepříznivé poměry, jaké na naší první scéně v uplynulých měsících panovaly. Zkuste však napsat do ND, bude-li vás víc, třeba se Olimpiade ještě vrátí…

Dear Mr. Luks, I would like to ask if Collegium 1704 is considering the holding of any auditions or trial rehearsals in the near future for young baroque players (violinists) who would like to join your ensemble and be part of the great musical productions that you present? Best regards. (Klaudia Matlak)

I am very pleased that we get numerous offers from persons interested in working with us from all around the world. Because of time constraints and organizational considerations, however, it is not possible to hold auditions continuously. Everything depends on our needs at the moment to expand our numbers and on a mutual agreement for an in-person meeting.

Při koncertech staré hudby vídávám pod hlavičkou různých souborů často ty samé tváře. Není to vlastně tak trochu habaďúra na posluchače? (Eva Praha)

K zodpovězení této otázky je třeba vysvětlit, jak funguje scéna staré hudby nejen u nás, ale i v zahraničí. Je třeba si uvědomit, že soubory specializované na tento repertoár vznikaly v posledních desetiletích na nezávislé scéně a jejich provoz není tedy financován z veřejných zdrojů (pokud pomineme účelově vázané dotace na jednotlivé projekty). To platí víceméně pro všechny evropské soubory staré hudby a znamená to, že hudebníci, kteří si na živobytí vydělávají účinkováním v těchto ansámblech, se živí jako umělci „na volné noze“. Žádný z těchto souborů nenabízí svým umělcům jistotu pevného měsíčního platu a garanci angažmá v dlouhodobém horizontu. Vše je závislé na zájmu pořadatelů a velmi důležitá je dlouhodobá vize rozvoje souboru, která může zajistit jakousi jistotu kontinuity fungování. V našem oboru tedy vládne ten nejtvrdší kapitalismus a hudebníci, kteří se v něm pohybují, musí být obdařeni velkou dávkou idealismu a nadšení pro svoji práci. Collegium 1704 zahraje za rok kolem 70 – 80 koncertů ve víceméně stabilním obsazení, a to se myslím projevuje na úrovni a sehranosti ansámblu. Velikost obsazení však kolísá v závislosti na typu programu a je logické, že když hudebníci nehrají nebo nezpívají právě s námi, tak je můžete potkat někde jinde. Dalším ze znaků scény staré hudby je ale i kosmopolitnost, a tak v našich řadách můžete vidět i hudebníky, které znáte ze souborů jako je Akademie für alte Musik Berlin, Il Giardino armonico nebo Concerto Köln, stejně jako můžete potkat naše hudebníky v zahraničních souborech. Trochu to sice připomíná situaci na trhu s fotbalisty, nicméně tato situace je nevyhnutelným projevem fungování na volném nezávislém trhu. Nejedná se tedy o jakousi pražskou specialitu, ale s popsaným jevem jakési „cirkulace“ hudebníků se setkáte i v dalších centrech staré hudby jako je Londýn, Paříž, Kolín nad Rýnem nebo Berlín.

Budou po prázdninách pokračovat Hvězdy barokní opery? Který z dosavadních koncertů považujete za nezdařilejší? (Aleš Hejl)

Vzhledem k tomu, že první cyklus ještě neskončil, bych nechtěl bilancovat ani vyzdvihovat jednotlivé koncerty. Pro mě osobně byl nejsilnějším zážitkem hned úvodní koncert se Sarou Mingardo a Raffaellou Milanesi, a to z toho důvodu, že byl první. Když prostě urazíte dlouhou cestu od myšlenky k její realizaci, je pak samozřejmě okamžik, kdy je myšlenka přetavena ve skutečnost, něčím mimořádným. Druhý ročník cyklu s hosty jako je například Martina Janková nebo Vivica Genaux právě zahájil předprodej abonentních vstupenek a již plánujeme ročníky další.

Dobrý den, nechcete ve Hvězdách barokní opery nebo i mimo tento cyklus zkusit také koncertní provedení zapomenutých barokních oper? (PH Praha)

S koncertním uváděním nejen barokních oper, ale i dalších hudebně-dramatických forem začínáme již v následující sezóně, ve které zazní Zelenkův melodram Sub olea pacis et palma virtutis. V budoucnu bychom chtěli pro každou sezónu připravit jeden podobný projekt. Z naší strany to není tolik otázka chuti, jako finanční náročnosti takovýchto projektů.

Je všeobecně známo, že máte slabost pro J. D. Zelenku. Čím to? Je to víceméně souhra životních náhod? Kolik myslíte, že toho ještě v archívech z jeho díla čeká na znovuobjevení? (Petr Přikryl, Český Krumlov)

Jana Dismase Zelenku považuji za našeho erbovního skladatele a také skladatele, který nám otevřel dveře do Evropy. Na druhou stranu si troufám říci, že jsme díky našim koncertům a nahrávkám etablovali v povědomí zahraničních posluchačů Zelenkovo jméno jako jméno skladatele, kterého je třeba řadit vedle těch největších. Ještě před několika málo lety zařazovali zahraniční pořadatelé Zelenkovu hudbu s obavami do dramaturgie. Jméno neznámého autora se nezdálo být zárukou plného sálu. Dnes hrajeme ve Francii Zelenku běžně, na podzim jsme provedli jeho Missu votivu ve Filharmonii v Kolíně nad Rýnem, v lednu 2014 jedeme s Missou omnium sanctorum do Vídně (Konzerthaus) a o jiném Zelenkovi jednáme s Bruselským Palais des Beaux-Arts (BOZAR). Prostě Zelenka už dnes patří k celebritám barokního repertoáru. Nemyslím si však, že nás ještě v zelenkovském repertoáru čekají nějaké zásadní objevy. Téměř veškeré jeho dílo leží v rukopisech na dosah ve sbírkách Saské zemské knihovny v Drážďanech a je pečlivě katalogizováno. Bylo by samozřejmě úžasné, když by se nějaký zásadní rukopis objevil, ale osobně v to příliš nedoufám. Řada Zelenkových děl však ještě nebyla v novodobé historii nikdy nahrána ani provedena a v tomto směru je tedy ještě široké pole působnosti.

Dear Mr. Vaclav Luks, most of all I would like to thank you for making the world a better place to live in, thanks to your excellent CDs and concerts! I am also curious to know if your performances of Jan Dismas Zelenka’s Missa Dei Patris in November/December mean that a Czech premiere recording is planned for this masterpiece. The two older CDs, one with modern instruments and the other with original ones, are both in the German style with a large choir.

Thank you very much for the compliment. We are always pleased by such comments!
We are not planning at this time to record the Missa Dei Patris, but our performance in November is another continuation of the long-term project for Zelenka’s last three masses. Those last three masses (Missa Dei Filii, Missa Dei Patris, Missa omium sanctorum) and the free-standing Missa votiva unquestionably constitute the pinnacle of Zelenka’s oeuvre, and I would like us to have all of those works in their entirety in our repertoire. My dream would be a performance of the three final “Missae ultimate” during a single project of 2 or 3 concerts. Perhaps some concert organizer would be interested in such a Zelenka happening!

The many choral movements are probably going to sound very differently as interpreted by Collegium 1704 using only a few voices per part. Or are your plans different at this point? Thank you for your time and answers. And greetings from Norway! (Stian Fjellskå)

We usually perform Zelenka’s works forces of 3 to 5 singers per part. The size of such a vocal ensemble with 12 to 20 singers corresponds approximately to the ideal forces as envisioned by composers of the High Baroque in Germany. Bach did not always have such forces available in the poorer town of Leipzig (although he was making vehement requests for them), but in wealthier Dresden, one can well imagine such a choir. For me, however, even more important than this historical fact is the experience that such forces are, on the one hand, sufficiently mobile and flexible for the performance of the parts of Zelenka’s score that are often virtuosic, while on the other hand, they can also be sufficiently sonically full and colorful. Thank you for your greetings from Norway. Incidentally, based on the reactions that we are getting from there, it would seem that in Norway there is a large Zelenka community!

Dobrý den pane Luksi, zajímalo by mě, s jakými financemi pracuje Váš soubor? Od koho dostáváte dotace a v jaké výši? Máte také nějaké sponzory? A kolik lidí se stará o samotný chod souboru – myslím produkce, administrativa atd. (Pepa)

Již v jedné z předchozích odpovědí jsem naznačil, že fungujeme jako nezávislý soubor bez jakékoliv kontinuální podpory z veřejných zdrojů. Pravidelná podpora od MK ČR nebo hlavního města Prahy jsou účelové dotace na konkrétní projekty, které pak musíme dofinancovávat z větší části (cca. 80%) z vlastních zdrojů. Jinými slovy, finance, se kterými pracujeme, jsou ty, které si vyděláme. Pro představu, jedna sezóna cyklu Hvězdy barokní oper stojí kolem 7 milionů korun a zde nepřítomnost významného finančního partnera pociťujeme opravdu bolestně. Ty správné dveře se otevírají jen postupně a pomalu…

Produkční tým se vzhledem k raketovému rozvoji souboru v posledních letech úměrně rozrostl a kromě hlavního manažera Veroniky Hyksové – rozsah její činnosti snad ani nebudu popisovat – potkáte v naší kanceláři Kateřinu Koutnou, která má na starosti hlavolam nesmírně komplikované agendy komunikace s umělci a organizace jejich cest a ubytování, dále Jindřicha Nováčka, který zajišťuje organizačně především cyklus Hvězd barokní opery a Michal Sieczkowského, který má na starosti komunikaci s partnery a fundraising. Zapomenout nesmím ani na důležitou roli našeho šéfa technické produkce Františka Kuncla, obstarávajícího notový archív a technické zabezpečení koncertů. Dále spolupracujeme externě s účetní Danou Kopanicovou a naším drážďanským spolupracovníkem Matthiase Langerem, který se produkčně stará o drážďanskou část cyklu Hudební most Praha – Drážďany.

Jak velkou konkurenci u nás na poli staré hudby cítíte? Je větší, než v zahraničí? Třeba ve Francii? Děkuji. (Vlasta Brdečková Brno)

Myslím, že je skvělé, že je u nás více souborů staré hudby a že si každý z nich vytvořil svoji tvář. Některé soubory fungují spíše příležitostně, jiné hrají pravidelněji, ale v zásadě si myslím, že místa je dost pro všechny. Ve srovnání s Francií je situace o to těžší, že tam existuje několik etablovaných a regiony podporovaných souborů jako je Les Arts Florissants nebo Les Musiciens de Louvre, a prosadit se vedle těchto jmen je velmi obtížné. Přesto se nám to postupně daří!

Dobrý den, co si myslíte o úrovni české odborné kritiky? Myslíte, že se v takzvané staré hudbě orientuje? Mám totiž pocit, že takových recenzentů je u nás jen opravdu několik, a že ti ostatní vlastně ani u nás nemají šanci do tohoto specifického oboru proniknout hlouběji… Nebo se mýlím? (KM)

Především je třeba říci, že u nás neexistují média, která by se zabývala speciálně starou hudbou, jako je například v Německu časopis Concerto. Nelze proto očekávat, že by se v denících objevovaly detailní odborné recenze na starou hudbu. Jistě si všímáte, že obsah kulturních rubrik v periodikách se neustále zmenšuje a já si především vážím toho, že se recenze na tak menšinový žánr jako stará hudba je, v médiích vůbec objeví. Je pak jasné, že v médiu, které je určeno statisícům čtenářů se jen stěží objeví specializovaná odborná recenze, které porozumí pouze hrstka zasvěcených. Neexistence takto specializovaných periodik je však pochopitelná u tak malého trhu, jakým je Česká republika.

Máte nějaké zahraniční vzory? Je něco, co svým kolegům v zahraničí závidíte? A třeba zase něco, v čem jste na tom líp, než oni? (Beáta Hroníková)

Asi bych nepoužil označení vzor, ale inspirací jsou pro mne nahrávky velkých hudebníků první poloviny 20. století. Jména klavíristů jako je Artur Schnabel nebo Dinu Lipatti představují pro mne nejskvělejší interpretační umění a současně jakousi přímou linku do minulosti. Lipatti například studoval v Paříži u věhlasné Nadi Boulanger (1887–1979), která byla zase žačkou svého otce, známého dirigenta, skladatele a pedagoga Ernesta Boulanger (1815–1900). Při pohledu na datum narození Ernesta Boulanger zjistíte, že pařížskou konzervatoř navštěvoval v době, kdy tam řediteloval Antonín Rejcha. Učitel Artura Schnabela byl zase žákem Theodora Leschetizkého, který studoval u Carla Czerneho a ve svých 11 letech vystupoval s orchestrem řízeným Franzem Xaverem Mozartem – synem W. A. Mozarta. Tato propojení po linii učitel – žák, kdy se přes jednu generaci dostáváme do Beethovenovy doby, jsou pro mě nesmírně vzrušující. Co se srovnání se zahraničím týká, každá země má svoje specifika, ale zahraničním kolegům nic nezávidím a určitě bych neměnil.

Jménem čtenářů Opery Plus děkujeme za odpovědi! 

Vizitka:
Václav Luks (*14.11.1970)
Zakladatel pražského barokního orchestru Collegium 1704 a vokálního ansámblu Collegium Vocale 1704, absolvoval Konzervatoř v Plzni v oboru lesní roh. Svou vášeň pro starou hudbu plně rozvinul během studií na švýcarské Schole Cantorum Basiliensis ve třídě J.–A. Böttichera a J. B. Christensena, obor klávesové nástroje. V té době spoluzaložil dechový oktet Amphion, kde dodnes příležitostně působí jako hráč na přirozený lesní roh.

Během studií v Basileji i v následujících letech koncertoval jako sólohornista Akademie für Alte Musik Berlin po celé Evropě i v zámoří (USA, Mexico, Japonsko). V roce 1991, ještě během studií na plzeňské konzervatoři, založil komorní soubor Collegium 1704, z něhož po svém návratu do Prahy postupně vybudoval stálý barokní orchestr, který významně vstoupil na českou hudební scénu projektem Bach – Praha – 2005, kdy vznikl také vokální ansámbl Collegium Vocale 1704. Ve světě staré hudby získal uznání nejen jako vynikající komorní a orchestrální hráč, ale především jako výjimečný dirigent obdařený neomylnou intuicí a smyslem pro interpretaci děl starých mistrů J. D. Zelenky, J. S. Bacha či G. F. Händela.

www.collegium1704.com

Foto Ivan Malý