Putování Bohumila Čegana. 20 let od úmrtí tanečníka, choreografa i šéfa

  1. 1
  2. 2

Po Psotově nečekaném odchodu vedli soubor jeho žáci, mezi nimiž hráli prim Rudolf Karhánek a Jiří Nermut, kteří se posléze vystřídali ve funkci uměleckého šéfa. Pokračovali důsledně v Psotově programu. Vznikla řada nových inscenací, v nichž se úspěšně prosadil i Bohumil Čegan (Italské capriccio a Šeherezáda Rimského-Korsakova, Zbojnická Vítězslava Nováka).

Mimořádnému ohlasu se v té době těšila inscenace Asafjevovy Bachčisarajské fontány, k jejíž realizaci si choreograf Rudolf Karhánek (sám výborný představitel chána Gireje) přizval jako režiséra tehdejšího dramaturga a občasného režiséra Mahenovy činohry Jana Grossmanna.

B.V.Asafjev: Bachčisarajská fontána - Bohumil Čegan (Václav), Věra Vágnerová (Marie) - SD Brno 1953 (foto © Rossi)
B. V. Asafjev: Bachčisarajská fontána – Bohumil Čegan (Václav), Věra Vágnerová (Marie) – SD Brno 1953 (foto © Rossi)

Vznikla plnokrevná divadelní inscenace, v níž se k vrcholným výkonům vypjali všichni sólisté a mezi nimi i Bohumil Čegan v roli Václava, v níž mohl propojit mužnost svého projevu s lyričností a něhou. Pro úplnost dodejme, že představení dominovaly především obě představitelky Zaremy, Věra Avratová, která byla za svůj výkon vyznamenaná státní cenou, a Kateřina Gratzerová.

Po Václavovi následovala role, která byla jednou z Čeganových nejlepších, Merkucio v nové Nermutově inscenaci Romea a Julie. Zde se podařilo Bohumilu Čeganovi naplnit slova Ivo Váni Psoty, který jej charakterizoval jako nejmužnějšího ze všech českých tanečníků. V Glierově Rudém máku tančil v choreografii Niny Jirsíkové roli Kapitána sovětské lodi. V Labutím jezeře, které uvedl v Brně tehdy u nás hostující sovětský choreograf Alexander Romanovič Tomskij, tančil Pas de trois.

P.I.Čajkovskij: Labutí jezero - Bohumil Čegan (Pas de trois), Mira Figarová (Odilie), Jiří Nermut (Princ), Zora Doskočilová (Pas de trois) - SD Brno 1955 (foto archiv ND Brno)
P. I. Čajkovskij: Labutí jezero – Bohumil Čegan (Pas de trois), Mira Figarová (Odilie), Jiří Nermut (Princ), Zora Doskočilová (Pas de trois) – SD Brno 1955 (foto archiv ND Brno)

S brněnským souborem se zúčastnil v padesátých letech zájezdu do Francie s inscenací Asafjevových Plamenů Paříže v postavě herce Antoina Minstrela. V té době se také spolu s Věrou Vágnerovou, Mirou Figarovou, Jiřinou Šlezingerovou a Rudolfem Karhánkem podílel na nové inscenaci baletu Z pohádky do pohádky.

Z dalších významných Čeganových postav připomeňme Vévodu v původní premiéře baletu Jaroslava Doubravy Don Quijote, Čauše v díle bulharského autora Alexandra Rajčeva Hajducká píseň, sóla v Lašských tancích Leoše Janáčka, Frátera Laktance v Nikotině a Afrického kouzelníka v Signorině Gioventú Vítězslava Nováka, Vaška v Nedbalově Pohádce o Honzovi a zejména titulní roli v Bartókově Podivuhodném mandarinovi.

V té době se s Bohumilem Čeganem setkáváme rovněž jako s choreografem operních představení (Dvě vdovy, Tajemství, Příběh noci vánoční Rimského-Korsakova, Saint-Saënsův Samson a Dalila, československá premiéra Řeckých pašijí Bohuslava Martinů, která byla druhým provedením tohoto díla po jeho curyšské premiéře, a další). V činohře spolupracoval s Milošem Hynštem na inscenacích Nezvalovy hry Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou a Zeyerova a Sukova Radúze a Mahuleny.

V roce 1961 nastupuje do Brna nový šéf souboru Luboš Ogoun. Končí jedna etapa jeho dějin a postupně dochází k personálním výměnám. Bohumil Čegan prokázal svou přirozenou komediálnost v postavě Brighelly v první Ogounově inscenaci, kterou byl Burghauserův Sluha dvou pánů. Ve Weillově-Brechtově Sedmi smrtelných hříších se v choreografii Pavla Šmoka představil v postavě Filmové hvězdy a v roce 1963 z Brna odešel do Banské Bystrice.

Ve středoslovenské metropoli vznikl v roce 1959 zpěvoherní soubor. Byl součástí Divadla Jozefa Gregora Tajovského ve Zvolenu a stal se třetím profesionálním souborem na Slovensku, jehož úkolem bylo zabezpečovat operu a balet. Prvním choreografem se stal František Oskar Bernatík a funkci šéfdirigenta zastával několik let český dirigent s bohatými zkušenostmi z řady profesionálních divadel, Josef Staněk. Na šéfovském postu v baletu vystřídal v roce 1963 Bernatíka Čegan. Funkci vykonával několik let a mimo jiné v Bystrici nastudoval Šeherezádu Rimského-Korsakova a dvě původní novinky, Vrchárskou baladu banskobystrického rodáka Andreje Otčenáše a balet Bílé na černém (některé prameny uvádějí název Černý na bílém) dirigenta Josefa Staňka.

V letech 1967 – 1969 působil Bohumil Čegan opět ve Státním divadle v Brně, tentokrát jako šéf zpěvoherního baletu. Se souborem jako choreograf nastudoval řadu inscenací, například Tylovu a Trojanovu Paní Marjánku, matku pluku, muzikál Jerome Coppersmitha Dobrodružství Sherlocka Holmese (Baker street), původní novinku Maláska a Jiřího Bažanta na text Miroslava Skály Angličan na rožni anebo Most vzdechů Jacquese Offenbacha. V roce 1969 jeho angažmá v brněnské zpěvohře skončilo a od té doby, pokud je mi známo, už v profesionálních divadlech nepůsobil.

Bohumil Čegan - 1974 (foto archiv ND Brno)
Bohumil Čegan – 1974 (foto archiv ND Brno)

V jeho šlépějích ale šel jeho syn Ctirad Ondráček (narozen 1954), v mnoha osobnostních rysech podobný svému otci, který byl v letech 1978 – 1991 v době šéfování Alberta Janíčka čelným sólistou ostravského baletu. K jeho úspěšným rolím patřili například Romeo a Tybalt v Romeovi a Julii, abbé Grégoire v Pugniho Notre Dame de Paris, Mama Simona v Héroldově a Lanchberyho Marné opatrnosti, Tiberge v Brabcově Manon, Oberon ve Trojanově Snu noci svatojanské a titulní postava v Bartókově Podivuhodném mandarinovi.

Bohumil Čegan zemřel v Praze 29. července 1996, jen několik dnů před svými pětasedmdesátými narozeninami.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat