Ptali jste se: Zbyněk Müller

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Vážený pán Belanyi, k otázce porovnání Státní filharmonie Košice s jinými orchestry: Co se týče Slovenska, pokud vím, symfonické orchestry jsou pouze tři – v Bratislavě Slovenská filharmonie a Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu a pak již jen košická filharmonie. Bratislavské orchestry jsem neměl zatím tu čest poznat, takže tady vám nedokážu odpovědět. Směrem do Čech – myslím, že orchestr Státní filharmonie Košice je na podobné úrovni jako dobře fungující regionální tělesa (Zlín, Hradec Králové, Olomouc a podobně), a pak záleží na repertoáru – někteří autoři „sedí“ orchestru lépe, s některými se naopak musí potýkat; tady se pak dojmy z celkové úrovně mohou odlišovat. Slabé stránky – ty si raději nechávám pro sebe a snažím se je před posluchači bedlivě ukrývat, nicméně – v Košicích máme o něco raději melodii než rytmus (ale bojujeme, z pedagogických důvodů jsem do stávající sezony například zařadil Stravinského Concerto in Re) a v sále máme tak příjemnou akustiku, že se v ní ledacos ztratí, i z toho pramení fakt, že vnitřní kontakt jednotlivých skupin v orchestru není třeba vždy takový, jaký by mohl být. Silnou, ba velmi silnou stránkou orchestru je výrazná slovanská muzikalita, ochota pracovat a celkově úžasná atmosféra, kterou jsem nikde jinde zatím nezažil. Zvyšovat úroveň se snažíme neustále, ale snahy narážejí (zase znovu) na finanční limity. Hráči jsou hodně podhodnocení, Košice jsou navíc region, který je v rámci Slovenska významný, ale zároveň dost odtržený, takže sehnat na volná místa opravdu kvalitní hráče je velký problém. V okamžiku, kdy by byl rozpočet příznivější, pak bychom jistě dokázali laťku ještě zvednout, přestože teď je nepochybně podstatně výš než před několika lety. Děkuji vám za přání!

Dobrý den pane Müllere, už dvakrát jsme viděli s vámi u dirigentského pultu Dvořákova Jakobína, ze kterého jsme nadšeni! Jen nám je líto, že české opery se teď hrají v Národním divadle tak málo. Proč myslíte, že to tak je? Přece dřív býval na programu celý Smetana, také Janáček se hrával daleko častěji. Ať se vám daří! (Jahodovi)

Dobrý den, Jahodovi, těší mě, že se vám líbil Jakobín – to je i mé oblíbené představení, vždy se snad nejvíc těším na Bohušovo „Ó, mám tě zas“ v závěru opery, které má takovou smetanovskou vřelost a pan Sem to již krásně natahuje a prozpívává (vždy ho o to znovu prosím). Řekl bych, že hudba této výrazové polohy je na české opeře to nejvzácnější a zcela s vámi souhlasím, že je škoda, že českou operu málo hrajeme. A málo ji hrajeme, protože se na ni málo chodí, což souvisí, myslím, s celkovým obrazem naší společnosti a s cenou vstupenek. Česká společnost je dnes obecně málo kulturní, velmi konzumní a opera zkrátka není něco, co je rychle a pohodlně konzumovatelné, jako například téměř cokoli v kině (proti dobrým filmům nic nemám) uprostřed závějí popcornu a hektolitrů Coca-Coly. Na operu je též potřeba chodit s dětmi, ale která průměrná česká rodina si to dnes může dovolit?

Bombardujte prosím podobnými dotazy šéfy, dramaturgy a též (a to možná v prvé řadě) marketingové oddělení, kterému se nedaří shánět na české opery dost diváků. Přeji i vám mnoho hezkých zážitků s českou operou!

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

Vizitka:
Zbyněk Müller se hudbě věnuje od dětství – v šesti letech se začal učit hře na klavír, ve dvanácti hře na hoboj pod vedením V. Hanuše. Ve čtrnácti letech byl přijat na Pražskou konzervatoř, kde studoval hoboj (František Xaver Thuri) a dirigování (Mário Klemens, Jaroslav Vodňanský). Oba obory pak vystudoval na pražské HAMU, (hoboj u Jiřího Mihule a  dirigování u Jiřího Bělohlávka). Jako hobojista se zúčastnil interpretačních kurzů Evropské hudební akademie v Bonnu (1990, G. Schmalfuss) a letní akademie v Telči (1995, 1998 a 2000, Jean-Louis Capezzali).

Během studií se prosadil v mnoha národních i mezinárodních interpretačních soutěžích, z nichž jmenujme alespoň Concertino Praga (1989, první cena v mezinárodním kole), Chomutovskou hudební soutěž (1993 – první cena a titul absolutního vítěze) či mezinárodní interpretační soutěž Pražského jara (1996 – druhá cena a čtyři další ceny). V roce 1996 mu byla udělena Cena Josefa Hlávky, o rok později obdržel od Společnosti Bohuslava Martinů cenu za nejlepší provedení díla tohoto skladatele na karlovarském festivalu „Mladé pódium“. Dva roky byl prvním hobojistou opery Národního divadla v Praze, v letech 1995–2005 zastával místo sólohobojisty v Pražské komorní filharmonii. Je spoluzakladatelem dechového kvinteta „In uno spirito“, které získalo v roce 1995 cenu „Prix Mercure“ v rakouském Semmeringu.

Jako dirigent začal nejprve spolupracovat s Pražskou komorní filharmonií, kde během deseti let dirigoval více než padesát koncertů, a to i na významných hudebních festivalech a prestižních událostech (Pražské jaro, Chopinovy Mariánské lázně, Murten Classics, den oslav výročí úmrtí Antonína Dvořáka – koncert v přímém přenosu do celé Evropy a tak dále), několikrát vystoupil i jako sólista a dirigent v jedné osobě. Dirigoval již většinu českých symfonických těles, v roce 2004 úspěšně debutoval s orchestrem FOK, v roce 2010 pak s Českou filharmonií. V letech 2004/2005 byl šéfdirigentem Kladenského symfonického orchestru. Dále hostoval v Maďarsku (Symfonický orchestr Miskolc), Japonsku (orchetr Tohogakuen) a Polsku (Baltská filharmonie Gdańsk).

V letech 2001–2002 působil jako asistent šéfdirigenta Vladimira Ashkenazyho v České filharmonii, kde poznal práci též mnoha jiných významných dirigentů, jako jsou například Leif Segerstam, Claus Peter Flor, Zdeněk Mácal, Manfred Honeck a jiní.

Rokem 2005 začíná pravidelná spolupráce se Státní filharmonií Košice, kde se počínaje sezonou 2008/2009 stává šéfdirigentem. Nastudoval a provedl zde mnoho stěžejních děl světového symfonického repertoáru (Čajkovskij – 4.–6. Symfonie, Dvořák – 6.–9. Symfonie, Debussy – Moře, Stravinskij – Pták Ohnivák, Janáček – Taras Bulba a tak dále), ale i rozsáhlá díla vokálně-instrumentální (Verdi – Requiem s Maďarským filharmonickým sborem, Mozart – Requiem, Dvořák – Stabat Mater a Requiem, Haydn – Paukenmesse a Mascagni – Messa di Gloria s vynikajícím sborem Collegium Technicum Košice). Košickou filharmonii řídil i při velmi úspěšných koncertech v Maďarsku a Polsku a též na vůbec prvním vystoupení tohoto orchestru na festivalu Pražské jaro 2010.

Na pódiu byl Zbyněk Müller jako dirigent partnerem mnoha vynikajícím umělcům (Josef Suk, Michaela Fukačová, Julian Lloyd Webber, Sh. Kam, Isabelle Faust, Sophia Jaffé, Ludmila Peterková, Jiří Bárta, Pavel Šporcl, Eva Urbanová, Anda-Louise Bogza, Sergej Larin, Ildikó Komlósi, Jolana Fogašová, Peter Mikuláš a jiní).

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat